Že Česko nemá problém? Ale má! Dejte Deniovi čas a pravomoci, aby ho mohl řešit

Kdo ví, jestli opravdu tuší, do čeho jde. Pokud ano, pak asi na páteční tiskové konferenci neříkal celou pravdu. „Nemyslím si, že má český fotbal velký problém.“ „Má úžasnou historii a velkou sílu.“ „Na světovém šampionátu to nebylo úplně nejhorší.“ Taky vás ty věty lehce zarazily? Zvlášť od člověka, který pomohl vychovat několik čerstvých mistrů světa a měl by mít přísná měřítka?

Od pátku má Santi Denia na povel českou reprezentaci. Dostal smlouvu na dva roky, krajana Pabla Ama k ruce jako asistenta a velkou důvěru od šéfů. Naprosto v pořádku!

Španělský expert s excelentním životopisem a řadou úspěchů s mládežnickými výběry skutečně může být přesně tím, koho český fotbal potřebuje, aby zastavil pád do podprůměru. Má zkušenosti, know-how, velký přesah. Jen by možná nebylo od věci, kdyby věci hned od začátku pojmenoval pravými jmény. Zabodoval by víc, než když tahal z rukávu jednu zdvořilostní frázi za druhou.

Český fotbal musí fungovat jako rodina, říká nový kouč Denia. Schick? Chci ho

I on přece musí vidět, že český fotbal nevzkvétá. A pokud si vážně myslí, že stačí „změnit detaily“, asi brzy přijde na to, že realita je daleko složitější.

Proto malá rada pro všechny, kteří v pánovi s výraznými brýlemi vidí spasitele: Nečekejte, že se národní tým promění hned.

Nebude to tak. Bude to trvat spíš roky než měsíce. A kdo ví, jestli Deniova mise vůbec v českých podmínkách má naději na úspěch.

Přesadit znamenitého trenéra z nejlepší světové líhně talentů do země, která léta vychovává běžce a dělníky, to zdaleka neznamená, že všechno hned posviští.

Bude záležet hlavně na tom, jak volnou ruku dostane a do čeho ho nadřízení nechají mluvit. Také na tom, do čeho ho nechají mluvit kluby: i kdyby měl vážně zastřešit celou koncepci výchovy, neznamená to, že mu budou všude nadšeně naslouchat a ochotně kopírovat systém, jakým se piplají naděje ve Španělsku. Nemluvě o tom, kolik by to celé stálo peněz.

Nový trenér českých fotbalistů Santi Denia (vpravo) a jeho asistent Pablo Amo.

Je každopádně dobře, že se tahle cesta aspoň zkouší, byť to už tak není levná záležitost. Chlapíka s Deniovým renomé národní tým potřebuje a v Česku by ho sotva našel. Teď jde o to, jestli ho prostředí nesemele – a jestli ho vůbec přijme.

Kdo v pátek sledoval, jak tichým hlasem a jednoduchou angličtinou s výrazným přízvukem četl z papírku svou pětibodovou vizi, mohl znejistět: Bude dost silný, aby přes jazykovou bariéru hráče zvládl přesvědčit a vysvětlovat taktické detaily? Vedle sedící parťák Amo, mimochodem ještě nedávno důležitý asistent u španělského áčka, mu občas musel napovědět slovíčko.

Byla by škoda, kdyby se cosi ztratilo v překladu, protože ti dva přicházejí s pověstí prvotřídních odborníků. Je fér, aby dostali čas, protože potřebují poznat prostředí. Ne náhodou v pátek Denia mockrát opakoval: „Hlavní je vybrat správné hráče.“

Dostane standardní plat, chce letět za Schickem. Šéf fotbalu o novém kouči

Zní to jako banalita, ale pro reprezentačního kouče je cit pro skladbu týmu zásadní schopnost. Stejně jako umění přesvědčit, že jeho vize má smysl.

Proto Denia mezi pěti opěrnými body zmínil na prvním místě slovo rodina: „Moje dveře budou otevřené pro každého, všichni musíme táhnout za jeden provaz. To je naprostý základ.“

Další pilíře z jeho poznámek? Sounáležitost. Postupné zlepšování. Komunikace. Rovnováha. Pro někoho prázdné pojmy, pro něj zjevně klíč, kterým plánuje otevřít bránu k lepší budoucnosti. Ale: „Slowly, slowly. Step by step. Všechno nepůjde hned.“

Všichni kouči u reprezentace: nejdéle vydržel Brückner, uspěje nyní Denia?

Tak ještě jednou: Češi, zkuste tentokrát být trpěliví, chápaví, tolerantní, naslouchající. Věřte, že se od usměvavých Španělů máte co naučit.

Když už se kdesi našlo 40 milionů na jejich roční platy, má cenu vytrvat, než si všechno sedne. Minimálně podle podzimní Ligy národů nesuďte, protože na soupeře, kteří v áčkové skupině čekají, národní tým v tuhle chvíli jednoduše nemá – a teprve se bude podle nového mustru učit, jak se jim přiblížit.

Bez ohledu na to, jestli Denia přemluví k návratu střelce Schicka, za nímž už v neděli plánuje vyrazit do Německa: „Patrika chci zpátky.“

Mezitím se stihne zabydlet v bytě kousek od Strahova a také v kanceláři, kterou si podle šéfa asociace Davida Trundy vybral tak, aby byl na stejném patře jako kolegové od mládeže: „Ukázali jsme mu místnost v nejvyšším patře s krásným výhledem, ale chtěl být radši dole, aby měl blíž k ostatním.“

Tak začíná španělský restart. Má v českém prostředí naději?