Nejprve nás vládní koalice ujišťovala o tom, že najde společného prezidentského kandidáta, který bude vyzyvatelem Petra Pavla. Z vládní praxe je patrné, že tohle řešení je neuskutečnitelné, tedy pokud má takový kandidát pomýšlet na úspěch. Představte si, že někoho doporučí Tomio Okamura, takový jedinec, byť by to byl vzorňák nejvzorňákovatější, by neměl u poloviny voličstva šanci a případné druhé kolo by bylo pro protikandidáta hračkou.
Chvilku to vypadalo, že nějakého vyzyvatele Petru Pavlovi vybere hnutí ANO, ale v dnešním rozhovoru pro MF DNES tuhle možnost Andrej Babiš de facto vyloučil: „My nechceme hledat žádného kandidáta, lidé sami by si měli vybrat, koho by chtěli za prezidenta, měl by to být občanský kandidát, který bude spojovat společnost, což současný prezident nedělá.“
Koho budete volit v příštích prezidentských volbách? (v případě, že bude kandidovat)
Šéf nejsilnější strany říká, že jeho hnutí rezignovalo na výběr protikandidáta a jestli někoho nakonec navrhne, tak patrně podle toho, co řeknou průzkumy. Premiér tvrdí, že na podobné problémy nemá čas a že o tom dokonce ani nepřemýšlí. Jeden by si pomyslel, že se Babiš s Petrem Pavlem v Ankaře smířili.
Což o to, podobně alibisticky a líně se v prezidentské volbě hodlají chovat všechny „demokratické“ strany, budou podporovat současného prezidenta Petra Pavla, protože samy nejsou schopné žádného kandidáta najít, oslovit a postavit se za něj. Tuhle setrvačnost a nechuť dělat politiku sledujeme již po několikáté. ODS nenominovala nikoho ani do minulých prezidentských voleb. Zdá se, že politické strany v tomto ohledu rezignovaly na politiku a jen se vezou. Je to pohodlné a nezapotí se u toho. Jen si člověk říká, že pak nemají nárok naříkat nad ztrátou vlivu tradičních stran.
Vynikající podnikatelský projekt
Tímto Babišovým postojem se šance Petra Pavla na obhajobu funkce násobí a dává mu to docela klid. Ovšem na druhé straně se otevírá prostor pro nejrůznější podnikatelské a lobbistické skupiny, aby si našly své kandidáty, které mohou veřejnosti nabídnout a třeba i uspět. Poměr investovaných prostředků k možnému získanému politickému vlivu je skvělý. Petr Pavel jim v tom může být příkladem. Vždyť rozhodující slovo u úřadujícího prezidenta, kterého si vybrala a „vypěstovala“ skupina podnikatelů, má „neporadce“ Petr Kolář. Určitě byste našli víc než deset rozdílů, ale podobnost fungování tohoto pána s činností Martina Nejedlého u prezidenta Zemana je víc než patrná.
Pavel je v kampani a plní příkazy, říká Babiš. Promluvil o Trumpovi i vládě
Svého druhu je to vynikající podnikatelský projekt, vyrobit prezidenta. V našem případě by byla ideální nějaká žena, prezidentku jsme ještě neměli a proti koženému vojáckému „fešáctví“ by měla šikovná a chytrá žena dobré šance.
Možná si někdo řekne, jaký je rozdíl mezi tím, když si kandidáta vybere politická strana, nebo nějaká podnikatelská parta? Lze jej najít, politické strany, alespoň jejich většina, mají vnitrostranické mechanismy a kandidáty by musely zevrubně probírat, zkoumat jejich politický profil a daný kandidát by musel straně ideově konvenovat. Naproti tomu podnikatelská skupina má jediný cíl, vybrat někoho, kdo má šanci vyhrát v druhém kole. O to, co si dotyčný myslí, se nikdo nezajímá (co má kandidát říkat, to jej naučí), po zvolení mu rádi vysvětlí, co si má myslet.
Ale proč vzdychat nad absencí základních politických instinktů v zemi, kde se vrcholná politika scvrkla v nevěcné řečnické cvičení, které má jediný účel – očernit protivný tábor.
