Dva paradoxní projevy. O tom, jak probíhá hnědnutí Evropy a jak ubránit naši západní hranici
Je to opravdu paradox, že spisovatelka Radka Denemarková varovala v projevu na Frankfurtském knižním veletrhu před hnědnutím Evropy a pár dní nato rudé bojůvky vypálily radnici v Limoges. Francii zbarvila rudá politika. Do toho v pondělí přišly znepokojivé zprávy z Milána. Děje se tam totéž co v Paříži… taky v rudém. Paradoxní to tedy vskutku je, což ale neznamená, že paní Denemarková nemá pravdu.
Koho asi bude volit Monsieur Dupont, francouzský Pepa Novák, který teď bloudí zpustošenými ulicemi kolem vyrabovaných obchodů, ve kterých bědují zoufalí majitelé? Bude hledět vlevo, nebo vpravo, komu hodí lístek?
Národ? K čemu?! Radka Denemarková ve Frankfurtu horuje pro sjednocenou Evropu
Paní Marine Le Penová aby si otevřela šampaňské a přála si, aby její protihráč Jean-Luc Mélenchon nalil ještě víc oleje do ohně. Hořící auta v ulicích francouzských měst vyrábějí páru v kotli lokomotivy, která ji doveze k volebnímu vítězství, hrome, já jsem básník!
Pak už nezbude než konstatovat, že Francie zhnědla, pokud vaše brýle zobrazují paní Le Penovou v této odpudivé barvě.
Co se stane potom?
Pokud paní Le Penová uvažuje opravdu realisticky, pak by si měla přát, aby v té její lokomotivě nebylo dost páry k vítězství. Aby v Elysejském paláci stanul zase nějaký Macron a život se vrátil do běžných kolejí. Monsieur Dupont by od ní totiž chtěl, aby takzvaně zjednala pořádek. Jakpak by to asi měla udělat?
„Zájmy a hlas občanů.“ Le Penová označila Babiše za významného spojence v EU
Jeden historický příklad máme, Pařížskou komunu a způsob, jak s ní vládní síly zatočily. Na něco podobného by neměl žaludek ani samotný Monsieur Dupont a nechtěl tomu přihlížet, natož napomáhat. Vzpomínám na slova dnešního významného politologa, který před mnoha lety, na začátku své dráhy napsal, že chátra musí slyšet rachot natahovaných závěrů pušek. Nejmenuji, protože nedokážu přesně citovat, ten obraz se mi ale líbí s tou výhradou, že je nepřenosný do praxe. Žádné duchcovské viadukty se opakovat nebudou, ani u nás, ani ve Francii a jinde v Evropě. Nemáme na ně žaludek a to je dobře.
Co bude dál? Kdo ví. V těchto dnech zazněl ještě jeden paradoxní projev. Andrej Babiš řekl v Bruselu: „Možná budeme muset jednou bránit naše hranice, aby k nám nechodili imigranti ze západních zemí, pokud to takhle půjde dál. A samozřejmě se na to připravujeme.“ Moje představivost pracuje naplno. Za stařičkými veterány Pohraniční stráže budou chodit zvědové ministerstva vnitra, aby od nich čerpali rozumy. Jak se stavějí drátěné ploty na hranici? Musí v nich být elektřina, nebo stačí žiletkový ostnáč? Jak se cvičí pes, bude k výcviku stačit figurant, nebo opravdový migrant? Notýsky se budou plnit užitečnými radami.
Nelegální migrace do EU klesá. Bojujme ještě tvrději, píše von der Leyenová lídrům
Nejsou to veselé úvahy. Proto děkuji Yuvalu Noah Hararimu, který na návštěvě v Praze přišel s osvěžující myšlenkou: umělá inteligence, to jsou ti největší migranti, vetřelci do našeho světa. Možná, že už brzy budeme mít úplně jiné starosti.