Špatný zákon o střetu zájmů, vypracovaný proti jedinému politikovi, který se nepřekvapivě nazývá lex Babiš, má být nahrazen zákonem, který bychom mohli s klidem nazvat lex Probabiš. Ten se snaží maximálně zjednodušit situaci pro ty, kterým střet zájmů hrozí. A jde zcela proti smyslu, který sleduje každý zákon o střetu zájmů.
Nevíme, zda poslanci Radek Vondráček (ANO), David Pražák (ANO), Marie Pošarová (SPD) a Filip Turek (Motoristé), kteří zákon předkládají, jednají po dohodě s premiérem Babišem, či se pouze vlísávají do jeho přízně. Nicméně změkčení zákona je natolik nesmyslné a špatné, že by neměl nikdy projít zákonodárnými sbory.
Řeší se zmírnění zákona o střetu zájmů u členů vlády. Navrhují ho Vondráček či Turek
Jednou z nejabsurdnějších změn je absolutní vyvinění premiéra z jakéhokoli střetu zájmů. Podle novely mají mít ministři střet zájmů (a tedy být nějak omezeni) pouze v případě, že jejich podnikání přímo souvisí s daným resortem. Takže podnikatel ve stavebnictví nemůže být plnohodnotným ministrem dopravy, ale zato smí bez jakýchkoli omezení šéfovat financím a posílat do rozpočtu ministerstva dopravy rekordní částky, aby mohly jeho firmy profitovat ze státních zakázek. Mimochodem, omezení účasti firem politiků v exekutivních funkcích v oboru veřejných zakázek návrh dokonce úplně ruší.
Premiér je v tomto návrhu vyviněn úplně, protože prý nemá na starosti žádný resort a proto nemůže být ve střetu zájmů. Je to podobně primitivní a absurdní výmluva, jako bychom tvrdili, že generální ředitel není odpovědný za firemní prosperitu, protože tu mají na starosti jemu podřízení ředitelé, výrobní, finanční a obchodní. Jako by premiér nevybíral ministry, jako by byl ve vládě jen do počtu.
Piráti kvůli Babišovi píší do Bruselu. Udělali jste z něj středobod vesmíru, říká Macinka
Návrh má i další, pro Agrofert příznivé paragrafy – vymahatelnost neoprávněně čerpaných dotací by nebyla deset let, ale jen čtyři roky. Z toho kouká přinejmenším solidní právní bitva o to, zda smějí zákony platit zpětně.
Rozhodnou soudy, nikoli politici
Poslanecký návrh je paskvil a nezaslouží si schválení. Nejen proto, že je psán s cílem zjednodušit situaci šéfovi hnutí ANO a premiérovi v jedné osobě. Především proto, že pokud by jej vládní většina prosadila, čeká nás vleklá právní bitva s EU, neboť zákon jde proti jejím definicím střetu zájmů. A to, že se ve čtvrtek Vít Rakušan na mimořádné schůzi sněmovny čílí, že je skandální, když někdo píše zákon na míru jedinému člověku, je na hořký úsměšek. Lex Babiš bylo něco jiného?
Ne, nemá cenu se pochechtávat současné opozici, připomínat jí, že když vládla, byly poslanecké návrhy zákonů obcházející řádný legislativní proces běžné a současná koalice tento nemrav „jen“ přijala za svůj. Neexistuje omluva ani pro jednu stranu.
Nesmíme nikdy přistoupit na zjednodušující rétoriku politiků. Je nesmysl, když premiér Babiš tvrdí, že není ve střetu zájmů, stejně jako je nesmyslné, že dotace, které Agrofert údajně neoprávněně čerpal, činí sedm a půl miliardy korun. Tohle hausnumero vypuštěné z pirátských intoxikovaných hlav naposledy popřel lidovec a bývalý ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Okamura se sice raduje, ale návrh „jeho“ referenda bychom měli přijmout
Ohledně střetu zájmů nakonec stejně budou rozhodovat soudy a nikoli politici. O tom, zda je nový svěřenský fond RSVP Trust v souladu s tuzemskou i evropskou legislativou, rozhodnou výhradně soudy a nikoli politici, ať již poplatní vládě, nebo ji nenávidící. Stejně tak nemůže být „rozhodčím“ jakákoli neziskovka, například Transparency International, jejíž pověst a legitimitu na dlouho poškodily politické ambice jejích bývalých šéfů.
Špatný a ještě horší zákon
Čeká nás dlouhý a složitý justiční proces, který skončí výrokem, co je a co není možné i na základě současné legislativy. Případná novela, která je v mnoha ohledech negací současného zákona, není řešením. Hodně natvrdo řečeno, špatný zákon o střetu zájmů nelze nahradit ještě horším, mnohdy popírajícím samotný střet zájmů.
Současná koalice sice může prohlasovat kdejaký zákon a spoléhat se na to, že to třeba nezruší Ústavní soud, případně počítat s tím, že EU je natolik pomalá, že nestihne do konce funkčního období této vlády zasáhnout. Jenže takový postup delegitimizuje demokracii a dává každé příští vládě větší prostor ke svévoli. Jak to může skončit, vidíme v dnešním Maďarsku, kde vládne údajný demokrat stylem nejhorších autokratů, jimž je právo k smíchu.
