Dávají práci lidem s handicapem. A jejich dárky míří do světa

CHRPA Krnov je sociální podnik, který už 18 let dává práci lidem s handicapem a vyrábí dárky s příběhem. Přežil covid, povodně i těžká rozhodnutí. Stálo to za to? „Někdy si říkám, že ne. Pak ale vidím, kolika lidem jsme dali práci a kolika dalším udělali radost, a vím, že to smysl mělo,“ říká zakladatel podniku Petr Světlík v rozhovoru pro iDNES.cz.

Co vás v roce 2008 přivedlo k rozhodnutí opustit dobře placenou práci a vydat se do nejistoty sociálního podnikání?
Chtěl jsem dělat práci, která mi bude dávat smysl. Chyběla mi kreativita i pocit, že za sebou uvidím něco konkrétního. Postupně jsem si uvědomoval, že mě tehdejší práce nenaplňuje. Když se naskytla příležitost změnit směr, využil jsem ji.

Co vás na myšlence sociální firmy nejvíc oslovilo?
Tehdy jsem neměl úplně jasnou představu, co mě čeká. Sociální podnikání bylo u nás ještě v začátcích. Lákala mě možnost tvořit a zároveň pomoci lidem se zdravotním handicapem. Chtěl jsem ukázat, že umí a chtějí pracovat a dokážou vyrábět krásné věci.

Jak vypadaly úplné začátky CHRPA Krnov?
Byly hodně náročné. Museli jsme připravit zakládací listiny, vyřešit dokumenty a zorientovat se v zákonech a předpisech. Nejtěžší bylo pochopit legislativu, sehnat první zakázky i finance a ujasnit si směr.

Začínalo nás osm, z toho šest lidí bylo se zdravotním handicapem. Měli jsme malou prodejnu hned u dílny a jezdili jsme na jarmarky a trhy. Ne vždy byly úspěšné finančně, ale přinášely kontakty, zkušenosti a zpětnou vazbu.

Na co jste byl v prvních letech nejvíc hrdý?
Velkým úspěchem byla spolupráce s pražskou firmou, která měla zhruba deset obchodů v centru Prahy a na letišti a odebírala od nás ručně malované hrníčky. Důležité bylo také získání značek Česká kvalita – Práce postižených a Jeseníky originální produkt.

Nejvíc jsem ale hrdý na naše děvčata, která ručně malovala a dodnes malují nádherné obrázky na hrníčky, skleničky, krabičky a další předměty. Namalovat pěkný obrázek na papír je jedna věc. Přesně malovat na hrnek, který držíte v ruce, je mnohem těžší.

Úraz na brigádě? I studenti mají nárok na odškodnění, upozorňuje advokát

Kdy jste si uvědomil, že firma opravdu roste?
Asi ve chvíli, kdy jsme překročili hranici pětadvaceti zaměstnanců. Nabírali jsme další lidi, rozšiřovali sortiment i technologie výroby. Nakonec jsme se dostali až na šestatřicet zaměstnanců. Přitom jsem si původně představoval spíš menší podnik, který funguje jako rodina.

S růstem přišlo víc práce, víc skladů a méně času na každodenní osobní kontakt se zaměstnanci. Přitom právě možnost popovídat si a být lidem oporou k sociálnímu podnikání patří.

Jak se proměňoval váš sortiment?
Začínali jsme hlavně s ručně malovanými hrníčky z výprodejů porcelánek. Malovali jsme také na hedvábí a textil a skleničky jsme sháněli, kde se dalo. Postupně jsme už objednávali hrníčky po paletách přímo z porcelánky.

Hodně se zdokonalila technologie malování. Náročné bylo naučit několik různých rukou malovat stejný motiv tak, aby hrnky vypadaly jednotně. A změnily se i motivy. Dříve převažovala zvířátka a jednodušší tvary, dnes jsou oblíbené květiny, portréty, domácí mazlíčci na zakázku a další osobní motivy.

Hrnky zůstávají stálicí?
Přesně tak. Ale nezůstali jsme zdaleka jen u nich. Postupně jsme přidali nerezové lžičky a příbory s nápisy a jmény, vařečky, chňapky, skleničky na víno, BIO vína s originálními etiketami, mlsné krabičky s ořechy, ořechové kytice a v poslední době také mýdlové kytice. Díky laseru a UV tisku přibyly i gravírované sklenice podle fotografií.

Co dnes nejvíc ovlivňuje vaši nabídku?
Je to kombinace vlastních nápadů, trendů a požadavků zákazníků. Snažíme se vymýšlet nové motivy, barevné kombinace i produkty. Pomáhají nám v tom technologie, a hlavně šikovné ruce našich zaměstnanců.

Máme stálý sortiment, ale významnou část výroby tvoří rovněž zakázková práce pro jednotlivce, firmy, organizace, města i spolky. Nejvíc nápadů často přichází právě v době, kdy máme největší nápor zakázek.

Byl nějaký produkt, který vás překvapil svým úspěchem?
Velkým a stále trvajícím úspěchem jsou lžičky a příbory s texty a obrázky. Překvapily nás také ořechy. Začali jsme s nimi jen jako s doplňkem sortimentu, ale zájem o mlsné krabičky byl tak velký, že jsme jim vyčlenili značnou část výrobních prostor. Dnes balíme oříšky do krabiček s výřezy a potisky a děláme z nich i kytice. Počítali jsme s pár kilogramy, momentálně zpracujeme asi pět tun ořechů ročně.

Platíte kartou v cizině? Stejnou útratu banky přepočtou různě i o stovky

A byly i takové, které se neuchytily?
Samozřejmě, i takových bylo mnoho. Některé se ale po čase vracejí, třeba štamprle. Často se stává, že promyšlený produkt se nechytne, zatímco věc vzniklá téměř náhodou se stane hitem.

Jak změnily vaši práci nové technologie, například laser nebo UV tisk?
Posunuly nás dopředu a přivedly k nám nové firemní zákazníky. Díky nim si umíme sami vyrobit obaly a nabídnout produkty, které bychom dříve nedokázali: gravírované fotografie do skla a dřeva, gravírování kovů nebo potisk krabic, svíček a luceren.

Stávají se tedy náhradou ruční práce?
Rozhodně ne, ruční malování zůstává i nadále našim hlavním výrobním programem. A moderní technologie ho doplňují – pomáhají nám s obaly, výřezy nebo personalizací. Laser vyřízne krabičku a naše malířky ji potom ručně domalují. V tom je kouzlo spojení techniky a šikovných rukou.

Jak se měnila skladba vašich odběratelů a spoluprací?
Na začátku byla poměrně vyvážená. Vedle koncových zákazníků jsme měli více menších velkoobchodních odběratelů. Později jsme se zaměřili na jednoho velkého partnera. Věděli jsme, že je v tom riziko, ale kapacita výroby nebyla neomezená, protože zaměstnáváme lidi s handicapem.

Vyplatilo se to?
Fungovalo to mnoho let, až do covidu, kdy tento odběratel ukončil podnikání a my jsme o něj přišli. Naštěstí nás to ale „nepoložilo“, samozřejmě jsme se z toho ale poučili.

Takže dnes to máte jak?
Dnes máme opět více větších i menších velkoobchodních zákazníků, ale rádi se věnujeme i koncovým zákazníkům. Velkým odběratelům umíme nabídnout dárkové předměty, které jinde nenajdou, navíc s přidanou hodnotou sociálního podnikání.

Kdo patří mezi vaše významné partnery?
Například společnost Lagardere Travel, díky které se naše výrobky prodávají na Letišti Václava Havla v Praze. Odtud naše ručně malované hrníčky létají do celého světa. Spolupracujeme také s městem Krnov, Kofolou, Kooperativou, sdružením hasičů, AVEO Engineering a obchody po celé České republice.

Když home office vyčerpává: zaměřte se na světlo a stínění

Za osmnáct let určitě přišly i krize…
V každém podnikání jsou chvíle, kdy jste nahoře, a chvíle, kdy jste dole. V sociálním podnikání to platí možná ještě víc. Někdy vás srazí změna legislativy, jindy vlastní rozhodnutí. Potom přišel covid, povodně, válka na Ukrajině a další situace, které ovlivnily trh.

A kdy to bylo nejtěžší?
Za covidu. Ale – jak se říká, všechno zlé je pro něco nové. Covid nás donutil jednat velmi rychle. Do té doby jsme e-shop v pravém slova smyslu neměli. Najednou jsme nesměli prodávat v obchodě a naši partneři také ne. Přitom jsme měli šestatřicet zaměstnanců, výplaty a faktury, které nepočkají. Kromě šití roušek jsme během asi čtrnácti dní nafotili celý obchod a spustili e-shop. Díky tomu jsme přežili nejhorší období.

Jak e-shop změnil vaše podnikání?
Dnes si podnikání bez e-shopu neumíme představit. Tvoří přibližně třetinu našich příjmů a zároveň slouží jako online katalog pro koncové zákazníky i firmy. Výrobu jako takovou nezměnil, ale styl prodeje změnil stoprocentně.

Museli jsme se naučit fotografovat výrobky, popisovat je, pracovat s online prodejem, reklamou i sociálními sítěmi. Učíme se pořád, protože online prostor se mění denně.

Co pro vás osobně znamená dávat práci lidem s handicapem?
Je to přesně ta změna, kterou jsem hledal. Tahle práce mi dává smysl a radost, i když není jednoduchá. Za osmnáct let jsem viděl mnoho životních příběhů. Pro člověka s handicapem, který může alespoň částečně pracovat, je práce důležitá nejen finančně. Díky kolektivu se cítí potřebný, získává návyky, sebevědomí a určitou stabilitu. Zdravotní stav se tím často nezlepší, ale psychicky je člověku lépe.

Firmu jsme zakládali v době, kdy na Bruntálsku měl problém najít práci i zdravý člověk, natož člověk s handicapem. Někteří zaměstnanci si díky práci mohli dovolit vlastní bydlení, jiní založili rodinu. Někteří se dostali ze situací, ze kterých by se bez práce a kolektivu jen těžko zvedali.

Mentoring v paliativní péči podporuje profesní růst i práci s emocemi

Co vám těch osmnáct let dalo profesně i lidsky?
Profesně jsem získal zkušenosti, které bych jinde asi nezískal, hlavně v krizovém řízení a v podnikání jako takovém – nejen jak uživit sám sebe, ale jak dát práci dalším lidem. Lidsky jsem poznal mnoho lidí s různými příběhy. A hlavně dělám práci, která mě baví a naplňuje, i když je někdy těžká.

Co byste poradil někomu, kdo o sociálním podnikání přemýšlí?
Ať si to dobře rozmyslí. Sociální podnikání není jen o podnikání, ale také o tom „sociálnu“. Člověk musí řešit nejen zakázky, výrobu a finance, ale i lidské příběhy, zdravotní omezení a potřeby zaměstnanců. Kdo to myslí vážně, může se ozvat, rád poradím.

Když se ohlédnete zpět, co ve vás převládá?
Smíšené pocity. Na jedné straně radost z toho, co jsme dokázali. Na druhé straně vědomí, že jsme některé věci mohli udělat lépe. Často si kladu otázku, jestli bych do toho šel znovu, kdybych tehdy věděl, co mě čeká. Někdy si odpovím, že ne. Ale pak vidím, kolika lidem jsme udělali radost – prací nebo dárkem pro někoho blízkého. A v tu chvíli si zase řeknu, že ano.

Jste se současnou CHRPOU spokojený, nebo ji chcete posunout dál?
Spokojenost je v tom, že jsme tady už osmnáct let. To samo o sobě něco znamená. Ale vždycky je co zlepšovat. Jsem rád za to, kde dnes CHRPA je, ale zároveň vím, že máme ještě hodně práce před sebou.