Hlavní zprávy

Bitva o poplatky? Nedělejte ze způsobu placení televize a rozhlasu boj o demokracii

Bitva o poplatky? Nedělejte ze způsobu placení televize a rozhlasu boj o demokracii

Bitva o koncesionářské poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas odstartovala. A jaká je základní chyba sněmovní opozice, aktivistických úderek, liberální části občanské společnosti a koneckonců i samotných veřejnoprávních sdělovadel? Že ze způsobu placení obou médií udělaly boj o demokracii. Chceš poplatky – pak jsi demokrat! Nechceš je – jsi autoritář, extremista, možná i fašoun. To utnulo možnost jakékoli smysluplné diskuse.

Způsob placení ČT a ČRo koncesionářskými poplatky je přitom dlouhodobě neudržitelný. Argumenty byly stokrát zopakovány. Je to nejdráže, tedy nejméně efektivně vybíraná daň či poplatek v Česku, neboť ohromná část z vybrané sumy se cestou poztrácí.

Tohle jste přehnali. Tisíce lidí bouřily v Praze za poplatky ČT a ČRo, bude Letná

Je to nejvíce asociální daň či poplatek, protože největší váhu chodu těchto médií přenáší na nízkopříjmové vrstvy, typově vdovy po sedmdesátce. Je to naprosto nemoderní způsob povinného financování v době, kdy řada lidí televizi a rádio vůbec nemá nebo sleduje jen komerční stanice a streamovací služby. A po poslední změně, kdy poplatky musí platit i majitelé mobilů či firmy podle počtu zaměstnanců, se z poplatku stala – promiňte – úplná magořina.

Od koncesionářských poplatků už odešlo 17 z 27 zemí EU. Naposledy před čtyřmi roky Francie, aktuálně přechod na jiný způsob financování avizoval nový generální ředitel britské BBC, světového etalonu veřejnoprávnosti, Matt Brittin: „Je to model včerejška, je přežitý a už není vhodný pro dnešní dobu.“ To se už dlouho ví i v Česku, v nedávné minulosti navrhovala zrušení koncesionářského poplatku ODS, o něco později Piráti, dnes ale tytéž strany tepou za stejný záměr ANO a SPD. A co víc, postavily bitvu o poplatky do nehorázné pozice: demokracie, anebo totalita?

Míč na zem a útokem na druhé čtení

Přitom nebýt toho, bylo by určitě o čem diskutovat. Pomiňme potřebnou obecnější debatu o podstatě a šíři veřejnoprávnosti na začátku druhé čtvrtiny 21. století. Ale i u samotného rušení koncesionářských poplatků je ve vzduchu řada otázek: má být náhradou přímá platba ze státního rozpočtu, speciální „televizní“ daň, anebo pevný výnos z některé z existujících daní? Jaké mají mít veřejnoprávní média záruky předvídatelného financování i nezasahování do obsahu vysílání? A jak vysoko má být nastavena startovací částka, která se pak bude dál valorizovat či indexovat?

Hysterie, míní Babiš. Nedochází jim to, ale podpořili vládu, řekl k protestům Macinka

Lze-li v tuto chvíli ještě davu, táhnoucímu na Bastillu, něco poradit, pak je to toto: míč na zem a rozum do hrsti! Vláda koncesionářské poplatky určitě zruší, má na to odhodlání, hlasy ve Sněmovně, z voleb vzešlý mandát i dost času. Komu se ale nelíbí řešení, které kabinet nabídl, pak víc než bitím na poplach od sněmovního kecpultu nebo pouličními kravály zmůže racionální diskusí o parametrech navrženého řešení.

Ve druhém sněmovním čtení, do něhož zákon po sobotním hlasování vstoupil, jde navrhovat změny všeho podstatného – způsobu financování, pojistek i startovací částky. A o tyto tři věci jde především. Proto neupalujte na náměstích premiéra ani ministra kultury, ale tlačte na své politiky, ať prosadí úpravu parametrů. Chce ale dnes ulice takto nudnou radu slyšet?

Možná jste zmeškali