Americký prezident Donald Trump má už jen necelých 60 dní, aby dokázal, že není jen směšný panák, který poničil image USA ve světě. Musí se mu podařit „vymlátit“ z Íránu mírovou dohodu, která nebude vypadat jako kapitulace. A tím nemyslím, že se bude ochoten chválit před kýmkoliv, kdo je ochotný poslouchat.
A co by pro něj mělo být výhrou? Finální dohoda nesmí být horší než ta, kterou podepsal jeho předchůdce Barack Obama o omezení íránského jaderného programu. Takže musí dostat obohacený uran, který se ještě v Íránu nalézá, a zabránit tamnímu teokratickému režimu v dalším obohacování.
Zadruhé by měl zajistit, že lodě, které povezou ropu či plyn Hormuzským průlivem, nebudou muset platit Íránu mýto, tedy výpalné. To by prodražilo veškeré zboží. A na konci řetězce by nad tím mohl hořce zaplakat i český řidič u čerpací stanice.
Ale vraťme se trochu zpět, Amerika s Izraelem výrazně narušily svým bombardováním vojenskou infrastrukturu i ekonomiku Íránu. Jeho protiraketový deštník moc nefunguje, nebo byl zničen už na zemi. Takže v podstatě nemůže ovládat vlastní nebe.
Jen Tomahawků za 2,5 milionu dolarů bylo asi tisíc. Jak válka s Íránem pustila USA žilou
První věc, která napadne každého, nejen vojenského stratéga, je, jak tomu propříště zabránit. Proč si Američané dovolili na nás, a ne na komunistickou Severní Koreu? Vyhodnocení je jednoznačné – má jaderné zbraně a mohla by Spojeným státům trefit třeba Los Angeles.
Opravdu se pak Írán dobrovolně vzdá vývoje jaderné zbraně a obohacování uranu? Vždyť by byl sám proti sobě. Jak ajatolláhové mohou vědět, že za rok za dva si americký prezident zase neřekne, je čas změnit režim, a znovu nezaútočí? Proto je nelogické si omezit vývoj jaderných zbraní, když rakety, které je ponesou, už máte.
A pokud to Trumpovi podepíšou, tak dohoda nebude mít cenu ani toho cáru papíru, protože v nejvyšším utajení na tom budou pracovat dál. Jako kdysi Izrael, který se sice k vlastnictví jaderných zbraní nepřiznává, ale všichni vědí, že je má. Proto se ho jeho nepřátelé bojí zahnat do kouta, mohl by sáhnout po ultimátním prostředku.
Trump a Írán: zlobivé dítě je teď bez kontroly a napíná strunu americké trpělivosti
Mimochodem, proč si západní Evropa a Spojené státy tak dlouho rozmýšlely, než začaly ve větším dodávat zbraně Ukrajině, kterou napadlo Rusko? Musely kalkulovat s ruskými jadernými zbraněmi, kdy je prezident Vladimir Putin použije.
Nyní se viditelně tyto hranice posouvají mnohem dál, když hoří Moskva i Petrohrad a zatím se nic nestalo. Ale nikdy nevíte, co může spustit jadernou válku, které se všichni bojí.
I proto bude pro Donalda Trumpa velmi složité přesvědčit Íránce, aby se této mámivé vidiny jaderných zbraní, která by je mohla korunovat nejen na supervelmoc Blízkého východu, vzdali. Každý by se pak při jakémkoliv konfliktu v blízkosti jejich území musel ohlížet přes rameno a zjišťovat, zda už to pro ně není moc.
Napětí kolem Hormuzského průlivu pokračuje. Optimismus Bílého domu není na místě
A v případě, že by se jaderné zbraně rozšířily do Íránu, je logické, že by je chtěli i v Saúdské Arábii, jejich hlavním regionálním rivalovi s výjimkou Izraele. Fungovalo by to podle stejného principu, jako když si je v krátkém časovém úseku pořídila Indie i Pákistán, aby se mohly držet v šachu.
Trumpova snaha po posílení vlivu v oblasti Blízkého východu a po výrazném oslabení Íránu by tak nakonec mohla vést hlavně k tomu, že se v oblasti v horizontu desítky let rozšíří jaderné zbraně do několika zemí a zcela se změní dynamika soužití šíitských i sunnitských režimů a také Izraele. Může to vést také k ještě větší nestabilitě, která mnohem víc prodraží vše ve zbytku světa. A to už si uvědomují i Američané.
