Faltejsek si přál: Ať dostih odsýpá. Irskému vítězi Velké pak pomohl i karambol soka

Tentokrát to bylo bez svěřenců legendárního Josefa Váni. Bez početnějšího pole. Bez vzpouzejících se koní při promenádě. Bez opakovaného startu. Bez pádů na Taxisu. A v celkově pomalejším tempu. Zato v cíli Velké pardubické se loňská historie alespoň částečně opakovala.

Zase vyhrál Ir.

Opět žokej Keith Donoghue.

A znovu s koněm připravovaným koučem Gavinem Cromwellem.

Jen namísto loňského šampiona Stumptowna osedlal letos desetiletého hnědáka, valacha jménem Final Orders, přece jen méně zkušeného a méně ověnčeného úspěchy.

Irská radost na Velké pardubické. Faltejsek na rekord nedosáhl, v cíli jen šest koní

Na druhém místě za ním skončil stejně jako v ročníku 2025 Jan Faltejsek, přičemž také on měl pod sebou jiného koně než loni – Godfreye, podle kurzů před startem největšího favorita.

Dostih změnil otočný bod

„Prostě nás porazil kvalitativně lepší kůň,“ bilancoval Faltejsek. „Potřeboval jsem, aby dostih víc odsýpal, jenže jakmile upadl Kuba Kocman, najednou se zpomalilo, což Irovi pomohlo.“

Připomínal tím kuriózní karambol Jakuba Kocmana s Araucariasem, kteří předtím napálili tempo a v úvodu dostihu uháněli v popředí s velkým náskokem.

„Já byl tou dobou v klidu,“ vykládal Donoghue. „Říkal jsem si, že takové vysoké tempo nemůže vydržet. Což se potvrdilo.“

Po Francouzském skoku zčistajasna Araucarias vrazil do otočného bodu, načež se z něj Kocman odporoučel k zemi.

Tato událost měla zásadní vliv na další průběh dostihu. Místo divoké naháněné se na závodišti rázem odehrávalo velké taktické zvolnění, při němž si žokejové hlídali jeden druhého.

Žokej Keith Donoghue a Final Orders v čele Velké pardubické

I proto se v koncovce schylovalo k ještě většímu dramatu než před rokem, vždyť dvě překážky před cílem supělo pohromadě sedm adeptů na vítězství z původně deseti koní.

Pak přišel drtivý závěr.

Godfrey, jenž předtím získal cenu pro nejlépe upraveného koně, vbíhal do cílové rovinky z první pozice, ale irskému uragánu v bitvě o slávu i prémii ve výši dvou milionů korun neodolal.

Kouč Cromwell přitom přiznal, že Final Orders má radši tvrdší povrch tratě: „Tady byla vlhčí, to mu nesedí. Ovšem poradil si s tím skvěle. Jen na dvojitých zahrádkách trochu zaváhal. Klíčem bylo, že Keith dobře znal oba koně, se kterými jsme v Pardubicích vyhráli. Jak loni Stumptown, tak Final Orders s ním vyhráli kros v Cheltenhamu. Nejsou stejní, ale snažili jsme se vždy vybrat vhodného koně pro tento dostih. Teď už máme opravdu dobrou představu, jaké v Pardubicích stavět.“

Právem Donoghue za cílem jásal: „Bylo to skvělé, jsem nadšený.“

Vůbec prožívá nádherné životní období, před třemi týdny měl s dlouholetou partnerkou svatbu.

Skvělé vítězství, zářil Donoghue po Velké pardubické. Rád by se vrátil i příští rok

Čtvrté místo pro jedinou ženu

Viděno očima statistiky, Donoghue má v 36 letech na kontě 4 212 dostihů a 435 vítězství.

Loni ukončil třicet let trvající čekání koní z Britských ostrovů na prvenství ve Velké.

Nyní se stal prvním zahraničním žokejem po více než dvaceti letech, který vyhrál Velkou dvakrát. Navázal tím na vládu Němce Petera Gehma z počátku 21. století.

Naopak Faltejsek nedorovnal osmým triumfem historický rekord Josefa Váni.

A Lenka Neprašová se nestala druhou ženskou vítězkou po Latě Brandysové v roce 1937. Po čtvrté příčce nicméně objímala svého Sacamira a líčila: „Jsem strašně šťastná, Taxis jsme naštěstí překonali a pak už to byl krásný dostih, moc jsem si ho užila a doufám, že Sáčko taky.“

Keith Michael Donoghue, Jan Faltejsek, Jan Odložil, Lenka Neprašová, James Best a Ondřej Velek na stupních vítězů po 136. Velké pardubické.

Ve dvaadvaceti letech byla z jezdců nejmladší, třináctiletý Sacamiro naopak z koní nejstarší. V takovém věku zvítězil naposledy Železník s Váňou v roce 1991.

Na Taxisu příznivcům Neprašové pořádně zatrnulo, když na poslední chvíli zabránila pádu. „Na Sáčka ale stačilo zařvat a on to i z kroků s obrovskou silou bouchnul,“ říkala.

Při vyhlášení nejlepších se poté spustil hustý liják, před nímž mnozí diváci utekli. Irskou radost však ani v nejmenším nezkalil.

„Na déšť jsem z domova zvyklý, ten mě nemůže rozhodit,“ smál se Donoghue. „Když u nás chvíli zůstanete na pódiu, jste potom pěkně vysprchovaný.“

Z jeho tábora vzápětí zazněl příslib: za rok se v Pardubicích pokusíme o vítězný hattrick.