Prezident Petr Pavel poprvé vetoval zákon schválený za současné vlády Andreje Babiše, konkrétně normu upravující pravidla sestavování státního rozpočtu. Podle mínění řady ekonomů i prezidenta samotného zákon rozpočtová pravidla příliš změkčuje, a potenciálně tedy vládě usnadňuje nezodpovědné nakládání s penězi daňových poplatníků.
Jistě, z věcného hlediska se názory na rozpočtová pravidla mohou lišit, nicméně stejně tak zajímavá, ba možná i trochu zajímavější je prezidentská pravomoc vetovat legislativu, jejíž použití nyní vyvolalo bouři nevole ve vládním táboře.
Dle ústavy má prezident právo vrátit Poslanecké sněmovně přijatý zákon (s výjimkou zákona ústavního). Sněmovna ho však může opětovně schválit většinou všech poslanců, tedy 101 a více hlasy, přičemž k běžnému schválení zákona postačuje většina přítomných poslanců. Kromě prezidenta přísluší právo vetovat zákony i Senátu, který má veto stejně silné, neboť k jeho přehlasování je rovněž zapotřebí pověstná „stojednička“, ale pestřejší. Může totiž zákon vrátit i s pozměňujícími návrhy.
Vadí vám, že Babišova vláda získá větší prostor pro financování výdajů prostřednictvím dluhu?
Václav Havel jako český prezident použil prezidentské veto čtyřiadvacetkrát, přičemž ve dvou případech vrátil sněmovně najednou dvě související a společně projednávané novely zákonů. V souhrnu tudíž vetoval šestadvacet zákonů a novel zákonů. Avšak v drtivé většině případů ho Poslanecká sněmovna přehlasovala. Uspěl pouze ve čtyřech z nich. Třikrát ve volebním období 1992–1996, jednou ve volebním období následujícím.
Nejvíce však nástroj vrácení zákona použil v letech 1998–2002, tedy v době opoziční smlouvy, vůči níž se ostře vymezoval. Leč všech jeho tehdejší čtrnáct vet narazilo. Nicméně Václav Havel si ve třech důležitých případech pomohl pravomocí předkládat zákony k posouzení Ústavnímu soudu. Konkrétně se to týkalo novely volebního zákona, jež by potenciálně příliš nahrávala velkým stranám, pasáže zákona 340/2000 Sb., která by znevýhodnila malé strany, co se týče jejich financování, a zákona o České národní bance, jenž mu chtěl upřít právo jmenovat jejího guvernéra bez kontrasignace.
Kolikrát prezidenti vetovali zákony:
- Václav Havel – 26x
- Václav Klaus – 57x
- Miloš Zeman – 10x
- Petr Pavel – 3x
Za pravého přeborníka v disciplíně vetování nutno jednoznačně vyhlásit Václava Klause. Svého předchůdce v úřadu sice kritizoval za nadměrné používání práva veta, sám však zmíněný nástroj za dekádu svého působení na Hradě použil sedmapadesátkrát. Úspěch ale zaznamenal pouze ve čtyřech případech.
Fakticky však ještě v sedmi dalších, kdy zákon vetoval nedlouho před koncem volebního období sněmovny, a ta už ho neměla šanci opětovně projednat. Například v roce 2010 takto „spadl pod stůl“ zahrádkářský zákon, jemuž Václav Klaus vyčetl „nadbytečnou regulaci“. V odůvodnění označil též za nepřijatelné „považovat zahrádkaření za naplňování veřejně prospěšného zájmu“. Citovanou větičku opravdu, ale opravdu nemohl napsat nikdo jiný než Václav Klaus.
Bývalý prezident České republiky Václav Klaus vystoupil na VŠE v Praze s projevem k 35. výročí listopadu 1989.
Většina jeho vet se týkala běžných zákonů, jichž by si média snad ani nevšimla, kdyby je prezident nerozporoval. Klausova veta nepřímo svědčí o skutečnosti, že si zákony bedlivě pročítal a pokud ho v nich něco ideově nadzdvihlo a musel si iritující pasáž podtrhnout nesouhlasně neboli vlnovkou, tak příslušnou právní normu vrátil k novému projednání. Asi ne všechna, avšak mnohá z vet druhého českého prezidenta patrně měla uvedenou banální příčinu.
První přímo zvolený český prezident Miloš Zeman projevoval ve vetování zákonů překvapivou střídmost. Celkem k vetu sáhl pouze desetkrát a úspěchu dosáhl pouze jednou, hned napoprvé, když zabránil tomu, aby v platnost vstoupila novela zákona o odpadech. Zákon totiž vykazoval chybu formální povahy. Senát kvůli nedopatření legislativního odboru Poslanecké sněmovny obdržel a schválil nesprávnou verzi zákona, která obsahovala i sněmovnou zamítnutý pozměňovací návrh.
Šest zákonů Zeman vrátil vládě Bohuslava Sobotky, tři kabinetu Petra Fialy, leč sněmovna ho pokaždé přehlasovala. Pokud funkci premiéra zastával Andrej Babiš, s nímž Miloše Zemana pojila pragmatická alianční vazba, nic nevetoval.
Petr Pavel dosud vrátil sněmovně tři zákony, dva za vlády Petra Fialy, kdy si koaliční většina nakonec prosadila svou. A nyní zákon o rozpočtových pravidlech, čím vyvolal velkou verbální nevoli vládních představitelů. I zde se však jasně rýsuje přehlasování prezidentského veta.
Veto = slabý nástroj
Co z dosavadního vetování českých prezidentů plyne? Je určitě zajímavé, že přímo volení prezidenti jsou zatím v uplatňování práva veta zdrženlivější než ti nepřímo volení. Přímá volba tudíž apetit k vetování patrně nezvyšuje. Petr Pavel sice zastává úřad teprve tři roky, ale i když lze očekávat, že Babišově vládě vetuje i některou další legislativu, jeho celková bilance nejspíše zůstane u jednociferného čísla.
K šetření vety prezidenty patrně vede poznání, o jak slabý neboli snadno přehlasovatelný nástroj v praxi kráčí. Což věděl i Václav Klaus, jenž nejspíše opulentně vetoval především kvůli své osobité „profesorské šťouravosti“.
Situace okolo Pavla je jako za první republiky s Pětkou. Kolik mu zůstane vládních voličů?
Stačilo by však pádnost veta posílit a mohli bychom se ocitnout někde docela jinde. V sousedním Polsku mají též přímo voleného prezidenta, od přijetí nové a dosud platné ústavy z roku 1997 zhruba řečeno s podobnými pravomocemi, jakými disponuje česká hlava státu. Leč minimálně s jednou podstatnou výjimkou. Dolní komora polského parlamentu neboli Sejm musí prezidentské veto přehlasovat třípětinovou většinou.
Současná vláda Donalda Tuska za sebou tolik poslanců nemá, a i proto jí prezidenti zvolení s podporou nyní opoziční strany Právo a spravedlnost, Andrzej Duda a Karol Nawrocki, již dokázali zablokovat řadu důležitých bodů z vládního programu. A vůbec byli a jsou s Tuskovou vládou dost na kordy, nikoliv v kooperativním vztahu. Na našich severních sousedech je tudíž patrné, že příliš silné prezidentské veto může škodit, blokovat vládě naplňování programu, který vzešel z volebních slibů.
Rozšířit prezidentovi práva?
Slabší české prezidentské veto může nesporně sehrát užitečnou roli v zásadě technického korektivu, když se v zákoně vyskytne chyba či když i poslanci zjistí, že dřív hlasovali, než přemýšleli.
Asi by proto stálo za úvahu, zda i prezidentovi neposkytnout právo vracet zákon s pozměňovacími návrhy, poněvadž by bylo jasnější, co hlavě státu na sporné legislativě vadí – pokud má problém s nějakou částí příslušné normy, nikoliv s celým zákonem. A rovněž z praktického či prakticko-opravného hlediska je lepší, když strohé, byť odůvodněné NE provází pozitivně formulovaný pozměňovací návrh.
Prezident může pomocí veta vysílat voličům zřetelný signál o svých postojích, a politicky se tím profilovat. I tak by měl vety spíše šetřit a vybírat si případy, které jsou pro jeho politické postoje klíčové. Lze tudíž očekávat, že Petr Pavel vetuje minimálně ještě jeden zákon, a sice normu o zrušení koncesionářských poplatků financujících dosud veřejnoprávní média.
