Cíl z jiného vesmíru. Knedla o zlatém šoku, evropské vládě ve znaku a životě v USA
Před dvěma lety teenager Miroslav Knedla po nečekaném postupu do olympijského semifinále na 100 metrů znak v Paříži vyprávěl: „Já se do všeho možného odmalička vrhal bezhlavě. Byl jsem hyperaktivní děcko, co dělá blbiny, neposlouchal jsem rodiče. Proto jsem se ani tady nebál narvat to hned od začátku.“
Když taková strategie slavila úspěch, pro vlastní plaveckou budoucnost z ní vyvodil ponaučení: „Že se nesmím bát. Nikoho a ničeho. Tlak bude tak či tak. Ale musíte bojovat, bojovat a bojovat.“
Přesně to dělá.
Přesto, před odletem na evropský šampionát do jemu zaslíbené Paříže si rozhodně nemyslel, že by se mohl vracet se zlatou medailí ze znakařské padesátky.
„Hlavně poslední dobou cítím, jak se mi můj americký trénink vyplácí. Konečně vidím progres i na dvoustovce a také ve sprintech. Vždyť do Ameriky jsem odjížděl s časem o šest desetin pomalejším.“
Vyzkoušejte siPremium za polovinu
Připojte se ještě dnes a získejte:
- Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
- Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
- Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce