Až zlikvidujeme Otu Klempíře, nastane v české kultuře a médiích ráj. Anebo ne?
Výzvy k rezignaci ministra kultury Oto Klempíře a k faktické likvidaci všeho, co dosud vyplodil, které také zazněly v úterý od některých představitelů kultury, nebudou naplněny. Ministr nepřekvapivě neustoupí a naopak bude považovat odpor za důkaz, že se mu daří plnit předsevzetí. Že navrhl samé nerealizovatelné hlouposti a v mnoha oblastech lze tvrdit, že objektivně škodí? Spousta jeho voličů si to ale nemyslí.
Nedá moc práce dokázat, že ministr kultury se pokouší zničit, co funguje a nemá náhradu za existující modely a též nehodlá ani poslouchat názory lidí, kteří mu nějak oponují. Také je zjevné, že pan ministr s obtížemi přijímá kritiku. V reakci na ni buď trochu hloupě provokuje anebo se rozčiluje. Ale co je největší chyba pana Klempíře, s nikým se nebaví, opravdu s nikým z oboru, kdo jen naznačí kritický názor, konfrontacím se důsledně vyhýbá.
Měl by ministr kultury Oto Klempíř rezignovat?
To ale neznamená, že nemá žádnou podporu, například pro zrušení koncesionářských poplatků. Vtip je v tom, že mnozí spoluobčané vnímají úterní demonstrace jako výkřik bohatých a z poplatků tyjících elit, které odmítají, aby jim kdokoli sahal na jejich privilegia. Že to není pravda? Samozřejmě že není, ale stejně tak nebyla pravda, že na pražském Václavském náměstí proti vládě Petra Fialy protestovaly v roce 2022 výhradně proruské síly, dezoláti a lidé druhé kategorie, jak se veřejně hlásalo.
Herci Národního divadla vyzvali Klempíře k demisi. O svou miliardu nepřijdou, řekl
V úterý jsme bezesporu viděli protest privilegovaných elit. Jenže ani to, že většina zaměstnanců veřejnoprávních médií demonstruje za vlastní tlusté peněženky, jejich legitimitu nesnižuje. I když pouze hájíte vlastní zájmy, můžete mít pravdu. To, že se přidali studenti a umělci, naopak zvyšuje důraz protestu, nicméně v očích méně šťastné a bohaté „poloviny“ republiky to také není argument.
Krátkozraká politika opozice
Transformace koncesionářských poplatků, má-li být úspěšná a funkční, vyžaduje expertizu (kterou vláda ani nehledá) a hlavně spolupráci opozice. Pokud se opoziční síly zabetonují na tom, že budou jen odmítat vše, žádat demise a blábolit o konci demokracie, dočkáme se paskvilu, který nakonec stoosmičlenná většina ve Sněmovně může prosadit, protože se na nic lepšího nezmůže.
Politika „čím hůře si vede vláda, tím lépe pro opozici“ je krátkozraká. Navíc nelze jen spoléhat na Ústavní soud s tím, že veškeré vládní legislativní aktivity automaticky zruší. Veřejnoprávní média jsou určitě případem, ve kterém stojí za to se s vládou zkusit domluvit a dosáhnout kompromisu.
4:36 Oto, odstup! vzkazuje ministrovi poutač pražského Švandova divadla
Bláznivá je představa některých demonstrujících, že vládě zakážou cokoli měnit, a také nikam nevede. Vláda kvůli demonstracím nepadne, stejně jako nepadla po obří letenské v roce 2019. Tehdy také nebyly požadavky demonstrujících vyslyšeny a ministryně spravedlnosti Marie Benešová ani neabdikovala, ani nebyla odvolána.
Nebylo by náhodou lepší zkusit s vládou nějak vyjednávat? A co oslovit premiéra? Ten již naznačil, že chce svěřit celý problém někomu jinému, schopnějšímu (Aleně Schillerové?). Je to sice obraz koaliční personální bídy, nicméně tímhle způsobem lze pana Klempíře obejít a dosáhnout nějakých záruk pro veřejnoprávní média, minimálně v tom, že jejich financování bude zabezpečeno a nebudou se muset strachovat každé příští vlády. Vzmůže se opozice na něco konstruktivního, nebo bude nadále koalici „radit“, aby se vzdala celého svého programu, a zároveň ji kritizovat za to, že jej neplní?