Babiš změnil přístup. Válčí s prezidentem Pavlem, nebo si jen něco zkouší?
Andrej Babiš se nebývale začal vymezovat proti prezidentovi Petru Pavlovi, a to v okamžiku, kdy většina pozorovatelů očekávala, že konflikt mezi vládou a Hradem utichne. Summit Severoatlantické aliance skončil, oba znepřátelené tábory zachovaly dekórum a vlastně se nic nestalo.
Detailu, tedy prazvláštního složení naší delegace, si v zahraničí všiml málokdo, u nás to ale bylo prvořadé téma, které mělo to kouzlo, že na něm mohl každý „dokazovat“, co právě potřeboval. Avšak z ankarského summitu momentálně nic nevytěží už ani novináři.
Proč Babiš změnil přístup? Tahle otázka se nám vnucuje, protože nejprve se o prezidenta otřel v rozhovoru pro Mladou frontu DNES koncem minulého týdne a později ještě jednou ve svém vysílání na sítích. Tyhle výpady ostře kontrastují s dosavadním premiérovým chováním. Ani v nejvyhrocenějších debatách, když se mluvilo o tom, kdo pojede či nepojede na zasedání NATO, se premiér nevyjadřoval vůči prezidentovi negativně. Dával si pozor, aby jeho slova vyznívala neutrálně, a snažil se jednoznačně konflikt tlumit.
Kdo bude příští prezident ČR?
Premiérské výroky po summitu jsou opakem, prezidenta Babiš označuje jako hlavu opozice, která jen vykonává rozkazy poradců v zákulisí a prý rozjel prezidentskou kampaň a háže vládě klacky pod nohy. Takové útoky na Petra Pavla jsme od AB neviděli, od voleb se šéf ANO docela úzkostlivě snažil o co nejkorektnější vztahy s hlavou státu, což můžeme zajisté přičítat pragmatismu a faktu, že bez aktivního přispění prezidenta by se nikdy premiérem nestal.
Oslyšené výzvy ke smíru
Co za tím stojí? To zatím nikdo uspokojivě nevysvětlil. Můžeme spekulovat, že v Ankaře se stalo něco, co zásadně změnilo premiérův vztah k Petru Pavlovi (napovídaly by tomu výroky o „ostudě“). To je možné, ale že by to byl signál k otevřenému konfliktu? Co by tím Babiš získal? V situaci, kdy nemá ani on, ani koalice relevantního prezidentského kandidáta, je napadání hlavy státu k ničemu, respektive jen stojí síly a politické body. Zvláště vyzývá-li prezident opakovaně ke smíru a ukončení konfliktu.
Pavel je v kampani a plní příkazy, říká Babiš. Promluvil o Trumpovi i vládě
Může být změněný vztah k prezidentovi přípravou na zářijový verdikt Ústavního soudu ve věci kompetenční žaloby? Možná, vymezení se premiéra vůči prezidentovi, který chce ve spolupráci s Ústavním soudem rozšiřovat své kompetence, politicky nějaký smysl dává. A že by vláda trpěla prezidentovou odvetou? S vety zákonů vláda počítá od začátku, a pokud by prezident nasadil nějaké „protitahy“, například by odmítal jmenovat soudce, je velmi sporné, zda by to v očích voličů hnutí ANO mnoho změnilo. Možná stojí za to si též připomenout, jak se šéf ANO bránil samotné myšlence kompetenční žaloby v době, kdy se „bojovalo o Turka“.
Dalším možným vysvětlením je experiment, premiér a jeho marketéři se možná rozhodli, že vyzkouší konfrontační rétoriku a následně si změří, jaké to má dopady na voliče. Zní to sice podivně, ale na druhé straně AB není žádným uzlíkem nervů, který by jednal impulzivně, ani zdaleka se neblíží tomu nejstrašnějšímu Babišovi, jehož jsme zažili za covidu. Připusťme, že i tahle úvaha za změnou chování může být. Třeba se v podzimní senátní kampani ANO objeví Petr Pavel jako strašák, uzurpátor moci, kterému je nutné se postavit tím, že občané převolí Senát podle gusta hnutí ANO.
Náhoda to není
Všichni ale zatím bezradně spekulujeme, co za změnou vězí. Měníte-li však radikálně politiku vůči hlavě státu čtyři měsíce před volbami, byť komunálními a senátními, nemůže to být náhoda. Ale i kdyby to byl jen dočasný obrat premiérovy rétoriky, prezident má o čem přemýšlet. Spíš ale sledujeme konflikt, který Babiš nezahájil a dlouho jej ignoroval, ale když už „se přidal“, počítejme spíš s tím, že vydrží do roku 2028, kdy se rozhodne o příštím prezidentovi.