Voice of Freedom Повна версія

Hra na „Velkou trojku“: Dva chtějí expandovat, Trump se potřebuje zapsat do dějin

· Main news

Kdysi žili byli Churchill, Roosevelt, Stalin. Říkalo se jim „Velká trojka“. Teherán, Jalta. Na něco podobného si budou hrát Donald Trump, Vladimir Putin a Si Ťin-pching. V čínském Šen-čenu, poněkud na sever od kdysi svobodného, nyní znásilněného Hongkongu. S čím každý z nich přichází a co od setkání očekává?

Donald Trump

Americký prezident Donald Trump (2026)

Po porážce v listopadových volbách do Kongresu chce dokázat sobě, Americe i světu, že je stále mocným světovým vůdcem, tím nejmocnějším, kterému jsou jakžtakž rovni jen vůdcové ruský a čínský. A pak chce své „dědictví“ v zahraniční politice; každý americký prezident na konci svého druhého volebního období, po prohraných volbách do Kongresu, chce své zahraničněpolitické dědictví. Zapsat se a vejít do dějin. Co konkrétně? Asi Írán.

Volební porážka? Donald Trump si bude ve světě dál dělat, co chce

Na Ukrajině mu málo záleží; celoživotně však byl jestřábem proti ajatolláhům v Íránu. Jako na mladého, třiatřicetiletého muže, na něj silně zapůsobilo zajetí amerických diplomatů a jejich rodin v Teheránu islámskými revolučními gardami v roce 1979 za Chomejního revoluce, jejich držení v zajetí 444 dní, a celkové to ponížení Ameriky. On byl vždy jestřábem proti režimu ajatolláhů; proto zřejmě započal i válku proti němu letos koncem února, kterou by rád úspěšně dokončil – což by mělo být jeho dědictvím –, i když ho před ní varovali jeho viceprezident, ministr zahraničí (zároveň bezpečnostní poradce), i ředitel CIA; v jeho vládě ho k ní povzbuzoval jen jeho ministr obrany, který se zřejmě považuje za velikého válečníka.

Ten nejhorší scénář? Trump bude ochoten obětovat Ukrajinu – a bůh ví koho ještě – Rusku, Tchaj-wan Číně, aby oni obětovali jemu Írán. Oni mu to rádi slíbí, leč nedodrží, Írán budou podporovat i nadále.

Vladimir Putin

Rusko s Evropou válčit nechce. Ale je připraveno, pohrozil Putin

Nejslabší z celé trojky. Nedokáže ani po více než čtyřech letech dobýt menší sousední zemi, Ukrajinu. Navíc zemi svou dovedl k podřízenosti Číně, učinil z ní surovinovou kolonii Číny. Přirovnáním, kterému by on, fanda ruské historie, rozuměl – byť by jím nebyl vůbec nadšen – je toto: Co Dmitrij Donský vůči Zlaté hordě v bitvě na Kulikově poli získal, to Vladimír Putin vůči rudému mandarínovi v Pekingu nyní ztrácí.

Setkání s Trumpem a Si je však pro něj prestiží, stále patří do klubu tří nejmocnějších (byť je v něm nejslabším). Rusové mají frázi: „Jalta, ne Malta“. Na Jaltě byl Stalin jedním ze tří velkých, a Jalta mu ratifikovala vše, co jeho Rudá armáda dobyla. (Ne že by nás Západ na Jaltě zaprodal; vlastně nemohl nic dělat: co Rusové dobyli, to si nechali. Když Stalin na Jaltě slíbil, že v Polsku budou po válce svobodné a demokratické volby, jeho ministr zahraničí Molotov se ho nevěřícně zeptal: „Josife Vissarionoviči, my jsme slíbili, že v Polsku budou volby?“ – „Velký“ Stalin mu vychytrale odpověděl: „Vjačeslave Michajloviči, není důležité, jak kdo hlasuje; důležité je, kdo a jak hlasy sčítá.“) Malta byla pro Rusy prý špatná; u tohoto ostrova v prosinci 1989 po skončení studené války Gorbačov prý toho Bushovi staršímu propustil a daroval příliš mnoho.

Rusko investuje do technologie z minulého století. Kvůli možné válce se Západem

Putin chce Jaltu a „odčinit“ Maltu. Naslibuje Trumpovi cokoli, aby území či sféry vlivu na náš úkor získal. Ale nesplní nic, jemu už nelze věřit ani nos mezi očima, lhaní je jeho druhou přirozeností. Ruština má pro to slovo vraňjo (originál azbuka: враньё); to je když někomu lžu, on ví, že mu lžu, já vím, že on ví, že mu lžu, a přesto mu nepokrytě lžu. To je pro ruskou diplomacii normál, slušnost a běžná praxe.

Si Ťin-pching

Čínský prezident Si Ťin-pching (29. října 2026)

Zdá se nejuvážlivější, nejopatrnější a nejklidnější z celé trojky. Zatím jako jediný z nich nerozpoutal válku, kterou nedokáže ukončit, natož vyhrát. Ale dlouhodobě dává najevo, že chce k pevninské Číně připojit Tchaj-wan, po dobrém či po zlém, již za svého života, údajně již příští rok. Prozatím to vypadá, že má „mandát Nebes“, že jeho moc je pevná. A určitě mu lichotí, že ti dva, Trump a Putin, přijedou za ním, rudým mandarínem, na jeho dvůr, do „Říše středu“, nikoli aby on putoval za nimi.

Až na to, že má problémy. Čína stále technologicky zaostává za USA. Její minulá šílená politika jednoho dítěte zadělává na maléry v blízké budoucnosti. Si zvrátil autoritářský režim svých předchůdců po Teng Siao-pchingovi zpět na režim totalitní. V roce 1997, při připojení Hongkongu k Číně, čínští komunisté slíbili na padesát let (tedy do roku 2047) zachovat jeho autonomii a vnitřní svobodu, podle hesla „jedna země, dva systémy“.

Si tyto sliby porušil v roce 2020 a Hongkong znásilnil. Tím pohřbil naděje na mírové znovusjednocení s Tchaj-wanem; nikdo při zdravém rozumu na Tchaj-wanu nyní neuvěří slibům Si, že jeho vnitřní autonomii zachová. Nenaložil-li by tak brutálně s Hongkongem, mohl mít časem Tchaj-wan… Ale nemohl si pomoct, je to opravdový komunista.

Čína zesiluje aktivity u Tchaj-wanu. G7 varuje před hrozbou pro celý region

Rozdělí si tito tři svět? Málo pravděpodobné, ta schůzka nejspíš vyšumí do ztracena. Ani Jalta nezajistila rozdělení světa, natož mír. Dva ze tří tehdy mír chtěli, ten třetí chtěl expandovat. Nastala válka nová, studená.

Nyní chtějí expandovat dva a ten třetí chce své „dědictví“, aby se na něj vzpomínalo s úžasem. Na to lze říci:

„Nepříliš pravděpodobné, chlapče.“