Údajný strašnický slum jako předvolební záminka pro vytváření bojůvek a zastrašování
V Praze 10 prý vznikla domobrana v reakci na „nájezdy zlodějů“ v ulici Újezdská. Stojí za tím člověk spojený s SPD, který prý najal bezpečnostní agenturu s cílem „kriminálníky dopadnout a odstrašit“. Zní to skoro jako by uprostřed Prahy existovala vyloučená lokalita, kde vládne právo silnějšího a kam se policie bojí.
Nikoli, situace není zdaleka tak žhavá, jen se blíží komunální volby a někdo se potřebuje zviditelnit. Policie výrazný nárůst kriminality v místě popírá. Vytváření jakékoli domobrany je extrémně nebezpečné, ať jsou zapojení najatí „bezpečáci“, či rozhořčení obyvatelé, jejich kvalifikace a kompetence se blíží nule, stejně jako jejich pravomoci.
SPD jsou rebelové na klíček. Plamenně se rozhořčují, ale z vlády nikdy neodejdou
Nebezpečí tkví i v tom, že je „všem jasné“, kdo je pachatelem. Prý to jsou obyvatelé zapojení do projektu Housing First, což je údajně cílené ubytování kriminálníků. Tohle je evidentně lživé nařčení a věcný nesmysl.
Co má umět komunální politik
Není to poprvé, kdy si někdo chtěl před volbami vysloužit přízeň voličů propagováním tvrdé ruky. Ovšem na druhé straně by bylo hloupé odmítat fakt, že se v některých oblastech objevují častější krádeže. Tuhle kriminalitu však má vyšetřovat policie a ne svépomocí nějaká banda připravená někoho zastrašovat, to zavání lynčem.
Pokud je pravda, že se pirátští zastupitelé stěžovateli posmívali a nazvali jej fašistou, pak je to jejich selhání, které ukazuje, že svou práci dělají špatně a měli by být vyměněni, ovšem nikoli někým, kdo si opatří svépomocný gang, který operuje v ulicích.
Populismus TOP 09? Ten není špatný, ten demokraty zahřeje u srdíčka
Celé to působí už na první pohled jako groteska: v nejbohatším regionu jedné z nejbezpečnějších zemí světa vzniká domobrana, která odhalila „tajné skrýše a stezky zlodějů“, zjevně uprostřed hlubokých lesů Prahy 10. Jenže legrace to není ani trochu.
Striktní právní postup proti všem, kdo by chtěli brát spravedlnost do vlastních rukou, by měla provázet i snaha o vyšetření všech stížností obyvatel na kriminalitu. Pokud většinově přejdeme do módu „uznávám jen ty argumenty, které se mi hodí do krámu, a poslouchám jen stížnosti těch, kteří se mi zdají toho hodni“, společnost se bude jen dál rozkližovat a atomizovat.
K dovednostem komunálního politika patří i práce s profesionálními kverulanty či osobami, které se nechtějí dohodnout, ale pohádat. Je to odvrácená strana politiky, musíte se bavit s každým a nikoho nelze odbýt poukazem k tomu, že je dezolát nebo fašista. Nálepkování žádný problém neřeší.