Dostupné bydlení sem, dostupné bydlení tam. Promarněná příležitost volební kampaně
Bezstarostnost, s jakou se ve volební kampani nakládalo s pojmem „dostupné bydlení“ a se sliby o jeho zajištění prostřednictvím bytové výstavby a poctivé snahy zvolených zastupitelů, je jen zmeškanou příležitostí upozornit na skutečné rozměry tohoto problému. Jako by se vůbec nebralo v úvahu, že jde o problém celoevropský.
To kontrastovalo třeba s aktuální situací ve Španělsku, kde problematika dostupného, respektive nedostupného bydlení vedla k mohutným demonstracím, k vládní krizi a vypsání předčasných voleb.
Myslíte si, že politici dostatečně řeší problém dostupného bydlení?
Parlament zde odmítl dekrety, které schválila vláda. Dekrety přinášejí daňové úlevy pro nájemníky, obsahují opatření na rozšíření nabídky bydlení prostřednictvím posílení veřejné výstavby, počítají s automatickým prodloužením některých nájemních smluv a zastropováním růstu nájmů a také s opatřením „na boj proti spekulacím“ prostřednictvím omezení nákupu nemovitostí například ze strany supích fondů. Vláda chce také zvýšit daňovou zátěž v případě krátkodobých pronájmů pro turisty.
To vše by bylo aktuálně zapotřebí i u nás. Tato problematika se nemůže týkat jen činnosti nově zvolených, byť jakkoliv aktivních zastupitelů. Obavy z této skutečnosti a potřeba tlaku z obcí, aby zákonodárné sbory pomohly dostupné bydlení řešit, však v kampani nezazněly. Unikla tak velká příležitost upozornit v kampani vládu na závažnost problému, který dopadá na obce, ale který ony samy nemohou vyřešit. Demonstrace za dostupné bydlení, které ve Španělsku vyvolaly vládní krizi, se u nás nekonají a v předvolební kampani o dostupném bydlení zaznívaly jen bezobsažné slibující fráze. Vláda a zákonodárci mohou být klidní.
Jen každý desátý Čech neplánuje do třiceti samostatné bydlení, říká průzkum
Šli by Češi protestovat kvůli Maricarmen?
Španělská krize „Maricarmen“, nazvaná podle jména postižené nájemnice, nebyla vyvolána jen pouhým vystěhováním nájemníka, ale tím, že byla vystěhována stará chudá žena, která v bytě dlouhodobě bydlela, a to na ulici. U nás se s tím netrápíme, problém máme opačný. Pronajímatelé, včetně obcí, si stěžují, že nemohou vystěhovat ty, kteří by již dávno z mnoha důvodů neměli mít jakékoliv právo bydlet. Na ulici je nevystěhuje ani soud a pochybuji, že by to vyvolalo takovou reakci jako ve Španělsku, ale na poskytnutí jiného bydlení takovým lidem se musí podílet stát. Obecní byty k tomu sloužit nemohou.
Dostupné bydlení v obcích může být zajištěno pouze těm občanům, kteří byty řádně užívají, a jsou tedy řádnými obyvateli své obce. Tedy nikoliv jen s ohledem na sociální situaci žadatele. Každý má samozřejmě právo na bydlení, ale nikoliv v obecním bytě, a tedy nikoliv bez finanční účasti státu, který má povinnost zajistit toto sociální právo. Zatím se stát k ničemu takovému nechystá.
Superdávka má nové normativy. Nůžky se rozevřely mezi Prahou a Brnem
Překvapila mne v této souvislosti téměř absence jakékoliv zmínky o vyloučených lokalitách, tedy těch částech obcí, které před tím, než se staly „vyloučenými“, byly příjemnými sídlišti. To je přece problém, který občany mnoha obcí trápí, a opatrné „našlapování“ kolem tohoto problému k ničemu dobrému nepovede. Přitom právě problematika těchto lokalit a zejména situace občanů, kteří v nich bydlí, je příkladem střetu povinností obcí postarat se o své chudé a povinnosti státu postarat se o realizaci sociálních práv.
Obecní byt není totéž co byt sociální
Jinou skutečností, která mne v předvolební kampani zaujala, byla téměř zjevná neschopnost diskutujících kandidátů pochopit rozdíl mezi obecním a sociálním bytem a volné nakládání s těmito pojmy. To přece není a nemůže být totéž!
U nás nemáme zákonem stanoven pojem sociálního bytu, tedy bytu, který musí splňovat požadavky na byt, jenž musí být ze zákona poskytnut osobám, pokud splňují zákonem stanovené podmínky, například výši příjmu, po jejímž poklesu musí být sociální byt poskytnut. Náš současný „pirátský“ zákon nestanoví žádnou povinnost komukoliv nějaký sociální byt poskytnout, což vede k tomu, že pak je vše vykládáno různě, v každé obci jinak.
Obecně se mi zdá, že v kampani bylo zapomínáno, že obecní byty jsou majetkem obce jako každý jiný majetek a musí být proto spravovány s péčí řádného hospodáře ve prospěch všech obyvatel obce, nikoliv pouze některých. Obce měly vždy povinnost starat se o své chudé, ale charakter vývoje společnosti, kdy nemáme žádnou příslušnost k obci a obyvatelem obce se může stát kdokoliv, znamená, že obec může mít povinnost poskytnout své byty jako sociální pouze s finanční účastí státu. Nyní tuto povinnost obec ze zákona nemá.
Vinou politických eunuchů vyrůstá generace mladých zoufale řešících bydlení, ti nevidí žádnou perspektivu
Mám dojem, že kampaň k těmto volbám byla plná prázdných slov o dostupném bydlení. Obce hodlají stavět své obecní byty, ale jak je také učinit dostupnými a komu, v kampani nezaznívalo. Nevyužitá příležitost.