Žádné granule ani konzervy. V této továrně se psům každý den vaří

Uvařit večeři pro vlastního psa je jedna věc. Připravovat jídlo pro tisíce čtyřnohých zákazníků už je pořádný byznys. Piotr Wawrysiuk začínal s několika hrnci v rodinné kuchyni, dnes vede firmu PsiBufet se stovkami zaměstnanců. V rozhovoru pro iDNES.cz prozrazuje, jak se z marketéra pro velké značky stal podnikatel a co všechno se skrývá za provozem psí kuchyně.

Původně jste pracoval v digitálním marketingu, mimo jiné pro Google nebo Mercedes-Benz. Jak se z člověka s takovou kariérou stane podnikatel, který začne vařit jídlo pro psy?
Práce v mezinárodních korporacích a marketingových agenturách byla skvělá škola. Naučil jsem se, jak budovat prodeje na internetu a vztahy se zákazníky. Psi ale byli v mém životě odjakživa. Vyrůstal jsem se dvěma psy a čtyřmi kočkami, naše labradorka Kluska se dožila skoro 17 let. Když jsem viděl, jak dobře psi reagují na domácí jídlo, spojení podnikání a lásky ke zvířatům mi přišlo přirozené.

A napadlo vás tehdy, že se tím jednou budete živit?
Vůbec ne. Ještě v roce 2018 jsem pracoval v technologickém startupu a PsiBufet rozvíjel po večerech. Brzy to však přestalo stačit. K rozhodnutí opustit zaměstnání mi dodala odvahu manželka. Zpětně to považuji za nejlepší krok, jaký jsem mohl udělat.

Na začátku stál rodinný hotel pro psy, který jste provozoval s maminkou a sestrou. Jak se z domácího vaření pro několik čtyřnohých hostů stal podnikatelský projekt?
Hotel jsme založili ještě během mých studií. Jeden z psích hostů potřeboval domácí stravu, a tak jsme mu začali vařit maso se zeleninou. Viděli jsme, jak mu prospívá, a zkusili to i u našich psů. Měli lepší chuť k jídlu, více energie a hezčí srst. Postupně se ozývali další majitelé, kteří chtěli pro své psy stejné jídlo. Začal jsem proto sledovat trhy ve Velké Británii a USA, kde už rostly firmy nabízející čerstvé krmivo formou předplatného. Pochopil jsem, že by z toho mohl vzniknout životaschopný byznys.

Zůstala vaše rodina součástí firmy i dnes?
Přímo ve firmě dnes už ne, ale stále mě podporují. Bez rodiny by nevznikly první recepty a možná bych ani nenašel odvahu dát výpověď.

V určité chvíli jste opustil zaměstnání a začal se vaření pro psy věnovat naplno. Jak vypadaly vaše první pracovní dny?
Na začátku jsem dělal úplně všechno sám. Nakupoval jsem suroviny, vařil, balil objednávky a po večerech je rozvážel. Mezitím jsem odpovídal zákazníkům a staral se o marketing. Naší první „továrnou“ byla kuchyně v rodinném domě u Varšavy.

Mýty o krmení psů padají. Jedna značka na celý život střevům nesvědčí

To fungovalo, dokud bylo zákazníků málo. Pak už nestačila lednice a na další nebylo místo. Rozvoz jsme proto svěřili externí firmě a v roce 2020 se přestěhovali do výrobní haly ve Varšavě.

Vyskytla se po cestě nějaká větší překážka?
Nejnáročnější byl první lockdown v době covidu. Přes den jsem zařizoval halu, v noci spouštěl e-shop. Začínal jsem za úsvitu a často končil ve tři ráno. Manželku a děti jsem vídal hlavně o víkendech.

Hala, e-shop… to už vyžaduje investiční kapitál. Jak jste řešil financování?
Zpočátku jsem všechno financoval z vlastních úspor. Jenže výpověď jsem dal zrovna v době, kdy se narodil můj syn, takže život bez pravidelného platu nebyl jednoduchý. Úspory rychle ubývaly a bylo jasné, že bez investora se dál neposuneme.

A podařilo se to?
První investici jsme získali začátkem roku 2020. Díky tomu jsme mohli sestavit tým, vybavit výrobní halu a rozjet online prodej. Později se přidal britský Butternut Box, se kterým jsme v roce 2023 spojili síly.

Když se řekne továrna na psí krmivo, většina lidí si asi představí trochu jiný provoz než běžnou restauraci. Jak vlastně vypadá pracovní den ve vaší výrobě?
Naší továrně v Zabrze říkáme kuchyně. Sam’s Kitchen je dnes největším závodem svého druhu v Evropě. Výroba je sice vysoce automatizovaná, ale základy zůstaly stejné jako v kuchyni mojí mámy. Změnilo se především měřítko.

V čem se příprava jídla pro psy liší od vaření pro lidi?
Ona se vlastně zase až tak neliší. Používáme suroviny v potravinářské kvalitě, které šetrně vaříme při 90 stupních Celsia a následně rychle zmrazujeme. Oproti vaření pro lidi ale musíme splňovat specifické veterinární požadavky. Každé jídlo navíc musí mít vyvážené složení podle výživových norem FEDIAF.

Jaké profese taková psí „kuchyně“ potřebuje?
Náš tým je velmi rozmanitý. Ve výrobě pracují operátoři, specialisté na kvalitu a bezpečnost potravin, inženýři, odborníci na automatizaci a zaměstnanci skladu a logistiky. Receptury připravujeme se specialisty na výživu zvířat. A máme dokonce vlastní zvířecí dietoložku. V kancelářích pak pracují lidé ze zákaznické podpory, marketingu, datové analytiky a technologií. Řada zaměstnanců k nám přichází z úplně jiných oborů a postupně se zaučí.

Jak se vám zaměstnanci do takto specifického provozu shánějí? Hlásí se k vám lidé proto, že mají rádi psy, nebo je pro ně důležitější stabilní práce a výdělek?
Pro většinu uchazečů je nejdůležitější stabilní zaměstnání, férové podmínky a bezpečné pracoviště. To naprosto chápu.

Žebrá váš pes u stolu? Ve skutečnosti ho nepohání hlad, ale vaše pozornost

Musí být váš zaměstnanec sám také pejskařem?
Není nutné, aby měl každý zaměstnanec vlastního psa. Nicméně by k nim měl mít kladný vztah. Mnoho kolegů si psy vodí do kanceláře a pravidelně také dobrovolničíme v útulcích. Láska ke psům nás spojuje, ale při náboru samozřejmě záleží i na odborných schopnostech.

Kdo vlastně vymýšlí recepty pro psy?
Receptury sestavují specialisté na výživu psů a každou z nich schvaluje náš veterinární lékař. Jídla musí být nutričně kompletní a vhodná pro štěňata i dospělé psy.

A kdo je ochutnává a rozhoduje, zda se recept povedl?
Každý recept ochutnáváme sami. Konečný verdikt ale patří psům. Máme své čtyřnohé testery, kteří nová jídla zkoušejí jako první. Zajímá nás samozřejmě i zpětná vazba zákazníků.

Odkud pocházejí suroviny, ze kterých vaříte, a jak vybíráte dodavatele?
Používáme výhradně suroviny v potravinářské kvalitě, tedy takové, které by mohly skončit i na lidském talíři. U dodavatelů sledujeme kvalitu, její stálost a potřebnou dokumentaci. Každou dodávku kontrolujeme při převzetí. Co nesplňuje naše požadavky, do výroby nepustíme.

Jak složité je nastavit cenu tak, aby byla přijatelná pro zákazníky a zároveň se vám podnikání vyplatilo?
Cenu nám pomáhá držet přímý prodej zákazníkům bez velkoobchodů a kamenných prodejen. V přepočtu na porci vycházíme podobně jako kvalitní mokré krmivo z obchodu. Každá porce je navíc vypočítaná podle potřeb konkrétního psa.

V roce 2025 jste vstoupili také na český trh. Proč jste si vybrali právě Českou republiku? Rozhodovala blízkost Polska, ekonomický potenciál, nebo také pověst Čechů jako velkých milovníků psů?
Rozhodovala kombinace těchto faktorů. Češi mají ke psům podobný vztah jako Poláci. V Česku žijí přibližně dva miliony psů a alespoň jednoho má 42 procent domácností, stejně jako v Polsku. Český trh je navíc poměrně vyspělý, pokud jde o kvalitní a přírodní výživu.

Výhodou je také vzdálenost. Naše kuchyně v Zabrze leží jen několik desítek kilometrů od českých hranic, takže můžeme mražené jídlo poměrně rychle dopravovat do českých měst.

Jak se zatím podnikání v Česku vyvíjí? Odpovídá zájem vašim původním očekáváním?
Jsem spokojený. Od vstupu na trh v červnu 2025 nám počet zákazníků stabilně roste. Navíc pozitivní zkušenost z Česka nás povzbudila k další expanzi. V květnu 2026 jsme vstoupili také na Slovensko. Ukazuje se, že majitelé psů v regionu jsou otevření novým způsobům krmení.

Vnímáte rozdíly mezi českými a polskými majiteli psů? Jsou Češi ochotnější utrácet za své čtyřnohé mazlíčky, nebo jsou v tomto ohledu štědřejší Poláci? A liší se nějak jejich požadavky na krmivo?
Máme více společného než rozdílného. V obou zemích lidé stále častěji považují psa za člena rodiny a kvalitní jídlo za investici do jeho zdraví. Nedokážu říct, že by jeden národ utrácel za psy více než druhý.

Chystáte psa na chladnější dny? Pozor na chyby v krmení i náhlý posun času

Rozdíly vidím spíše ve zkušenostech. Čeští majitelé často znají například dietu BARF, mají vyzkoušené různé typy krmiva a podrobně se zajímají o složení. Důležitá jsou pro ně také doporučení veterináře a původ surovin.

Krmivo pro české zákazníky zatím připravujete v polském Zabrze a následně ho dovážíte. Při výběru místa pro výrobní závod jste ale údajně zvažovali také Českou republiku. Proč nakonec zvítězilo Polsko?
Česko skutečně patřilo mezi zvažované možnosti. Posuzovali jsme dopravní spojení se zbytkem Evropy, dostupnost kvalifikovaných pracovníků i možnost rychle upravit existující objekt. Hala v průmyslovém parku CTPark Zabrze splňovala všechna kritéria.

Výhodou bylo také to, že jsme v Polsku už měli tým, fungující firmu a znali místní prostředí. Přiznávám, že určitou roli sehrál i můj patriotismus. Zabrze je navíc blízko českých hranic. Do Ostravy to od nás máme blíže než do Varšavy.

Dovedete si představit, že byste jednou otevřeli výrobní provoz i u nás?
Bude záležet na dalším vývoji. Nic ale nevylučuji.

Když se ohlédnete za deseti lety podnikání, co vás práce v tomto oboru naučila? A co vás na ní dodnes nejvíc baví?
Především to, že všechno závisí na lidech. Zpočátku jsem dělal všechno sám, ale firma začala skutečně růst až ve chvíli, kdy jsem sestavil tým, který byl v mnoha ohledech lepší než já. Naučil jsem se také trpělivosti. Výroba jídla není aplikace, kterou lze rozšířit několika kliknutími. Potřebujete kapitál, dobře nastavené procesy a čas.

Největší radost mi pořád dělají zprávy od majitelů psů. Někdo napíše, že jeho pes konečně jí s chutí, jiný pošle fotku vylízané misky. A když vejdu do továrny v Zabrze, kde stovky lidí dělají to, co kdysi začalo v kuchyni mojí mámy, cítím hrdost.

Je něco, co byste dnes udělal jinak, kdybyste znovu začínal jako člověk, který po večerech doma vaří pro psy?
Dříve bych riskoval, najal zkušené lidi a od začátku přemýšlel ve větším měřítku. První lednici jsme totiž naplnili mnohem rychleji, než jsem čekal.