Carrick se po fiasku omlouval, pak odrážel kritiku kapitána: Kdo neběhá, nevyhraje

Nemusíte být experty na nonverbální komunikaci, abyste porozuměli jeho řeči těla. Z energického chlapíka, který do zvadlého týmu Manchesteru United na jaře konečně napumpoval trochu energie i fotbalové radosti, je rázem zlomený muž. Michael Carrick po středečním debaklu v Lize mistrů s italským Comem (1:4) přímo na trávníku ignoroval vlastní hráče, gestem se omlouval fanouškům v hostujícím sektoru a na Ostrovech už řeší, jestli tohle všechno náhodou neznamená jeho konec.

K podzimu to patří stejně jako padající listí.

Anglický kolos opět v krizi.

Od začátku sezony Manchester United porazil pouze nováčka z Ipswiche a ázerbájdžánský Sabah Baku, který chytl na startu nového ročníku Ligy mistrů. Má čtyři remízy a pět porážek. Skončil v Ligovém poháru a v tabulce Premier League je až třináctý, jen tři body před posledním Sunderlandem.

Co na to domnělý spasitel Carrick?

„Už jsem to udělal po utkání, ale ještě jednou se chci omluvit našim fanouškům. Na tomhle klubu mi záleží víc než komukoli jinému. Jsem naštvaný,“ vrtěl hlavou.

Po svém lednovém příchodu vyhrál v předchozí sezoně dvanáct ze sedmnácti zápasů. Po dvou letech dovedl slavnou značku zpátky do Champions League, a tak si od vedení, které přitom zpočátku váhalo, nakonec přece jen vysloužil nový dvouletý kontrakt. Ale co teď, když tým po sedmi zápasech v řadě stále čeká na vítězství?

„Hlavou se mi honilo spoustu různých myšlenek,“ mračil se pětačtyřicetiletý kouč. „Tenhle zápas nebylo zdaleka pouze o gólech, které jsme soupeři dovolili vstřelilt. Spíš jde o to, jak jsme k určitým pasážím přistoupili. Těžko se mi na náš výkon dívalo.“

Zvenčí se navíc zdá, že trenér pomalu ztrácí i kabinu.

Před týdnem si otevřel pusu v televizním rozhovoru argentinský obránce Lisandro Martínez, který se po porážce s Atlétikem Madrid pustil i do vedení a sportovního úseku, jemuž vyčítal, že do klubu v létě nepřivedl dostatečně kvalitní posily. Tentokrát si rýpl kapitán Bruno Fernandes.

V pozápasovém interview pro TNT Sports řekl: „Bylo rozhodnutí trenérské štábu, že nebudeme napadat soupeře osobně po celém hřišti, občas necháme prostor za obranou a zkusíme získat míč. Jenže když těmto týmům příliš často dovolíte hrát s balonem, získají sebevědomí.“

Na přímou otázku, jestli trenér zvolil špatnou taktiku, reagoval: „To musí posoudit on sám, ne já. Někdy musíte být pod tlakem odvážnější, riskovat, vysunout presink výš a dostat soupeře pod tlak.“

Co na to Carrick? „Ať už hrajete v jakémkoli systému a s jakoukoli taktikou, pokud neběháte, nenabíháte dopředu a nevracíte se dozadu, vyhrávat nebudete.“

Bum! Tohle vypadá na otevřený spor, který nebude jednoduché uhladit. Umíte si představit, v jaké náladě asi Manchester United po fiasku v Itálii cestoval zpátky domů?

Když tým ještě v úžasné éře Sira Alexe Fergusona v roce 2008 i s Carrickem v sestavě naposledy vyhrál Ligu mistrů, maličké Como bylo v Serii D, čtvrté nejvyšší italské soutěži. Teď United na dohled třetího největšího italského jezera zažili jeden z nejpotupnějších výsledků celé historie.

Chyběl gól, aby Como soupeři z Manchesteru nejhorší pohárovou porážku od roku 1964.

„Cítím se stejně mizerně jako všichni fanoušci. Považuju se za jednoho z nich, vím, na jakých hodnotách tenhle klub stojí, co reprezentujeme a jak bychom se měli prezentovat. Můžeme vyhrát i prohrát, ale způsob, jakým se nám to přihodilo tentokrát, je zcela neakceptovatelný,“ zlobil se Carrick, který pak odmítl odpovídat na otázky ohledně své budoucnosti.

Ta je po nejhorší sérii výsledků za posledních jedenáct let v ohrožení.

Ale copak pouhá výměna trenéra v United může cokoli změnit? Poslední roky dokola ukazují, že nikoli.