Experti protestují proti největšímu přesunu státního majetku od dob privatizace. Skupina ekonomů zveřejnila ve středu otevřený dopis adresovaný premiérovi Andreji Babišovi, v němž ho varují před rozdělením polostátní energetické společnosti ČEZ a výkupem jejích dosavadních minoritních soukromých vlastníků.
Podepsali ho mimo jiné dva bývalí guvernéři centrální banky Zdeněk Tůma a Jiří Rusnok, šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl a bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl. Kritizují vládní plán na rozdělení ČEZ na velmi zjednodušeně řečeno výrobu elektřiny a distribuční část a tvrdí, že na to občané doplatí. A mají pravdu.
Pro bohaté s velkou spotřebou
Nevýrobní ČEZ vznikne vyčleněním z toho současného. Současní malí akcionáři firmy – z nichž někteří jsou mimochodem pěkně velcí a patří k nejbohatším lidem v republice – mají být vykoupeni. Peníze na to chce vláda získat prodejem části oné nové distribuční firmy. I tam si ale stát má nechat většinu.
Myslíte si, že zestátnění ČEZu přinese levnější elektřinu?
Signatáři dopisu píší, že není jasné, proč to vláda dělá, a že není třeba „opravovat to, co funguje“. Vláda má totiž i tak v ČEZ sedmdesátiprocentní podíl a může tak firmu kontrolovat a přes svoje firmy spolu s ČEZ stavět elektrárny. Původně vláda snahu kontrolovat sto procent výroby elektřiny zdůvodňovala tím, že se tím elektřina v Česku zlevní. Nikomu z odborníků ale není jasné jak.
Pokud tedy nový ČEZ nebude dostávat státní dotace, na něž se vybere na daních. Tím by se elektřina zlevnila, ale jen formálně. Respektive vzhledem k tomu, jak se u nás vybírají daně a kolik kdo energie spotřebovává, by se zlevnila, ale jen některým firmám a bohatým lidem s velkou spotřebou. Zatím nikdo vládu nepodezírá, že je to nějaký záměr. Navíc to vypadá, že tenhle plán je momentálně u ledu.
Druhým důvodem je to, že ČEZ podle Babiše „zabezpečuje energetickou bezpečnost pro celý stát“. To je samozřejmě pravda, jenže už teď lze ČEZ kontrolovat a stavět strategicky důležité elektrárny. Podle logiky, že jen stoprocentní vlastnictví zajišťuje bezpečnost, by bylo třeba se podívat i na jiné strategické firmy. Třeba v plynárenství či v telekomunikacích. Chystá se je kabinet také znárodnit?
Navíc pokud ve firmě nejsou jako kontrola soukromí akcionáři, často skončí v jejím vedení političtí nominanti. Ti jsou samozřejmě třeba v dozorčí radě už dnes, ale třeba ředitelé musí kromě vycházení s politiky mít i odbornou způsobilost. Čistí politici by přes protesty soukromých akcionářů neprošli. Až to bude stoprocentně státní firma, kdo ví, jak to bude…
Na druhou stranu, zestátňování či znárodňování začalo být u nás trendy už za minulé vlády a málokdo proti tomu takhle veřejně protestoval. Politici z vlády i opozice zřejmě mají pocit, že když je něco plně státní, bude to sloužit automaticky veřejnému zájmu, a bude to skvěle fungovat. Což sice v historii většinou nebyla pravda, ale třeba se to teď povede. Naděje umírá poslední.
Pro bezpečnost země je důležitá nafta a benzin, ne pumpy. Vlastnit benzinky je nesmysl
Žádné superterno
S určitým zestátněním v duchu doby jsou nakonec smířeni i signatáři dopisu, kteří navrhují, aby se aspoň část nevýrobní či, chcete-li, distribuční firmy prodala na burze. Nejlépe, byť to nepíší explicitně, na té pražské. Jak naznačují, mohli by tak z toho těžit všichni, ne jen současní minoritní akcionáři, kteří dostanou zřejmě k ceně svých akcií „zajímavou prémii“.
Kdyby se ovšem akcie prodávaly na české burze, pomohou ji podle nich rozhýbat, a do nového distribučního ČEZ by mohli investovat i jednotliví občané, kteří by si tím spořili na důchod. To je zajímavé. Babiš ani nikdo z vlády se k tomuto bodu nevyjádřil a se signatáři nejednal. Možná to tak ale dopadne. Ale že by to bylo pro české občany nějaké superterno, to se říci nedá. Malé přilepšení k důchodu za nejistou budoucnost největšího výrobce elektřiny a možná rozkolísané ceny nevypadá jako dobrá výměna.
