Ten tradiční poskok, před kterým políbí snubní prsten a ve vzduchu švihne otevřenou dlaní, by si klidně mohl nechat patentovat. Pokud mu někdy v Anglii postaví další sochu, protože první už před pár lety odhalili v jeho rodném Chingfordu, dost možná to bude právě v téhle oslavné póze. Harry Kane, fotbalový fenomén z Ostrovů.
Minulý týden v Praze i v úterý ve Wembley proti Česku opět ukázal, v čem je výjimečný. Dokonalý výběr místa, perfektní orientace v prostoru, špičkové zakončení a především góly.
Spoustu gólů!
„Snad nikdy jsem nebránil tak komplexního hráče. Akci si sám vytvoří a pak ji i zakončí, prostě top level,“ koulel očima stoper Martin Vitík a kapitán Vladimír Coufal, jenž Kaneovy kousky zblízka sledoval už v Premier League a před výkopem dalšího duelu v Lize národů se s domácím miláčkem přátelsky zdravil, dodal pouze: „Brutální kvalita!“
Už dávno je nejlepší střelec národního týmu (aktuálně s 91 góly).
V úterý proti Česku navíc vyrovnal i rekord legendárního gólmana Petera Shiltona v počtu reprezentačních startů (aktuálně 125).
Coufal popsal vlastní gól, pak uznal: Angláni byli nad naše síly. Brutální kvalita
V třiatřiceti letech navíc rozhodně nezastavuje: válí v Bayernu, pálí v reprezentaci, kde jen během podzimního srazu přidal dalších šest gólů, z toho tři Česku. Pokud jste fanoušky statistiky a čísel, můžete klidně počítat dál - od začátku minulého ročníku Kane ve všech soutěžích nasázel. 81 gólů v 75 zápasech a navrch přidal deset asistencí.
Hvězda první velikosti. Slušňák bez škraloupů, prostě dokonalý fotbalový princ. Nebo snad už král?
Je jasné, co mu v očích fotbalového světa chybí. Vysmívanou pověst fotbalisty, který nikdy nezíská žádnou trofej, protože hrál v Tottenhamu, už sice po přestupu do Bayernu odhodil, ovšem v národním týmu se ho pecháček drží dál.
Dvakrát dovedl Anglii do finále Eura, ale vždycky pak jen se stříbrnou medailí na krku asistoval u oslav soupeřů. A když měla Anglie na letošním mistrovství světa v Americe cestičku do finále zdánlivě umetenou, zasypal ji nevídaný semifinálový kolaps s Argentinou.
Emoce vytryskly už po pár vteřinách, semifinále MS mezi Anglií a Argentinou se v klidu neodehraje.
Proto Anglie dál čeká a Kane tvrdí: „Doufám, že jsem ještě nenarazil na svůj strop a že toho mám pořád hodně před sebou. Pořád mám pocit, že se můžu hodně zlepšovat.“
Jak?
A kam by se vlastně ještě měl posunout?
Mohl by být například jedním z favoritů na Zlatý míč, ale bez vítězství v Lize mistrů a zlatého úspěchu na mundialu možná zase skončí těsně pod vrcholem. Ten pocit ho kariérou dlouhé roky provázel. Ještě v Tottenhamu, kde strávil čtrnáct sezon, nevyhrál nikdy nic, a když odešel s pompou do Bayernu, který po jedenáctileté zlaté šňůře v bundeslize přepustil první příčku Leverkusenu, mnozí fanoušci měli jasno - ten chlap musí být prokletý.
O pár týdnů později je v názoru utvrdilo i finále Eura v Berlíně, v němž Angličané podlehli Španělům a zlomený kapitán po něm s igelitkou v ruce a v kapuci prošmajdal novinářskou mixzónou, načež vzkázal: „Všechny individuální ocenění bych za tuhle trofej vyměnil.“
Těžko předpovídat, pod jakým tlakem bude za dva roky, kdy Anglie o vytouženou evropskou trofej zabojuje na šampionátu na domácí půdě. A jestli se ještě podívá na příští mistrovství světa, kdy mu bude už sedmatřicet.
Pokud ano, mohl by tam klidně jednou pro vždy rozseknout otázku, kterou si ve fotbalové Anglii kladou už nyní. Média jsou plná historických srovnání a žebříčků, které porovnávají, kdo je nejlepším anglickým reprezentantem všech dob.
MS 1970: Viděla jsem ho, zloděje! Angličané měli kapitána v poutech a jedli rybí prsty
Bobby Charlton? Gary Lineker? Wayne Rooney? David Beckham? Paul Gascoigne? Jimmy Greaves? Bobby Moore?
Jen poslední jmenovaný má něco, co nikdo další.
Coby kapitán zvedl před šedesáti lety nad hlavu titul pro mistry světa, tehdy ještě sošku zvanou Zlatá Niké. I on měl pověst příkladného fotbalového vojevůdce, obdivované persony, uznávaného džentlmena, takže Kane – ač má na hřišti úplně jiné úkoly – se mu v lecčems podobá.
Jen jediná věc mu chybí.
Bude z prince Harry jednou král?
