Botanici 177 let přehlíželi třímetrový leknín. Teď navíc objevili dva nové

Kytek roste na světě hafo. Zdá se vcelku pochopitelné, když si člověk jednoho nebo dvou druhů nevšimne. Pokud ale znalci květeny skoro dvě století ignorují obří rostlinu schopnou unést dospělého člověka, je to přece jen trochu zarážející.

Před čtyřmi lety oběhla svět zpráva o objevu vědě dosud neznámého rostlinného druhu. Za běžných okolností by taková věc byla zajímavá spíš jen pro odborníky. Vědci každý rok popíšou nových rostlin přes dva tisíce. Příběh z roku 2022 se ale týkal viktorií. Malé v je v tomhle případě správně. Píšu totiž o rodu velkých leknínů. Určitě jste už nějakého zástupce viděli na fotce.

Jejich listy dorůstají v průměru okolo tří metrů. Unesou i malé dítě či lehčího dospělého. Opomenout takovou kytku je vskutku frapantní.

V Teleskopu jsem o nové viktorii psal už v roce 2022. Vyšel ale tehdy jen v tištěných novinách. Záležitost má navíc další vývoj. Proto se k ní dnes vracím.

Balíček semen

První exempláře obřích leknínů přivezl do Evropy roku 1837 německý cestovatel v britských službách Robert H. Schomburgk. Objevil je na své expedici do tehdejší Britské Guayany. Anglický botanik John Lindley pojmenoval rostlinu Victoria regia, česky viktorie královská. Jméno zvolil na počest slavné britské panovnice, později zvané také babička Evropy. V roce 1837 nastoupila na trůn.

V tropickém skleníku výstaviště Flora Olomouc vykvetl největší druh leknínu světa, viktorie Cruzova. Ten je kromě krátkodobých květů specifický i obrovskými kruhovitými talířovitými listy, které v domovském prostředí řeky Amazonky mohou dosáhnout až dvoumetrového průměru a unesou i dospělého ležícího člověka.

Dnes se pro stejnou květinu používá vědecké jméno V. amazonica. České pojmenování královská jí zůstalo. O tři roky později ohlásila expedice vedená Francouzem Alcidem d’Orbignym nález dalšího obřího leknínu. Dostal jméno V. cruziana, viktorie Cruzova.

Následujících 176 let byli botanikové se stavem rodu vcelku spokojení, samozřejmě až na občasné přejmenovávání nebo přesuny v rámci větších taxonomických skupin. Změnilo se to až v roce 2016. Tehdy totiž přišel do Botanické zahrady Kew v Londýně balíček se semeny viktorií od bolivijských kolegů.

Dostala se do rukou odborníka na lekníny, Španěla Carlose Magdaleny. Nechal je vyklíčit. Nové rostliny se mu zdály nějaké podezřelé. Následoval výlet do Bolívie.

Objev na Instagramu

Magdalena s dalšími spolupracovníky během něj identifikovali čtyři možné druhy obřích leknínů. Pozdější výzkum DNA tento počet snížil na tři. Dva se podařilo určit jako již známé V. amazonica a V. cruziana. Třetí viděli leknínologové poprvé v životě. Dostal jméno V. boliviana. Česky by se asi dalo říct viktorie bolivijská.

On this cold December day I was remembering in May when I got to swim with a wild Victoria amazonica in Colombia!
.
Thanks @rayner.r.diaz @saguzmanb08 and Fernando for this incredible experience!
.
I can’t wait to see what plant adventures are next! Where are you off to next?
.
.
. #Victoria #amazonica #Victoriaamazonica #giantwaterlily #theamazon #waterlilies #waterlily #boyswithplants #menwithplants #waterplants #amazon #aquaticplants #bog #swamp #plant #garden #flower #botanical #Colombia #inirida #plants #iphone #shotoniphone #plantsofinstagram #jeremiahsplants #jeremiahharris

Rostlina ale zatím nejspíš na oficiální pojmenování v našem jazyce ještě čeká. Je ze všech obřích leknínů největší. Její listy mohou mít průměr až 3,2 metru. Teoreticky unesou až 80 kilogramů.

Další průzkum ukázal, že příběh je ještě podivnější. Zahrada Kew totiž už několik exemplářů V. boliviany měla. Našly se pečlivě vylisované v herbáři z roku 1845. Dokonce je kreslil i slavný botanický ilustrátor Walter H. Fitch (1817–1892). Odborníci je však 177 let ignorovali.

Leknínová story má ještě další pokračování. V roce 2021 si americký obchodník s masožravkami Jeremiah Harris vyrazil zaplavat do kolumbijské řeky Iníridy. Vyfotil se přitom s obřím listem.

Fotku nahrál na Instagram. Po čase si jí opět všiml Carlos Magdalena. Z kytky byly vidět jen kousky. Leknínologa ovšem zase zarazila.

Zelená kolečka

Působila jako UFO. Obří lekníny běžně rostou v Amazonce. Inírida je od ní oddělená už miliony let. Magdalena se proto spojil s dalšími kolegy. Jako první začali rostliny hledat na satelitních snímcích řeky. Po nějaké době na její hladině opravdu identifikovali zelená kolečka. Přišel čas koupit další letenky.

Leknín Victoria boliviana v londýnské zahradě Kew

Najít třímetrovou kytku působí jako vcelku snadný úkol. Zvlášť, když ji máte vyfocenou z oběžné dráhy. Pátrání na místě se však ukázalo jako poměrně obtížné. Přírodovědci podle New Scientistu málem odletěli s prázdnou.

Poslední den expedice si ale místní průvodce Gustavo Melo z kmene Tucanů vzpomněl, že nějaké velké lekníny viděl. Hodiny ukazovaly jedenáct večer. Zapálení botanici přesto nasedli do motorového člunu. Vyrazili na noční plavbu.

Brzy nad ránem dopluli k vytouženým rostlinám. Šlo o další nový druh. Dostal jméno V. colombiana, česky opět snad viktorie kolumbijská. Příběh ale pokračuje ještě dál.

Případ růžové kobylky. Tropický hmyz volí barvu Barbie. Má z ní prospěch

Po zkušenosti z Iníridy zaujaly Magdalenu viktorie Cruzovy rostoucích v mokřadu Pantanal. Většina ho leží v brazilském státě Mato Grosso do Sul. Lekníny jsou v něm podobně izolované.

Genetický výzkum prokázal, že jde opravdu o oddělený druh. Vědci ho pojmenovali V. mattogrossensis, česky asi opět neoficiálně viktorie mattogrosská. Počet obřích leknínů tak během čtyř let vzrostl o tři.

Z příběhu plyne poučení. Když vás napadne, že o něčem víte všechno, měli byste zpozornět. Téměř jistě se mýlíte. I když má daná věc tři metry.