První zápasy v NHL, první gól v ní, start na mistrovství světa také okořeněný gólem. Hokejový útočník Jaroslav Chmelař stále ještě vstřebává svoji průlomovou sezonu v kariéře. „Nejlepší, jakou jsem kdy měl,“ říká třiadvacetiletý rodák z Nového Města nad Metují, hráč New York Rangers.
V těchto dnech si užívá individuální přípravy na příští sezonu a využil k ní i nabídky zatrénovat si v Hradci Králové s tamním univerzitním týmem United HK.
Jak jste se ocitl na tréninku univerzitního týmu?
Před lety jsem v Náchodě trénoval s Aldou Steklíkem, který je trenérem United HK. Mezi sezonami jsem tam absolvoval dovednostní tréninky. Teď jsme se domluvili, že se přijedu podívat do Hradce na jejich trénink, a dopadlo to.
Po sezoně, která pro vás byla velmi úspěšná...
Určitě, splnil jsem si v ní spoustu snů a teď, při pohledu zpátky, si ty momenty užívám možná ještě víc. A jen doufám, že příští bude ještě lepší.
Junioři v reprezentaci? Moták je sleduje. Kluci jsou rádi, že s nimi někdo mluví, říká
Nejlepší momenty?
Všechno dohromady, je těžké vypíchnout jen jeden. Určitě první gól na mistrovství světa i první gól v NHL. Zároveň první zápas v NHL. I proto, že u toho byli rodiče.
Co první gól v NHL? Komu jste ho jako prvnímu oznámil?
Volal jsem snoubence, potom rodičům a kamarádům. Do toho telefon plný zpráv, byl to šílený moment. Ještě teď tomu pořádně nevěřím, je to pro mě hodně speciální.
Domácí arénou Rangers je Madison Square Garden. Jaký je to pocit hrát v tak slavné hale?
Skvělý. Kdyby mi někdo dřív řekl, že tam budu hrát svoje první zápasy v NHL, nevěřil bych mu. Asi bych si nemohl víc přát. Speciální místo, na hokej stále narváno. A dát v také slavné hale svůj první gól v NHL? Neskutečné.
Jaroslav Chmelař z New York Rangers slaví se spoluhráči gól v utkání proti Torontu.
Před vstupem do NHL jste měl možnost mluvit s Jaromírem Jágrem. O čem jste se bavili?
Byla to až neuvěřitelná konverzace. Byl jsem poprvé na zápase Rangers, ještě jsem nehrál. Bavili jsme se třeba o tom, jak on řeší situace jeden na jednoho, že si rád dává hráče na záda, aby mu nedosáhli na puk. Nebo o detailech, třeba jak přelstít obránce.
Při následném debutu v NHL proti Detroitu jste dokonce shodil rukavice, což není pro nováčka úplně obvyklé. Jak dnes tuhle situaci vidíte?
Že byla spontánní. Travise Hamonica jsem trefil v první třetině a jemu se to asi moc nelíbilo. Ve třetí třetině do mě začal strkat před naší střídačkou a k tomu, co se potom stalo, mě pak trochu vyburcovali kluci. Nakonec to bylo asi to nejlepší, co jsem mohl udělat, bylo to super a užil jsem si to.
Vaše cesta do nejslavnější hokejové ligy byla velmi pestrá. Z Nového Města jste hodně brzy odešel do Liberce, z něj do Finska a až pak do zámoří. Kde to bylo nejtěžší?
Myslím, že pro každého malého kluka je těžké odejít z domova. Nevídat se s kamarády, které měl celý život, mluvit cizím jazykem a bydlet sám. Na druhou stranu to člověka zocelí, a když se na to zpětně podívám, dalo mi to do života věci, které bych, kdybych zůstal doma, určitě nezískal.
Dovolená? Zůstal jsem v Česku, řekl Dostál po řeholi i zranění. Gudas mu bude chybět
První štací v zahraničí bylo Finsko, které zrovna není jazykově moc blízké. Zkoušel jste finštinu, nebo jste všechno řešil angličtinou?
Hned na začátku jsem všem řekl, že finsky se učit nebudu. (směje se) Něco jsem samozřejmě postupně pochytil a později jsem i rozuměl, ale nikdy jsem finsky nemluvil. Do Finska jsem šel s tím, že se chci dostat do Ameriky. Moje angličtina před příchodem do Finska nebyla nejlepší, proto jsem po všech chtěl, ať na mě mluví anglicky. Pro ně to problém nebyl, anglicky umí dobře skoro všichni, a tak všechno probíhalo v angličtině. Samozřejmě tréninky s klukama byly ve finštině, ale po pár měsících už jsem nějakým způsobem věděl, o co jde.
Připravilo vás to jazykově na Ameriku?
Stoprocentně. Myslím si, že kdybych šel přímo z Česka, bylo by to mnohem těžší. I proto, že na angličtinu nejsem moc talentovaný. Finsko mi v tomhle dalo moc a následný přechod na školu v Americe pro mě díky tomu nebyl tak drastický.
Část kariéry jste v Americe strávil na univerzitě. V čem může jejich systém být pro české univerzitní týmy příkladem?
Hlavně v tom, jak je tam hokej propojený se školou. Mají to podchycené opravdu skvěle. Hráči tam mají neskutečné podmínky pro svůj rozvoj. Jsem rád, že právě takový projekt začal i tady. Pro kluky je to úplně super možnost, jak při vzdělávání zároveň hrát hokej. A myslím si, že to k hokeji může přivést ještě víc hráčů, podpořit je v jejich kariérách a dát jim šanci.
Jaroslav Chmelař z New York Rangers v souboji s Fabianem Zetterlundem z Ottawa Senators.
Největší rozdíl v univerzitním hokeji v Česku a v Americe?
Určitě v zázemí. Je tam super vybavení, hráči mají všechno, co potřebují k tomu, aby se mohli rozvíjet. Zároveň samozřejmě se studiem. Tamní programy jsou se školou perfektně propojené, všechno tam je naplánované na minutu. V tom vidím základ pro to, aby kluci měli pohodu jak na školu, tak na hokej.
Jak jste si užil trénink s hradeckými studenty?
Super, všichni se snažili, všichni chtěli vyhrávat.
Trénink proběhl za letní pauzy, kterou trávíte v Čechách. Jak bývá dlouhá?
Vždycky záleží na tom, jak dopadne play off, případně jak dlouho se v něm udržíme. Letos mi letní volno trochu zkrátilo mistrovství světa, takže jsem doma něco přes tři měsíce. Minulý rok jsem byl doma už od dubna. Bylo příjemné, že to bylo delší, ale hráč chce mít sezonu vždycky co nejdelší. Snad to tu další vyjde.
Teď se připravujete individuálně na nadcházející sezonu. Na co se zaměřujete, abyste se v týmu Rangers udržel nastálo?
Abych byl co nejnebezpečnější kolem branky a využíval ve svůj prospěch svoje tělo. Zároveň ale musím pracovat na tom, co mi jde. A abych se tam udržel? Snažím se být pro trenéry co nejzajímavější.
Mistrovství, zásnuby. A teď NHL? Na Floridě se to bude řezat už v kempu, tuší Alscher
Trénujete během léta také v Náchodě?
Ne, už jen v Praze. Bydlíme tam s paní a mám tam celou přípravu. Jak suchou, tak na ledě. Do Nového Města nad Metují jezdím většinou na víkendy.
Co ty návraty pro vás znamenají?
„Nováč“ je mi hodně blízký, mám tam rodiče, kamarády z dětství. Je fajn alespoň v létě strávit nějaký čas s nimi, je to pro mě hodně důležité.
A co pro kluka z malého města život v New Yorku?
Je na mě strašně obrovský, klidnější jsem na malém městě. Vím ale, že když chci hrát vysoko, život ve velkém městě to přináší. Nemůžu si proto stěžovat, jen je třeba si zvyknout na neustálý ruch a na to množství lidí.
