Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se
Vladimir 518 a Epos 257 na zahájení výstavy Tohle slovo v Americe vůbec neexistuje
Střet Východu a Západu, střet života v totalitě s životem ve svobodě, střet snů s realitou. Symbolem toho všeho může být pro pamětníky 90. let bývalé pražské multikino Galaxie, kam muzikant a výtvarník Vladimir 518 a umělec Epos 257 připravili společnou výstavu. Vracejí se v ní do turbulentní doby po roce 1989, kdy se v zemi bývalého komunistického bloku měnilo všechno - vědomě i nevědomě, rychle a ještě rychleji, kdy se sny stávaly skutečností a některé z nich nabyly nečekaných rozměrů.
Reklama
Autoři, kteří na scénu vstupovali v té době a měli oba víc než blízko ke street artu, podávají zprávu o proměně veřejného prostoru, o deziluzi z tehdejších očekávání, ale i o tom, že střední Evropa je vzácně příznivé místo k žití, jak řekli v rozhovoru pro Novinky.cz.
Výstava se jmenuje Tohle slovo v Americe vůbec neexistuje a návštěvník se ani poté, co výstavu zhlédne, nedozví, o jaké slovo jde. Není to ale vůbec důležité. Jde o hlášku z filmu Kamarád do deště 2, ve kterém se dost děje odehrává v legendární diskotéce Brooklyn, kdysi existující v pražských Stodůlkách.
Výstava je součástí hostování několika kulturních projektů v bývalém multikině Galaxie. To bylo prvním multikinem v Česku, než ho v roce 2019 převálcovaly větší továrny na zábavu a prodejny popcornu, kde je sledování filmů jen doplňkovou aktivitou, respektive výdělkem. Komorní výstava se koná pod hlavičkou festivalu 4+4 dny v pohybu.
Návrat do devadesátek
Vladimir 518 a Epos 257 se vracejí do raných 90. let, na sídliště, která ač byla symbolem normalizace, paradoxně rostla v 70. a 80. letech na základě licence dánského systému Larsen-Nielsen. V 90. letech pak byla dějištěm střetu mezi socialistickou utopií a dravou estetikou raného českého kapitalismu.
Do šedého půdorysu občanské vybavenosti se začala agresivně roubovat privatizace: improvizované podniky ozářené neonem měly obyvatelům zprostředkovat dotek velkého světa a naplnit kolektivní touhu žít jako na Západě.
Zprava autoři výstavy Tohle slovo v Americe vůbec neexistuje Epos 257 a Vladimir 518, vlevo historik umění Tomáš Pospiszyl
Reklama
V prostorách bývalého multiplexu umělci Vladimir 518 a Epos 257 zkoumají fenomén sídlištní zábavy, tedy situací, kde se imitace amerických vzorů potkávala s excentrickým étosem doby. Zatímco tehdejší představy slibovaly nablýskaný sen, realita periferie v sobě nesla už od začátku i odvrácenou tvář transformace – závislost, vykořisťování a postupné rozčarování z nenaplněných vizí.
„Je to unikátní prostor, který pro nás má symbolický význam. Byl to první multiplex v Čechách, tady poprvé lidi zažili sen o Západě, že si koupí popcorn a půjdou se podívat na americký filmy. To je pro nás hlavní myšlenka výstavy - snění o Západě a nenaplnění utopie o tom, že teď už budeme žít západním lifestylem,“ vysvětlil Vladimir 518 volbu místa pro společnou výstavu.
Stěžejním dílem ve výstavě je logo Brooklyn, které viselo na nízké sídlištní budově diskotéky v pražských Stodůlkách. Tvůrci říkají, že nápis je archeologickým nálezem - budova už totiž byla srovnána se zemí kvůli nové výstavbě, což zřejmě čeká i někdejší multikino Galaxie.
Pohled do výstavy Tohle slovo v Americe vůbec neexistuje
„Diskotéka Brooklyn byla pojmenována po diskotéce z filmu Kamarád do deště 2. To je další devadesátkovej atribut toho, jak jsme si představovali, že přichází nový, západní život. Určitá tíseň, která vyvěrá z těch nenaplněných vizí, to je hlavní pocit, který jsme do výstavy chtěli dostat,“ doplnil Vladimir 518.
Výstavu tvůrci popisují jako triptych. Jedna část jsou sekundové záblesky z filmů, které se v Galaxii skutečně promítaly, autoři dohledali promítací plány multikina. Bleskové útržky působí na plátně jako výkřiky z minulosti, evokují třeba i rozostřené mnohokrát použité videokazety, znervózňují, ale zároveň připomínají mnohokrát viděné a zažité chvíle.
Druhá část výstavy je samotný plechový nápis Brooklyn a třetí LED stěna s projekcí autorské interpretace toho nápisu. Jednotlivá písmena v ní ožívají, dávají se do pomalého, líného pohybu a působí jako cosi organického odněkud z jiného času a jiné situace.
Pohled do výstavy Tohle slovo v Americe vůbec neexistuje
Reklama
„A taková piha krásy na tom triptychu je popelníček s vajgly. Autentický popelník z diskotéky, na kterém je kromě slova Brooklyn napsáno ještě Fantazie. V československých filmech z té doby se neustále strašně kouří,“ připomíná Vladimir 518.
Patřilo to k dojmu, který si lidé vytvářeli o západním způsobu života - že to znamená kvalitní tvrdý alkohol, ne cigarety, ale celé kartony cigaret, do toho hudba, hodně sexu a některé druhy aut.
Oba tvůrci se ale hlavně snažili akcentovat fakt, že po roce 1989, když do tehdejšího Československa „přišel Západ“, společnost neměla vybudované mechanismy, jak se proti některým věcem dravého byznysu bránit.
„Odvrácená tvář věcí se projevila hrozně rychle a v některých věcech mnohem drastičtěji než v západní Evropě. Že je Amerika predátorský kapitalismus, to víme dnes, ale nevěděli jsme to tehdy. A o tom to je. Jak jsme vystřízlivěli. Někdo dříve, někdo později, definitivně nevystřízlivíme nikdy. Ale víme, že to, co máme tady, je extrémně vzácné. Zdaleka to není dokonalé, ale rozhodně je na čem stavět,“ říká Vladimir 518.
Pohled do výstavy Tohle slovo v Americe vůbec neexistuje
Mezi přísností a diskotékou. Architekturu Prahy 90. let představuje nová výstava i kniha
Epos 257: Chtěl jsem na dveře Mánesa zaklepat jako neznámý člověk
Výběr článků
Reklama
