Premiér Babiš včera zareagoval na výzvu šéfredaktorů médií z 5. října vyzývající ke slušnosti na straně politiků. Premiér prohlásil, že s touhle výzvou problém nemá a připojil svou: „Vyzýváme česká média, aby odmítla slovní útoky, manipulaci, dodržovala základní principy novinářské práce, vlastní etické kodexy a respektovala právo veřejnosti na pravdivé, úplné a nestranně podané informace. Slovo nesmí být zbraň. Osobní útoky nejsou argument.“
Vše mohlo proběhnout kultivovaně, kdyby vedle stojící ministr zahraničí Macinka krátce před tím, než premiér svou výzvu vyslovil, nezaútočil na jednoho konkrétního novináře. Ano, je to skvělá ilustrace tuzemských poměrů, ušlechtilých řečí vám vyrobí na počkání každý hromadu, ale realita se nepohne. Může nám to být líto, ale těžko to změníme, respektive každý změní či nezmění jen své chování.
Ilustrativní je též reakce opozičních lídrů na Babišův apel, podle Kupky je Babiš komický, podle Rakušana je potrefenou husou. Ano, zmínění lídři se zajisté nevyjádřili urážlivě, nicméně přiklonili se spíš k Macinkovým móresům. Delegitimizace výzvy ke slušnosti se jim hodila, argumentovali nikoli k věci, ale ad hominem.
Babiš reaguje na novináře vlastní výzvou. Nemanipulujte veřejným míněním, apeluje
To dva šéfredaktoři z vydavatelství, které výzvu iniciovalo, se zachovali mnohem moudřeji a prozíravěji, premiérovu iniciativu přivítali, ale vyjádřili i skepsi (zcela oprávněnou) k tomu, zda sám tyto požadavky splní. Nicméně očekávají, že se k premiérovi připojí další politici. To je rozumné a konstruktivní.
Uvidíme, zda se opozičníci chytí za nos, případně zda se k něčemu podobnému odhodlají Motoristé či SPD, kteří mají se zdvořilostí a normálním neagresivním chováním dlouhodobě značné problémy. Spíš se dá čekat, že nikoli.
Beztrestné urážení ve virtuálním prostoru
Ničemu by neškodilo, kdyby politici i média přibrzdili, útoky na jednotlivé novináře jsou stejně hloupé a nebezpečné jako dehonestace jednotlivých politiků. Ať už je to mnoha soudy prověřený „Pitomio“ nebo dětinské Macinka–Micinka, obojí je urážlivé a nevtipné.
Výzva šéfredaktorů politikům: Neomezujte přístup k informacím a nepodněcujte násilí
Ale i když si na chvilku naivně představíme, jak se politici i novináři většinově zkázní, sprostota a agresivita z veřejného prostoru nezmizí. Je všudypřítomná, v diskusích na internetu, na sociálních sítích, prostě celý virtuální prostor je plný hnusu. Každý novinář i politik se s tím denně setkává. Ať napíšete a uděláte cokoli, snese se na vás sprška urážek. V tomhle jsou biti hlavně politici, jejich práce je extrémně obtížná a nevděčná a oni, pokud zareagují obdobně, tedy podle hesla „na hrubý pytel hrubá záplata“, jen agresi povzbuzují. A pak se dočkáte od lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou kultivovaní, výroků proti politikům, jako by tahle profese nebyla hodná úcty a ocenění.
Možná že pár výzev prominentních novinářů a politiků může na chvilku zklidnit tón veřejné debaty, ale dokud nebude urážení ve virtuálním prostoru trestáno, nic podstatného se nestane. Už dnes existuje povinnost mazat příspěvky překračující meze zákona, ale je to boj s větrnými mlýny. Možná by pomohlo, kdyby se dotčení mohli bránit právně a internetoví hulváti dostávali bleskové peněžité tresty. Zní to příliš utopicky? Možná, ale při tempu, jakým se blížíme ke konci anonymního života na webu, to jednou bude možné.
Vrátíme se možná do stavu před internetem, kdy bylo běžné, že média uveřejňovala opravy, omlouvala se za omyly a platila za urážení či falešná nařčení pokuty. A proto se veřejně nešířily sprostoty v míře, jakou zažíváme dnes.
Sebeušlechtilejší výzva, ať již upřímná či pokrytecká, se nemůže setkat s úspěchem, dokud se hrubost, falešná nařčení, či urážení vyplácejí.
