Česko mezi premianty, pomohla i koruna. ČNB ukázala, jak se drží inflace na uzdě

Květnová data Eurostatu přinesla pozoruhodný výsledek. Česko vykázalo druhou nejnižší inflaci v EU. V době, kdy řada evropských zemí stále bojuje s citelným růstem cen, jde o výsledek, který si zaslouží bližší vysvětlení.

Za nízkou českou inflací stojí tři faktory. Prvním je letošní převzetí financování podpory obnovitelných zdrojů státem. Druhým zachování vlastní měny a vlastní měnové politiky. Třetím relativně silná koruna, která zlevňuje dovoz.

Nejviditelnější je efekt v energetice. Zatímco v eurozóně energie v květnu meziročně podražily zhruba o 11 %, v Česku cena elektřiny klesala přibližně o 12 %. Rozdíl přes 20 procentních bodů je mimořádný. Právě tento vývoj výrazně přispěl k tomu, že česká inflace patří mezi nejnižší v Evropě.

Přitom jde o opatření, které zvyšuje tlak na státní rozpočet. Část ekonomů a komentátorů proto předpovídala, že se nakonec projeví vyšší inflací. Nic takového se nestalo, naopak. Aktuální data ukazují, že zvýšený deficit automaticky neznamená vyšší růst cen.

To ostatně není nijak překvapivé pro ty, kdo sledují ekonomický výzkum. Již před lety upozornila rozsáhlá studie Mezinárodního měnového fondu, že ve vyspělých ekonomikách není vazba mezi rozpočtovými deficity a inflací nijak zvlášť silná. Klíčovou roli totiž hraje měnová politika.

A právě zde se dostáváme k druhému důvodu českého úspěchu. Česká národní banka zůstává samostatnou institucí, která může reagovat na specifické potřeby české ekonomiky. Pokud vláda utrácí více a vytváří dodatečné inflační tlaky, může centrální banka odpovědět vyššími úrokovými sazbami. Důležité přitom není jen zvýšení sazeb, ale i důvěra veřejnosti, že banka je připravena zasáhnout.

Čtvrteční rozhodnutí ČNB tuto důvěru posílilo. Bankovní rada ukázala, že je připravena držet inflaci pod kontrolou i za cenu nepopulárních kroků. Proto se zvýšené vládní výdaje nemusí proměnit ve vyšší inflaci.

Babiš se znovu opřel do ČNB. Zvýšení úrokové sazby poškodí ekonomiku, míní

Tento mechanismus by ovšem fungoval podstatně hůře, kdyby Česko používalo euro. V takovém případě by se česká ekonomika musela řídit měnovou politikou Evropské centrální banky. A ta nyní nastavuje základní sazbu na úrovni 2,25 %, zatímco česká repo sazba činí 3,75 %.

Rozdíl jednoho a půl procentního bodu není kosmetický. Znamená, že měnové podmínky eurozóny jsou dnes výrazně uvolněnější než ty české. Jinými slovy: pokud by Česko přijalo euro, čelilo by nyní pravděpodobně vyšším inflačním tlakům.

Třetím pilířem nízké inflace je koruna sama. Důvěryhodná měnová politika přispívá k její relativní síle, což zlevňuje dovoz. Levněji se tak do Česka dostávají některé potraviny, ale také hnojiva, krmiva, obaly, zemědělské vstupy či část energetických komodit. Není proto náhoda, že zatímco v eurozóně potraviny v květnu stále přispívaly k inflaci, v Česku meziročně zlevňovaly.

Aktuální inflační statistika tak není výsledkem jediné okolnosti. Je kombinací rozpočtového opatření v energetice, samostatné a důvěryhodné měnové politiky a výhod silnější koruny. Právě tato kombinace dnes Česku pomáhá držet růst cen na jedné z nejnižších úrovní v Evropské unii.