Dvě americké lekce aneb Pravidla a vlastnosti, na kterých stojí i dnešní USA

K letošnímu 250. výročí vzniku Spojených států amerických byly publikovány stovky článků. Nejvíce se samozřejmě psalo o Donaldu Trumpovi, ale také o clech i všemožných slabostech i síle dnešní Ameriky. To všechno je důležité. Jenže Amerika naštěstí není jen její současný prezident a jeho politika.

Ač se to zmiňuje překvapivě málo, je také souborem pravidel a vlastností, které po dvě a půl století přitahovaly lidi z celého světa. Možná právě s odstupem několika týdnů od výročí stojí za to připomenout si dvě z nich – odvahu začít a pokračovat v něčem zdánlivě nemožném a ochotu dělat svou práci tak dobře, jak jen je možné.

Nemocnice uprostřed kukuřičných polí

Jako příklad jsem si vybral dvě místa, která jsem poznal osobně. Prvním je Klinika Mayo v Minnesotě, což je s nadsázkou řečeno nemocnice uprostřed kukuřičných polí, která se během jediného století stala jedním z nejuznávanějších zdravotnických pracovišť světa. Druhým je malé městečko, spíš osada, Bluff na jihovýchodě Utahu, založená před téměř sto padesáti lety skupinou mormonů.

Na první pohled nemají nic společného. Klinika Mayo představuje vrchol moderní medicíny, Bluff připomíná jednu z epizod osidlování amerického Západu, která by sama o sobě mohla snadno zapadnout mezi stovky podobných příběhů.

Když člověk přijede do města Rochester, překvapí ho, že se světová medicína nezrodila v New Yorku, Bostonu ani Chicagu, ale v nenápadném městě uprostřed nudně vyhlížející Minnesoty.

Trump si přivlastnil oslavy 250 let USA a ošidil americký lid, kritizují demokraté

Ještě větší překvapení však čeká uvnitř nemocnice. Zdaleka nejde jen o špičkové vybavení nebo slavná jména. Největší dojem totiž dělá kultura, přesněji firemní kultura. Na Mayo pracují lidé, kteří jako by přijali nevyřčené pravidlo, že všechno musí být uděláno tak dobře, jak jen je v dané chvíli možné.

Přednáška nesmí obsahovat chybu, absolutně nic nesmí být odfláknuté, pacient je vždy na prvním místě. Zní to banálně, ale v praxi to znamená neustálou kontrolu detailu, který se jinde snadno ztrácí. Popravdě, nic tak extrémně dobrého jsem v českých nemocnicích nikdy nezažil.

Právě tato vnitřní disciplína a důraz na kvalitu stála u zrodu jedné z nejuznávanějších medicínských institucí na světě. Dodnes sem míří špičkoví lékaři z celého světa, i když šance na přijetí je pro mladé uchazeče jen kolem jednoho procenta. A platí zde ještě jedno pravidlo: lidé sem většinou nechodí kvůli prestiži nebo penězům, ale proto, že chtějí dělat medicínu nebo výzkum na úrovni, kterou jinde nenajdou.

Jedna zapomenutá cesta na Západ

Druhá ikona je z jihu Utahu. Koncem 19. století se sem vydala skupina mormonských osadníků. Původně nešlo o nějaký velkolepý „dobývací“ projekt, jenže překážky, které jim příroda kladla do cesty, si nakonec takové označení vyžádaly.

Cesta, která měla trvat několik týdnů, se změnila v půlroční zápas s přírodou, v odstřelování skal, brodění řek a ve chvíli naprostého vyčerpání i založení osady, která existuje dodnes. Detaily jejich putování zní pro člověka v našem století neuvěřitelně.

Amerika po 4. červenci. Trump i jeho soupeři už hledí k podzimním volbám

Jsem si jistý, že podobné příběhy by mohly vyprávět i jiné národy. V tomto konkrétním případě ale věřím, že právě tyto dva dobře vyjadřují část americké identity. Na těch nejlepších místech prostě dostanete opravdu tu nejlepší kvalitu a nebude se o ní jen donekonečna vyprávět, a když si někdo vytkne cíl, tak za ním jde. Na sto procent.

Ani v nejmenším nechci Ameriku zjednodušeně idealizovat. Nikdo nemůže předstírat, že dnešní trumpovské Spojené státy nemají své problémy. Ale věřím, že se z nich dostanou. Mají totiž dobrý základ. Dokonce tak dobrý, že bychom z něj mohli čerpat také.