„Výroba už dávno není jen mužský svět,“ říká Jana Veselá, která pracuje v THIMMu jako strojník. V rozhovoru pro iDNES.cz mluví o začátcích ve firmě, předsudcích, automatizaci výroby i o tom, proč by si ženy měly v technických profesích víc věřit a nebát se říct si o příležitost.
Jak jste se vlastně dostala k práci ve THIMM? Byl to plán, nebo spíš náhoda?
Byla to spíš náhoda. Pracovala jsem tehdy jako uklízečka strojů, takže jsem měla možnost projít si celý provoz a poznat, jak to ve firmě funguje. THIMM jsem doslova „prolezla“ a postupně jsem si řekla, že bych tu chtěla pracovat naplno.
Zeptala jsem se proto mistra, jestli by pro mě nebylo místo. Tehdy se říkalo, že ve výrobě pracují maximálně čtyři ženy, ten počet byl zrovna naplněný. Jedna kolegyně ale musela ze zdravotních důvodů odejít, tím se otevřela příležitost pro mě.
Věděla jste už dřív, že chcete pracovat v průmyslu?
Asi jako většina žen bez technického vzdělání jsem o tom původně neuvažovala. Pracovala jsem v potravinářství, ale kvůli dětem jsem potřebovala práci na denní směně. A tak jsem se nejdřív dostala k úklidu ve výrobě.
Byla jste už od dětství technický typ, nebo jste k tomu musela „dozrát“?
Asi od každého trochu. Už jako malá jsem chodila s tátou do dílny, takže mi technické prostředí nebylo cizí. Zároveň jsem takový „Ferda mravenec“ – nevadí mi ani typicky ženská, ani typicky mužská práce. Zkrátka práce všeho druhu.
Jak na vaše rozhodnutí reagovalo okolí – rodina, přátelé?
Všichni věděli, že se práce nebojím, takže to brali hlavně jako nutnost a současně příležitost. Dodnes se ale lidé občas diví, když řeknu, že pracuji jako strojník. Možná i proto, že jsem drobná postavou.
Z výšek má respekt, přesto buduje firmu, která chrání lidi na střechách
Za více než deset let jste se posunula k obsluze více zařízení. Jak jste ve firmě začínala?
Začínala jsem jako každý nový pracovník – nejdřív jsem se učila obsluhovat jednu část stroje, potom další a postupně všechno kolem jeho chodu. Později jsem složila zkoušky na první stroj. Asi po čtyřech letech jsem cítila, že se chci posunout dál. A začala jsem se učit obsluhu dalšího zařízení. Ráda se učím a myslím si, že právě chuť učit se člověka posouvá nejvíc.
Bylo pro vás náročné naučit se pracovat s automatizovanými linkami?
Ano, ze začátku určitě. Ale to je normální, tím si musí projít každý. Občas to bylo těžké, ale člověk se postupně naučí všechno potřebné. Dnes mi automatizace oproti začátkům práci výrazně zjednodušuje.
Jaká je dnes vaše přesná pozice?
Oficiálně jsem strojník, ale interně se tomu u nás říká „Mašinfíra senior“, tedy vedoucí stroje.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Když přijdu do práce, převezmu stroj za chodu a také pracovní výkaz směny. V něm jsou informace o lidech na směně, plánovaných zakázkách i o tom, co se řešilo na předchozí směně. Zároveň už kontroluji chod stroje a doplňuji meziprodukt, tedy neslepené obaly.
Na směně pracujeme ve třech a každý má svůj úsek, ale během směny se střídáme. Když přecházíme na novou zakázku, musí se u méně automatizovaných strojů všechno ručně nastavit – dorazy, klapky, háčky a další části. To může trvat hodinu a půl až dvě hodiny.
Modernější automatické stroje už si spoustu věcí nastaví samy. Ve výrobě ale pracujeme s oběma typy, takže je nutné umět obsloužit jak manuální, tak automatický stroj. I když je pravda, že automatických strojů už máme výrazně víc.
Co přesně obnáší obsluha lepicích strojů?
Je to kombinace technické práce, nastavování stroje, kontroly kvality i organizace výroby. Člověk musí hlídat správný chod stroje, nastavovat jednotlivé části podle konkrétní zakázky a zároveň koordinovat práci celé směny. Není to jednoduché, ale automatizace nám práci v posledních letech hodně zjednodušila. I přesto jde pořád o fyzicky náročnější práci.
Co je na té práci nejtěžší – fyzicky i mentálně?
Obaly jsou často těžší, než si lidé myslí, takže práce bývá fyzicky náročná. A psychicky je někdy těžké zvládat monotónnost nebo noční směny, které jsou přece jen o něco klidnější.
České startupy mají chytré lidi, ale málo dravosti, říká investor
A co vás naopak baví nebo naplňuje?
Nejvíc mě baví možnost se pořád posouvat a učit se něco nového. Taky mě naplňuje hledání efektivnějších a lepších způsobů výroby. Vždycky mám možnost přijít s návrhem, jak současné procesy zlepšit.
Musela jste si osvojit nějaké dovednosti, které byste dříve nečekala?
Asi ani ne. Vždycky jsem byla zvyklá dělat různé věci. Hodně jsem se ale naučila pracovat s lidmi – když zaučuji nové kolegy a předávám jim své zkušenosti.
Když jste nastupovala, byly ve výrobě jen čtyři ženy. Jaké to tehdy bylo?
Měly jsme menší šatny. Mně ale práce v čistě mužském kolektivu vyhovovala. Kolegové byli ohleduplní a vážili si nás. Teď už je to o něco vyrovnanější. Rozhodně ale nemůžu říct, že by nás muži brali jako něco míň.
Setkala jste se někdy s předsudky nebo pochybnostmi?
Ne, nevzpomínám si. Vždy k nám byli všichni otevření.
Máte pocit, že se dnes situace mění?
Určitě. V THIMMu se podmínky a možnosti pro ženy a muže stále víc vyrovnávají. Ženy často přinášejí jiný pohled na věc – býváme trpělivější a pečlivější. Už se mi několikrát stalo, že jsem přišla s řešením, které mé mužské kolegy překvapilo a samotní by na něj třeba nepřišli.
Vidíte nějaké výhody nebo nevýhody v tom být ženou v tomto oboru?
Mně osobně práce v převážně mužském kolektivu vyhovuje. Za mě je tam větší pohoda a klid. A v THIMMu podle mě opravdu nezáleží na tom, jestli je člověk žena, nebo je muž. Když člověk maká, chce se učit a posouvat dál, projeví se to na práci i na finančním ohodnocení.
Jak se vám daří skloubit třísměnný provoz s osobním životem?
Třísměnný provoz mi obecně nevadí, jen noční směny nejsou úplně ideální.
Co vám pomáhá zvládat náročnost práce?
Moje pozitivní povaha a dobrý kolektiv. Hodně energie mi dává také ambasadoring – tedy účast na akcích v okolí Všetat, kde jako zaměstnanci reprezentujeme naši firmu. Připravujeme a představujeme kreativní výrobky z vlnité lepenky pro děti, různé skládačky a tvořivé předměty. Baví mě tvořit a mám radost, když tím můžu dělat radost ostatním.
V čem vás tahle práce nejvíc posunula i osobně?
V tom, že jsem zvládla náročnou práci a nebála se jí.
Stane se i po tolika letech, že vás v práci ještě něčím překvapí?
Ano. Překvapí mě především lidská hloupost – a někdy i ta moje. Třeba když si s něčím dlouho nevím rady a pak přijde kolega a během chvilky ukáže úplně jednoduché řešení. A v kladném slova smyslu? Někdy mě překvapí, když k nám přijde nováček a po týdnu už přesně ví, jak bychom měli všechno dělat lépe.
Jak se podle vás změnila výroba za dobu, co ve firmě jste?
Výroba je dnes mnohem víc automatizovaná, což nám práci výrazně usnadňuje. Firma investuje do moderních strojů, které zvládnou více funkcí najednou. I díky tomu dnes ženy dostávají více příležitostí – jak k práci ve výrobě, tak k profesnímu růstu.
Kdybyste se mohla vrátit na začátek, šla byste do toho znovu?
Ano, určitě.
Mzdy otevřeně: rozdíly a jak si říct o více peněz, radí HR odborník
Co byste poradila ženám, které o podobné práci uvažují, ale váhají?
Nejdřív je dobré si upřímně říct, jestli jim taková práce vyhovuje. A pokud ano, tak se nebát.
Myslíte si, že jednou přestane být důležité, jestli je práce „pro ženy“, nebo „pro muže“?
Doufám, že ano. Věřím, že už k tomu postupně míříme. My ženy toho dokážeme hodně. A čím více budou stroje automatizované a práce méně fyzicky náročná, tím víc se budou rozdíly stírat.
Pokud dnes firma hledá nové pracovníky do výroby, kdo se na takovou práci hlásí?
To se nedá úplně zobecnit. Ve firmě jsou opravdu dveře otevřené každému, kdo má chuť učit se a pracovat na sobě – ať už jde o mladé lidi po škole, nebo starší uchazeče.
Vydrží nováčci u této práce?
Mnoho kolegů, které jsem zaučovala, tu pracuje dodnes – dokonce i můj syn, už přes rok. THIMM patří k firmám, kde často pracují třeba i tři generace z jedné rodiny. Natolik to tu máme všichni rádi.
Co byste poradila někomu, kdo o podobné práci uvažuje?
Musí si to vyzkoušet. Pokud se chce člověk posouvat dál, musí na sobě pracovat. A firma mu k tomu dá příležitost.
A pokud by šlo konkrétně o ženy?
Určitě se nebát. Výroba už dávno není jen mužský svět. Důležité je být zodpovědná, chtít se učit a nebát se zeptat nebo ozvat. Ženy totiž často přinášejí pečlivost, organizovanost a jiný pohled na věc, což je ve výrobě velká výhoda. Myslím, že by si ženy měly víc věřit.
