Deset ořů, žádný od Váni. Velká pardubická odradila dráhou, eso přiveze Cromwell
Druhá říjnová neděle roku 1993 a Velká pardubická je na pokraji bankrotu. Hlavní sponzor odřekl spolupráci, startovné je mizivé, a tak do dostihu vyběhne jen devět koní, cíl uvidí jediný. Černá kaňka v historii, která už se neopakovala. Až letos. Do 136. ročníku jedné z nejtěžších steeplechase v Evropě totiž vyrazí pouhých deset koní.
Přitom tomu zpočátku nic nenasvědčovalo, kvalifikační podmínky splnilo dokonce 26 ořů. Jenže dlouhé období sucha a s ním spojená tvrdá dráha, na niž koně ve vysoké rychlosti dopadají, jsou pro šlachy obří zátěží.
„Takhle extrémně dlouhou epizodu veder a bez deště nepamatuju,“ přiznává v rozhovoru pro iDNES.cz správce dráhy Václav Žižka. „Teploty vystoupaly přes čtyřicet stupňů, slunce pálilo nejen trávu, ale i listy na stromech. Majitelé a trenéři tak logicky usoudili, že koně nemusí být stoprocentně připravení, a nechtěli riskovat zranění.“
Velká pardubická 2026: Program, startovní listina, vstupenky
Dostihy se hodně zrychlily, což na kvalitu dráhy klade mnohem větší nároky. „Když se podíváte na starší záběry, jsou to úplně jiní koně než dnes. Tehdy nebyly takové požadavky na dráhu, třeba do roku 1963 se na oválu kolem závodiště ještě týden před Velkou pardubickou jezdila Zlatá přilba,“ přibližuje Žižka.
O posunu tradičního termínu se ale neuvažuje.
Udržet koně zdravého a připraveného až do Velké pardubické přitom není snadné. Elitní steepleři dozrávají kolem sedmého roku, a právě čím dál horší klimatické podmínky narušují přípravu na náročný 6 900 metrů dlouhý dostih. Před týdnem na poslední chvíli vypadl vítěz květnové kvalifikace, devítiletý ryzák Zarate po zranění v tréninku, stejně jako talentovaný Fort Medoc odpočívá i veterán Klarc Kent nebo Cunwall.
A poprvé po 26 letech nebude mít na startu ani jednoho koně osminásobný šampion Josef Váňa.
Josef Váňa s Lodgianem Whistlem
„Spolumajitel se rozhodl, že je škoda dávat 50 tisíc za startovné, když poběží dvacet koní. Teď se mlátí do hlavy, že jich je jenom deset,“ líčí Váňa. „S Nostradamem jsme Velkou pardubickou klidně mohli jet, ale teď už je pozdě, protože běží Memoriál kapitána Poplera.“
Dotace každoročně rostou a dorovnávají evropskou úroveň, řada zahraničních majitelů však raději volí dostihy v cizině. Jejich koně totiž na specifické pardubické překážky nejsou zvyklí.
Čeští trenéři a majitelé zase moc dobře dokážou odhadnout, jestli už má kůň na to, běžet jeden z nejtěžších dostihů v Evropě. „Je potřeba ocenit, že majitelé jsou ke koním ohleduplní. Riskovat zranění nemá smysl, proto je lepší je do Velké nepřihlásit a nechat je běžet až příští rok, nebo je poslat do Ceny Labe či Vltavy,“ říká Žižka.
Jenže ubývá i zájemců, kteří jsou ochotni do koní investovat, jde především o vášeň, protože vydělávat se na nich příliš nedá. A třeba slavný Hřebčín Napajedla na Zlínsku, který vychoval šampiony jako Sacamira, Talenta či Sexy Lorda, aktuálně bojuje s financemi a developerskými firmami.
Žokej Jan Faltejsek s Godfreym (vlevo) a Jaroslav Myška se Sexy Lordem v cílové rovince Velké pardubické 2024
„Pokud nám odejde největší chovatel anglického plnokrevníka... Tolik koní odsud běhalo nebo vyhrálo Velkou pardubickou a spousty překážkových dostihů. Úbytek českých koní je už tak znatelný. A i když to na startu možná není tolik vidět, tak spousta českých koní jsou skvělí steepleři, chov z napajedelského hřebčína nám prostě chybí,“ přiznává Váňa.
Ubývá i mladých lidí, kteří by se o koně starali. Většina z nich pak odchází za lepšími podmínkami do zahraničí. „Ale věřím tomu, že až se vrátí totalizátor (sázkový systém) a pomůže nám s financováním dostihů, tak se to zlepší. Doufám, že to přijde brzy, aby byli mladí dobře zaplacení, zůstali pracovat u nás a dostihový sport se úplně nezhroutil.“
V neděli na startu budou mít domácí koně převahu. Do Pardubic totiž zavítají jen dva ze zahraničí – devítiletý francouzský valach Hard Rock de Kerser, a především s číslem 1 největší favorit Final Orders. Irský valach vedený trenérem Gavinem Cromwellem má za sebou přes 50 překážkových startů a sedm vítězství, v sedle navíc bude loňský vítězný žokej Keith Donoghue.
„Nemyslím si, že by atraktivnost dostihu závisela na počtu koní. Zažil jsem tady závody, kde běželo jen šest nebo sedm koní a v cíli se o prvenství rvali tři vedle sebe a tribuny málem spadly. Nemusí jich být hodně, aby to byl nádherný dostih,“ věří Žižka.