Co bylo dříve? Vejce, nebo slepice? Země, nebo Slunce? Vznikla dříve černá díra, nebo galaxie, v jejímž centru se ona díra nachází? Nechci lézt filozofům do zelí, takže první otázku nechám stranou. Na tu druhou jsme měli nejméně po dvě tisíciletí jednoznačnou odpověď.
Kniha Genesis říká, že na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a teprve třetího dne umístil světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a svítila nad zemí. Země tedy byla stvořena dříve než Slunce a Měsíc. Koperník, Kepler a Galilei položili doprostřed světa Slunce, a tak jsme museli pořadí obrátit – dnes se tomu říká změna paradigmatu: nejprve se musela zrodit hvězda, teprve poté ze zbylého materiálu vznikly planety.
V hustých jádrech galaxií se hroutily hvězdy do černých děr, které rostly pohlcováním plynu a hvězd z okolí. Ale pozor, možná je to taky úplně obráceně.
Otázka černé díry se týká ještě hlubší minulosti. Krátce po vzniku vesmíru začaly z oblaků plynu vznikat první hvězdy. Díky gravitaci temné i viditelné hmoty se spojováním shluků hvězd a oblaků plynu vytvářely galaxie. A v hustých jádrech těchto galaxií se hroutily hvězdy do černých děr, které rostly pohlcováním plynu a hvězd z okolí a vzájemným splýváním. V jádru naší Galaxie tak máme černou díru o hmotnosti čtyř milionů Sluncí. Ale pozor! Tato krásná představa může být novodobou knihou Genesis. Možná je to úplně obráceně.
Skrumáž více než padesáti tisíc galaxií, oblaků plynu a temné hmoty Abell 2744 dostala přezdívku Pandořina kupa, protože se v ní před očima vesmírných observatoří odehrávají tajuplné jevy. Kupa je vzdálená čtyři miliardy světelných roků a je mimo jiné mocnou gravitační čočkou – zesiluje a násobí obrazy ještě vzdálenějších galaxií. Na jednu z nich, Abell 2744 QSO1, se zaměřil Webbův teleskop. Světlo od QSO1 k nám letí přes 13 miliard let. Objekt tedy vidíme v podobě, jakou měl 700 milionů let po velkém třesku. Díky gravitační čočce sledujeme dokonce tři jeho obrazy. Jedná se zřejmě teprve o zárodek galaxie. Obsahuje pouze vodík a helium, nejsou v něm téměř žádné těžší prvky, které vznikají až ve hvězdách, a pravděpodobně ani žádné hvězdy.
Astronomové přehlédli supermasivní černou díru. Váží jako 600 000 Sluncí
Týmu britských a italských astronomů se v jednom z obrazů podařilo změřit pohyb látky kolem středu QSO1. A z rychlosti pohybu spočítali, že v centru objektu leží černá díra o hmotnosti 50 milionů Sluncí, což představuje dvě třetiny celkové hmotnosti QSO1. Je prakticky nemožné, aby taková veleobří černá díra vyrostla během pouhých několika set milionů roků. Našli jsme prvotní černou díru? Jednu z těch, které podle teoretických předpokladů vznikaly při velkém třesku? Podobných nečekaně hmotných černých děr v první miliardě roků existence vesmíru jsme už našli tisíce. Abell 2744 QSO1 je z nich nejblíž k počátku času.
Autoři objevu mluví o úplném přehodnocení klasických scénářů zrodu a evoluce černých děr. Vypadá to, že v raném vesmíru byly nejdřív černé díry a okolo nich pak začaly vyrůstat galaxie a až mnohem později se proces mohl obrátit. Vydala Pandořina kupa tajemství a máme před sebou opět změnu paradigmatu?
