Babiš musí s pravdou ven. Bude chtít, aby Plaga a Vojtěch prosadili své reformy?

Nevím, co přesně znamená termín „catch-all party“ pro každodenní praktickou politiku. V politologii označuje stranu, která se nespoléhá na jednu jasně vymezenou skupinu voličů, ale snaží se oslovit téměř každého. Trochu to připomíná automobilový hybrid. Má spalovací i elektrický motor a zákazník si může vybrat, co ho na něm přitahuje víc.

Jenže v politice přicházejí chvíle, kdy už nelze lavírovat. Karty se musejí položit na stůl a ukázat, co jsou skutečné trumfy a co byly jen sliby nebo blafování.

Přesně v této situaci se ocitá Babišovo hnutí ANO. Před volbami rozdalo množství slibů a po necelém roce vládnutí nastává čas uvádět je do života. U některých už dnes můžeme pochybovat, zda je to vůbec možné.

Typickým příkladem jsou veřejné finance. Vláda slibovala mít rozpočet pod kontrolou, realitou je však plánovaný schodek 386 miliard korun. Mimochodem, o rok dříve to bylo 310 miliard. Můžeme diskutovat o investicích, obraně, důchodech nebo zdravotnictví a o tom, nakolik jsou jednotlivé výdaje oprávněné. Rozdávačný trend je ale těžké přehlédnout.

Z nouze se stala rozpočtová metoda. Neskončí to dobře

A neutěšujme se prosím tím, že některé jiné evropské země hospodaří ještě hůř. To je špatný typ argumentu, což říkají maminky svým dětem už ve věku obecné školy.

V tomto ohledu vláda zklamala. Nyní dokonce naznačuje, že bude „nucena“ zvýšit i daně, což je další, nenapadá mě jiné slovo, podraz na jejich voliče. Vypadá to totiž tak, že šetřit se nebude, ale utrácet se musí (je to „mandatorní“), a tudíž se na to bude muset i vybrat.

Osud dvou zdánlivě nezávislých odborníků

Mnohem zajímavější než samotný rozpočet může však být osud dvou ministrů, kteří se před volbami stali důležitými tvářemi ANO.

Robert Plaga a Adam Vojtěch představovali něco, co Babišovo hnutí potřebovalo. Dva relativně mladé politiky s ministerskou zkušeností, odborným kreditem a pověstí lidí, kteří mají vlastní názor. Dodávali nejsilnějšímu politickému subjektu punc odbornosti a současně představovali příslib, že tentokrát nepůjde jen o správu systému, ale také o jeho reformu. Teprve nyní zjistíme, nakolik byl tento příslib skutečný.

Ministr školství Robert Plaga se se svými reformními představami opakovaně dostává do konfliktu s konzervativnějšími argumenty části vládního tábora. Je nositelem poměrně moderní představy o školství. Zda ji dokáže prosadit, je však jiná otázka. Pokud by se i nadále ukazovalo, že pro své zásadní změny nemá politickou podporu, vznikne nakonec jednoduché dilema: buď své reformy prosadí, nebo by měl zvážit, zda má smysl ve funkci zůstávat.

Všechny bojové linie svéhlavého ministra Plagy. Co obětuje ve prospěch vyhrané války?

Velmi podobná situace čeká Adama Vojtěcha. Ten postupně odkrývá reformu zdravotnictví, která je ve skutečnosti podstatně hlubší, než se ještě před několika měsíci zdálo. Větší odpovědnost zdravotních pojišťoven, víceleté smlouvy s poskytovateli, tlak na centralizaci složitějších operací, omezení deficitního hospodaření a změny v řízení samotných pojišťoven mohou znamenat největší zásah do organizace českého zdravotnictví za mnoho let.

Jenže zatím se ukazuje, jak obtížné bude prosadit i mnohem menší změny. Stačí sledovat spor o očkování v lékárnách. Co se potom stane, až přijdou skutečně bolestivé návrhy?

To už nebude technokratická debata. To bude politika v její nejčistší podobě. A bez podpory premiéra Vojtěch takové změny neprosadí.

Nestačí nové postavit, ale i staré zbourat. Reforma zdravotnictví, jaká tu ještě nebyla – jen ji prosadit

Karty na stůl

Předchozí vláda měla pro reformy školství na první pohled příznivé personální předpoklady. Petr Fiala byl sám akademikem a ve vládě měl několik dalších lidí z tohoto prostředí. Přesto k zásadní proměně vysokého školství nedošlo.

Podobně dopadlo zdravotnictví. ODS měla historickou zkušenost s tím, jak politicky nebezpečné mohou být zdravotnické reformy, a výsledkem byla její mimořádná opatrnost nebo spíše nehybnost. Ministr Válek nakonec systém dlouhodobě spravoval, než aby jej měnil.

Současná vláda, jakkoliv může být z mnoha dobrých důvodů kritizována, proto znamenala určitou naději právě pro tyto dva resorty. Jenže ministr sám žádnou skutečnou reformu neudělá. Znamenalo by to konflikt se zájmovými skupinami, s částí vlastní koalice, s regionálními politiky, profesními organizacemi a často i s vlastními voliči.

Stejně se pořád ptám: Co s těmi přebranými základkami od šestky výš?

A právě tady by měl sehrát zásadní roli Andrej Babiš. Pokud bude chtít, aby Plaga a Vojtěch své klíčové reformy prosadili, bude jim muset poskytnout politické krytí. A tím současně ukáže, čím jeho hnutí ve skutečnosti je. Bude muset ukázat, zda je ANO především dobře fungující politický výtah schopný nabídnout různým skupinám voličů to, co právě chtějí slyšet, nebo zda je také politickou silou ochotnou prosazovat změny, jejichž výsledky se mohou projevit až za mnoho let. Po nynějších komunálních a senátních volbách začíná období, kdy bude méně důležité, co bylo napsáno na předvolebních billboardech, ale ukáže se, co projde vládou a Poslaneckou sněmovnou.

Takže pozor, karty se právě vykládají na stůl a my se konečně dozvíme, co na nich opravdu je.