Česko, země míru zaslíbená. V globálním indexu uspěly země bývalého Rakouska-Uherska

Že se u nás straší válkou, je známo od plošné ruské invaze na Ukrajinu. Jedni straší tím, že nebudeme-li zbrojit a pomáhat Ukrajině, aby ruský postup zastavila sama, staneme se příštím válečným cílem Moskvy. Druzí straší tím, že pomáháme-li Ukrajině, do války se zapojujeme sami a o to, abychom se stali cílem Moskvy, si sami říkáme.

Existují ovšem pohledy, které obavy o bezpečnost poněkud obrušují. Stačí si vzít běžná fakta ze života. Na ulici nepotkáváte lidi v khaki (na rozdíl od jistých zemí). Jdete-li v Praze kolem židovské školy, nevidíte nápadnou ostrahu, natož ozbrojence (na rozdíl od západní Evropy). Zapomenete-li tašku s nákupem v obchodě a vrátíte se pro ni až za půl hodiny, taška tam ještě je – aniž by ji někdo ukradl či zavolal policii, že je tu podezřelý předmět.

Z tohoto pohledu žijeme v daleko bezpečnější zemi, než si sami myslíme. Dokládají to i čísla. Třeba Globální index míru (Global Peace Index). Je to žebříček, který už dvacet let sestavuje think tank Ústav pro ekonomiku a mír. Nyní jsme na něm na 13. místě ze 163 sledovaných zemí. A na dobré pozici se držíme už dlouhá léta. Že by to nestálo za pozornost?

Na škále od Islandu po Rusko

Můžete si samozřejmě říci, že tyto žebříčky sestavují idealisté a pacifisté podle svých kritérií. Ale jistá srovnatelnost, aspoň v čase, tam je. Sledují celkem 23 faktorů, kterým přiřazují různé váhy na škále 1 až 5. Výsledkem je stupnice taková, jak ji známe ze školy.

Po Íránu přišla řada na další zemi. Trump se chce věnovat Severní Koreji

Ideální známka pro země žijící v míru a bezpečí je 1. U nás se ta kategorie často překládá jako mírumilovné země, což je nepřesné. Někdo přece může být mírumilovný, ale zároveň slabý, takže to „dostává sežrat“, může být obětí násilí. Ale v praxi je jasné, o co jde.

Nejhorší teoretickou známkou je naopak ryzí pětka. Ale v publikovaných přehledech vidíme hodnocení od 1,16 (Island za rok 2025) po 3,37 (Rusko za rok 2025).

Globální index míru posuzuje stav ve třech oblastech. Za prvé podle úrovně společenské bezpečnosti a ochrany. Za druhé podle úrovně konfliktu (pokud probíhá), ať domácího nebo zahraničního. Za třetí podle stupně militarizace státu a společnosti.

Z toho mohou plynout různé zádrhele, jak už to u idealistů bývá. Třeba takový Izrael. Je to země s vysokou mírou bezpečnosti, ale i s vysokou mírou militarizace (skoro každý tam jde na vojnu, každý ví, kde je nejbližší protiraketový kryt). Proto je Izrael v Globálním indexu míru až u dna, hned vedle Ukrajiny.

Naopak jisté země Latinské Ameriky či Afriky moc militarizovaně nepůsobí, ale o bezpečnost se lidé musí postarat sami. Třeba tím (ti bohatší), že si staví ploty či hradby proti gangům. Na žebříčku míru pak zaujímají docela solidní místa.

Zkuste si říci sami: která z těch dvou jmenovaných možností vám přijde přijatelnější, lepší?

Není-li to ve vysvětlivkách, můžete jen spekulovat

A teď už k letošnímu (za rok 2025) žebříčku Globálního indexu míru. Leckdo by si mohl myslet, že v popředí najde země západní a evropské, a když z Evropy, tak západoevropské před východoevropskými. Jenže v praxi to platí velmi omezeně.

Platí to pro země severské (1. Island, 9. Finsko, 11. Dánsko), pro Švýcarsko (3.), Kanadu (14.) či bohatou část Asie (8. Singapur, 10. Japonsko, 12. Malajsie). Ale – možná pro leckoho překvapivě – do popředí se tlačí i země střední Evropy (4. Slovinsko, 6. Rakousko, 13. Česko, 15. Maďarsko, 22. Polsko, 23. Chorvatsko, 29. Slovensko).

Falešné vzpomínky lze člověku vytvořit snadno. Někdy to ale může stát život

Naopak západní Evropa, řekněme pilíře EU, za nimi pokulhává (27. Španělsko, 28. Německo, 35. Itálie, 39. Británie, 40. Švédsko, 99. Francie). Proč je Francie v pořadí až mezi Tanzanií a Gabonem? Rozklikneme-li detaily, vidíme, že Francii přitížilo vlastnictví jaderných zbraní. To potom idealisté vidí rudě. Ale samotné jaderné zbraně takový propad vysvětlit nemohou. Vždyť Británie je má taky a je na tom daleko lépe.

Našince napadne, že roli tu bude hrát etnická skladba v té či oné zemi, prostě to, čemu se říká zakázaným výrazem „velká výměna obyvatel“. Tomu by nasvědčovala i 40. pozice Švédska, daleko za skandinávskými sousedy z Dánska, Finska či Norska. Jenže ve vysvětlivkách to rozebráno není, můžete jen spekulovat.

Jen Slovensko je o fous za západem EU

Podívá-li se na žebříček a mapu Globálního indexu míru našinec, nevšimne si nějaké zásadní hranice podél bývalé železné opony, tedy mezi západem a východem Evropy. Spíše si všimne tak trochu oživlé hranice bývalého Rakouska-Uherska.

Když nefunguje ani větší síla. Na stole je dohoda s Íránem, kvůli níž je Trump terčem posměchu

Kdybyste srovnali evropské mocnosti podobné velikosti podle žebříčku míru a bezpečí, vidíte, že Francie, Británie, Německo, Itálie i Španělsko se propadají pod evropský průměr.

Zato státy, jejichž území kdysi tvořilo Rakousko-Uhersko, patří mezi nadprůměrné. Jak už bylo řečeno: Slovinsko, Rakousko, Česko, Maďarsko, Polsko, Chorvatsko. Jen o fous to kazí Slovensko, které je až těsně za Španělskem a Německem.

Je to zajímavý pohled. Ne snad, že by dokázal převálcovat tak oblíbené strašení válkou. Ale zajímavou perspektivu nabízí, ne že ne.