Rozvíjet hokejistu, zároveň rozvíjet i člověka. Vznešená myšlenka předkládaná rozvážným a cílevědomým chlapíkem. Vítěz Stanley Cupu Michal Handzuš na Slovensku vede 400 dětí v mládežnické organizaci a zkouší to jinak. Lépe, s lidským ohledem a větším důrazem na rozvoj než na výsledky.
Poslouchá, občas jen z chvilkového výrazu ve tváři poznáte, jestli s řečníkem souhlasí. Nevynáší zbrklé soudy, radši oponuje vlastní zkušeností. Nerozporuje, nehádá se. Místo toho řekne: „U nás to funguje takhle.“
Minulý týden na konferenci Sport Alive přednášel. O své organizaci Barani Banská Bystrica, kterou šest let vede, její filosofii, napojení na tamní seniorský tým i financích.
O začátcích a myšlence: „Měli jsme pocit, že se mládeži nevěnovalo, jak by se mělo. Chceme vychovat hráče a dostat je do NHL, ale taky rozvíjet děti jako osobnosti a budovat charakter, aby byly připravené na život. Vyrůstal jsem na ulici, tam jsem získal hokejové myšlení a my se dětem tu ulici snažíme vytvořit. Třeba soboty jsme jim umožnili chodit do sportovní školy zahrát si fotbal, basketbal, házenou nebo florbal a spojili jsme víc kategorií do sebe. My dospělí se musíme přizpůsobit, ne měnit děti. Často slyším, že děti v dnešní době mají tablety a jsou jiné. Přiznejme si, že kdybych já měl tablet jako dítě, byl bych stejný jako dnešní děti. Proto bychom je neměli kritizovat, ale vytvořit jim prostředí.“
O vytvoření hodnot: „První je radost, láska a vášeň. Chceme, aby děti do deseti let byly ze sportu hlavně nadšené. Když něco miluješ, nejlépe se učíš. Děti se neučí racionálně, ale právě tou vášní. Druhá hodnota je zodpovědnost, třetí otevřenost. Ta je velmi důležitá – směrem ven i k nám dovnitř. Dál je to rozvoj, protože jsme rozvojový klub, ne výsledkový. A nakonec týmovost a respekt.“
Okamžitý konec. Handzuš kvůli KHL odstupuje z vedení slovenského hokeje
O rozvoji na úkor výsledku: „Je to jedna z nejtěžších věcí, s kterou stále trochu bojujeme. Rozumím trenérům hlavně ve vyšších kategoriích, že jsou soutěživí. Chceme vyhrávat a trenér, který s týmem pracuje denně, chce uspět. Ale my jako vedení musíme zabezpečit, že hráče posouváme do týmů, kde se můžou nejlépe rozvíjet. Někdy tím ambiciózní tým na titul oslabíme, ale my od začátku víme, že se chceme držet těch hodnot a vize, na kterých jsme se na začátku shodli. V roce 2025 a 2026 naši junioři vyhráli titul a teď tu soutěž znovu relativně válcují, ale my z toho moc nadšení nejsme, protože máme čtyři kluky, kteří by už měli hrát v mužích. Jenže na Slovensku to je problém, kluby jako by nerozuměly, jakou výhodu by získaly, kdyby hledaly a dávaly šanci mladým. My bychom ty juniory po dvou titulech už rádi viděli jinde, ale nedostali šanci. Jsme z toho frustrovaní.“
O poučení z prohry: „Sportem získáte disciplínu, schopnost spolupracovat, zodpovědnost. Když něco chcete, musíte udělat něco navíc, dát tomu čas. A stejně se pracuje s prohrami. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou sport naučí. U nás lidi rádi viní druhé, když se něco nepodaří. Hledají se výmluvy. V NHL mě učili, že jestli chci vyhrát pohár, nejdřív musím prohrát, abych se naučil cestu a poučil se z chyb. Na to se u nás taky soustředíme.“
Michal Handzuš (vlevo) z Chicaga se raduje se spoluhráčem Marcusem Krugerem z gólu v zápase s Philadelphií.
O tom, na co koukají skauti NHL: „Chtěli jsme vědět, na co se skauti dívají, když sledují hráče. Pozvali jsme si jednoho a ptali se, co kluk v šestnácti sedmnácti letech musí umět, abychom věděli, na co se máme soustředit. Řekl nám: zaprvé hokejová inteligence, vnímání hry, rozhodování a podobně. A zadruhé charakter. Samozřejmě zručnost, bruslení, ofenzivní a defenzivní práce je důležitá, ale ty první dvě musí prostě mít, to ostatní se dá pořád naučit. Jak ale vidí hráče bez charakteru, který nepracuje naplno a není dobrý spoluhráč, jde o rakovinu, odepíšou ho a už nesledují.“
O financích: „Náš rozpočet je okolo 800 tisíc eur (20 milionů korun). Zhruba půlku dělají členské příspěvky, ale tvoří větší část, než bychom chtěli. Pak zhruba až dvacet procent dělá příspěvek slovenského svazu a zůstává nám asi třicet procent, které musíme někde najít. Ve většině klubů na Slovensku platí, že týmy mají stadion zadarmo, my bohužel ne, musíme doplácet. A nedostáváme ani dotace na činnost. Přitom Zvolen, který je od nás kousek, má stadion zadarmo a dostane ještě sto tisíc eur na činnost. Minulý rok jsme skončili se ztrátou, teď to vypadá trochu lépe.“
O zapojení sportovců do komunitního života: „Chceme v komunitě působit a chceme našim dětem ukazovat, že to není jen o hokeji. Chceme, aby každá kategorie měla nějakou dobrovolnou činnost. Už teď někdo chodí darovat krev, do domova důchodců starat se o lidi, co něco potřebují, zahrát si s nimi hry... Jiní byli pomáhat stavět boulderovou stěnu... Může jim to hodně dát a dá jim to najevo, že ne všechno je v tomto věku o hokeji, ale že se dá i pomáhat.“
