Demonstrování veřejnoprávním médiím škodí. I kdyby byl Babiš poražen na hlavu, nepomůže to

Demokracie rovná se veřejnoprávní média placená z koncesionářských poplatků. Změna financování je nástupem diktatury. Opravdu?

Takže viděno zpětně, zvýšení koncesionářských poplatků a podstatné rozšíření povinnosti platit o statisíce lidí je podpora demokracie, nebo úplatek stávajícímu osazenstvu těchto médií, aby šla Fialově koalici na ruku? Vždyť Fialův kabinet sliboval, že koncesionářské poplatky zvedat nebude a nakonec udělal opak.

Je podle vás změna financování veřejnoprávních médií sama o sobě ohrožením demokracie?

Berme to však čistě věcně, financování médií veřejné služby z rozpočtu ve formě mandatorních rozpočtových výdajů není zločin ani nástup diktatury. V provedení a detailech je spousta háčků a spíš než hysterické výkřiky na náměstích je potřeba věcně poukazovat na slabá místa návrhu a veřejně je pojmenovat, případně usilovat o změnu.

V tom je nezastupitelná role opozice. Jenže zdlouhavá vyjednávání o kompromisu nejsou vidět a nemůžete je vítězně prezentovat na sociálních sítích. Pokud se však nynější opozičníci omezí na zideologizovaná prohlášení, chytnou se do pasti. Za prvé, spojí se v očích veřejnosti se stávajícím osazenstvem televize a rozhlasu, za druhé, zakonzervují stav veřejnoprávních médií, který dlouhá léta nebyl řešen. A vývoj v oblasti médií je čím dál tím rychlejší a nekonečné navyšování rozpočtu není řešení.

Konec (demokratického) světa? Veřejnoprávní televize ani její poplatky nejsou posvátná kráva

Zabránit změně je pošetilé

Prozíravá opozice může situaci využít k debatě a prosadit i nějaké změny, stávající koalice totiž nemá sílu na nic jiného než na pouhou změnu financování. A mimochodem, řeči o tom, že je jedno, zda poplatky plynou z jedné kapsy (koncesionářské poplatky) nebo z druhé (státní rozpočet), jsou pohádky ovčí babičky. Výběr poplatků je nákladný a neefektivní, též posílá zejména nemajetné vrstvy do exekucí a přilepšuje exekutorům.

Otevřené debatě o veřejnoprávních médiích se roky vyhýbáme opakovaným poukazováním na jejich klíčovou roli v demokracii. Tu většina diskutérů nezpochybňuje, i když existují demokracie s naprosto marginálními veřejnoprávními médii. Zabránit změně je stejně pošetilé jako zkoušet zastavit čas. Nicméně rozsah vysílání a jeho podoba jsou prozatím léta nedotčeny, přestože jsme mnohokrát slýchali, jak je Babiš, či jiný ďábel zlořečený, definitivně zničí.

Bitva o poplatky? Nedělejte ze způsobu placení televize a rozhlasu boj o demokracii

Asi nejhorší postup, který může stávající opozice volit, je negovat úplně vše, zůstat v pohodlí ideologické „obrany demokracie“ a slíbit, že po příštích volbách vše vrátí do původního stavu. A pokud ve volbách zvítězí a slíbené splní, stane se typickým reprezentantem neproduktivního zacyklení tuzemské politiky. Zrušení regulačních poplatků u lékaře, reformy třetího důchodového pilíře či EET nebyly státnické počiny, ale ukázky bezmyšlenkovité reaktivnosti. Vedlejším efektem takové politiky by pak byla podpora sebestřednosti veřejnoprávních médií, která žijí své bezstarostné životy ve světě stabilních rozpočtů. Takový luxus soukromým médiím věru nevládne.

Boj o veřejnoprávní média není ani tak bojem o demokracii, ale o to, zda budou tato média vůbec mít nějakou perspektivu. Zda se změní.

Stanou-li se hlásnou troubou dnešní opozice, budou-li se ukájet přímými přenosy z demonstrací na vlastní podporu, odpor k takovému pojetí veřejnoprávnosti jen poroste. Možná je dnešní opozice připravena zahrnout tato média penězi, ale tím je rozhodně nezachrání. Odložení fundamentální diskuse na neurčito není vítězství, ale příprava na porážku.