Ebola slaví padesátiny. A v Africe opět řádí jako zamlada
Současná epidemie eboly v Africe může přerůst v nejhorší v historii. Od květnového vyhlášení stavu globální nouze se nákaza v Kongu a Ugandě dramaticky rozšířila. Mezinárodní pomoc však komplikuje hluboká nedůvěra místních komunit. A přitom tento virus známe už padesát let!
Přesně před padesáti lety, 27. června 1976, v továrně na zpracování bavlny v městečku Nzara v Jižním Súdánu pocítil jeden skladník (dodnes známý jen pod iniciálami Y. G. jako tzv. pacient 0), že mu prudce stoupá teplota a silně ho bolí hruď i hlava. O pět dní později se jeho stav drasticky zhoršil, krvácel z řitního otvoru, nosu i úst a 6. července zemřel.
Nikdo tehdy nevěděl, jaké nebezpečí se tu prodralo mezi lidi, a proto nebyla přijata standardní lékařská opatření. Virus se tak mohl nekontrolovaně šířit. A také šířil: jen v nemocnici v nedalekém Maridi zabil 33 z 61 zdravotních sester. Ve stejnou dobu začali trpět podobně záhadnou hemoragickou horečkou i v tehdejším Zaire, nyní Demokratické republice Kongo. Jeden z prvních mezinárodních vědeckých týmů, vedený belgicko-britským mikrobiologem sirem Peterem Karelem Piotem, nacházel na místech epidemie celé rodiny, jak bezmocně leží ve svých domech, halucinují a sténají bolestí. Z tělních otvorů jim vytékala nakažená krev.
První reakce na rodící se epidemii byla nedostatečná, WHO vyhlášení stavu ohrožení odkládala. Obávala se, že by to mohlo poškodit ekonomiky afrických zemí.
Paradoxně v době jejich příjezdu byla již epidemie, jež si vyžádala necelé tři stovky obětí, díky opatřením přijatým místními a národními úřady na ústupu. Virus byl prvně identifikován ve vesnici Yambuku. Poučeni předchozími epidemiemi a ve snaze zabránit trvalé stigmatizaci tohoto místa, pojmenovali vědci virus podle jednoho z nejbližších orientačních bodů na mapě, řeky Eboly.
Návraty staré známé
Genetické testy později odhalily, že šlo o dva odlišné kmeny nového viru, jež vědci zařadili do společné čeledi virů Filoviridae ve tvaru připomínajícím tasemnici. Do dnešní doby bylo identifikováno pět druhů, přičemž ten zairský je pro člověka mimořádně nebezpečný. I to bylo jedním z důvodů, proč se svojí 88procentní úmrtností (280 úmrtí z 318 případů) v souboji o mezinárodní publicitu zvítězil nad svým súdánským kolegou, u nějž se úmrtnost pohybovala „jen“ kolem 53 procent (151 úmrtí z 284 případů),
Vědci se také shodli na tom, že virus v rámci tzv. zoonózy přeskakoval ze zvířat na lidi. Jenže kdo by mohl být oním hostitelem, v němž virus bez příznaků přežívá?
Vyzkoušejte siPremium za polovinu
Připojte se ještě dnes a získejte:
- Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
- Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
- Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce