Hormuz je „polootevřený“. Konec válečné ropné partie ale na obzoru není

Vzhledem k vzájemně se překrývajícím blokádám a údajům z monitorovacích systémů, které zaznamenávaly jen minimální pohyb plavidel, bylo těžké uvěřit, že by se Hormuzský průliv mohl otevřít lodní dopravě bez definitivního ukončení války mezi USA a Íránem – a to i přes tvrzení amerického prezidenta Donalda Trumpa. Navzdory různým výkyvům však nyní průlivem proudí značné množství ropy a plynu.

Producenti ropy z oblasti Zálivu protlačují za vydatné podpory amerického námořnictva surovou ropu přímo před nosem Íránu. Podle společnosti Kpler, která sleduje data o námořní dopravě, dosahoval objem přepravy ropy a ropných produktů tímto klíčovým úzkým hrdlem koncem září v průměru 13,1 milionu barelů denně. To představuje necelých 80 procent z objemu 17,1 milionu barelů, které průlivem denně protékaly před vypuknutím války.

Ceny ropy přesto zůstávají vysoké. Nepochybně i proto, že rejdaři, jejichž tankerům se podaří Hormuzem proplout, si k ceně přidají rizikovou přirážku. A i když se surová ropa z oblasti Zálivu dostává ven, celosvětově je nedostatek rafinovaných produktů. To vyhnalo ceny nafty nahoru a přimělo jednotlivé země k úsporným opatřením.

Rusko prudce omezilo vývoz kvůli poškození rafinérií způsobenému útoky ukrajinských dronů, Čína omezila vývoz produktů ze svých rafinérií a Indie zavedla vývozní daň na naftu a benzín.

Omezený manévrovací prostor. Energetická zranitelnost Evropy kvůli íránskému konfliktu narůstá

Trump proto „zatlačil“ na Evropskou unii, aby využila své rezervy a dokonce pohrozil zákazem vývozu pohonných hmot do Unie, pokud by odmítla. Zastavení dodávek z USA by pro EU mělo katastrofální následky: 50 procent nafty dovážené 27 zeměmi EU pochází z USA. Na mušce byly především Německo s Francií, které drží 35 procent strategických zásob ropy a ropných produktů EU.

Další americké síly do regionu

Řešení se nakonec našlo. Minulý pátek oznámilo uskupení nejsilnějších západních ekonomik G7, že jeho členové uvolní ze svých strategických rezerv až 100 milionů barelů nafty a ropy. Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona by toto rozhodnutí „mělo vést ke snížení cen“ pohonných hmot. Situace se tak alespoň částečně uklidnila, i když Evropa musela opět před tlakem Trumpa ustoupit.

Situace ohledně současného dění i budoucího vývoje – ať už jde o samotnou válku s Íránem, nebo o její dopad na světové ceny energií – přesto zůstává nepřehledná a rozporuplná.

Íránská operace pouští žilou i americkému námořnictvu. USA už narážejí na své vojenské limity

Hormuz je „polootevřen“, to se ale může rychle změnit. Minulou středu byly například britskému středisku pro námořní obchodní operace (UKMTO) nahlášeny tři úspěšné íránské útoky na plavidla převážející ropu. Trhy tak do cen promítají očekávanou íránskou eskalaci, která může nastat před americkými kongresovými volbami v listopadu.

K eskalaci ovšem může dojít i z americké strany: Washington posílá na Blízký východ dalších více než devět tisíc vojáků a třetí letadlovou loď. Trump zároveň varoval, že může znovu udeřit na Írán. Nejasné je i vyústění saúdskoarabské ofenzívy vůči Húsíům.

Úleva pro těžce zkoušené evropské spotřebitele, kteří jsou konfrontováni s vysokými cenami benzínu a nafty (průměrná cena nafty na čerpacích stanicích v Unii dosáhla minulý čtvrtek rekordních 2,24 eura, v přepočtu 55 korun za litr) na obzoru zatím není. Vysoké ceny snižují jejich kupní sílu a celkově podrývají již tak velmi křehký evropský hospodářský růst.