Vynikal mezi vrstevníky na juniorských šampionátech. Do NHL ho Seattle draftoval už v prvním kole. Jenže ani po třech letech se v nejlepší hokejové soutěži na planetě ani nesklouzl. Zručný útočník Eduard Šalé přesto odhodlaně tvrdí: „Mám obrovskou motivaci lidem z branže a hlavně sám sobě dokázat, že se do NHL můžu dostat.“
O prázdninách lenošil v Chorvatsku, aktivněji si počínal při pobytu v Rakousku. Největší euforii zažil na brněnské fotbalové tribuně při vítězství Zbrojovky nad Spartou.
Jinak ovšem poctivě makal s touhou po průlomu do úplné špičky. Kdykoliv zápolil s vyčerpáním nebo ho svaly bolely s mučivou ukrutností, uvědomoval si, proč takovou torturu podstupuje.
Šalé na tenise? Nadšený jako děcko na pouti. Vyhlíží odvetný mač s Nečasem
V jedenadvaceti se ještě nehodlá vzdát snu o slavné a výnosné kariéře v Severní Americe, třebaže ve dvou letech na farmě v kalifornské poušti nepříliš úspěšně bojoval s nepříznivými okolnostmi.
Zvykal si na vyšší tempo, způsob boje na úzkém kluzišti nebo taktické odlišnosti. Před rokem ho na dva měsíce zastavilo zranění břišního svalu. V mužstvu Coachella Valley Firebirds ho neobsadili do role hvězdy z první lajny a elitního přesilovkového komanda.
„AHL je těžká, body moc nepřibývají, když vám nedávají dost času na ledě a nestaví vás do speciálních týmů. Se mnou v sestavě docela házeli,“ konstatuje.
Příspěvek sdílený Eda Šalé (@edasale.12)
Nefňuká. Neláteří. Ví, že se v některých chvílích měl chovat jinak: „Byl jsem trochu beran, než jsem pochopil, že musím překopat svůj styl hry. To je jediná šance, jak se můžu dostat nahoru.“
Coby nováček se v AHL předvedl obstojnou bilancí 6+15 v 51 zápasech. Ve druhé sezoně si polepšil na 13+14 v 58 utkáních.
Jistě, výkon hokejového profesionála se nehodnotí jen podle počtu gólů a asistencí. Na ofenzivní eso, jakým se Šalé vzhledem ke svému nadání má stát, to však je málo. Potřebuje šéfům ukázat, že se umí přizpůsobit a zaslouží si jejich důvěru: „Mladé kluky u nás do NHL jen tak nepouštějí. Udělal jsem pokroky, na něž musím navázat, hlavně v dynamice a agresivitě.“
Copak, copak? Že by se flegmaticky působící brněnský šikula znenadání proměnil v Gordieho Howea nebo Keithe Tkachuka? Chystá se teď ostře ohánět lokty?
„To asi ne,“ odmítá s úsměvem. „Spíš potřebuju přidat v pohybu, kmitat nohama v malých prostorech. Vždycky mi sedělo, když jsem měl víc času, najel jsem si a dostal puk do plné rychlosti, což teď nepřipadá v úvahu.“
Nejde o popření identity. Šalé zůstane hračičkou se smyslem pro přihrávku a nebezpečnou střelou. Jen se za šancemi musí víc drát, což si postupně srovnal v hlavě. Ze vzdoru se přeladil na vnímavější vlny. Aby se mezi mantinely zase rozzářil, hodila by se mu též porce poztrácené sebedůvěry.
V létě ho tradičně cepoval kondiční trenér Miloš Peca, pod jehož vedením nedávno ještě hubený klučina přibral už na 85 kilo. „Shodil jsem nějaký tuk, přidal svaly. Cítím se fajn. Pořád ale před sebou mám kus práce,“ tvrdí.
NHL s rozšířením o další tým vyčkává. Bettman: Nelze rozhodnout ze dne na den
Zatímco několik chlapců, kteří kdysi přes Atlantik vyrazili z Komety, se v nedávné době do Brna vrátilo, Šalé svou misi nebalí. „Mám smlouvu ještě na dva roky. Vím, do čeho jdu. Těším se,“ hlásil před odletem na západní pobřeží USA.
Klub Kraken zvolna buduje partu, s níž někdy kolem roku 2030 plánuje útok na Stanley Cup.
Teprve se uvidí, jak se na jeho strategii projeví odvolání legendárního Rona Francise, jenž Šalého draftoval. Dveře do kabiny „áčka“ se ale pro české křídlo nadobro nezabouchly ani poté, co ho v pondělí z kempu opět poslali do rezervních Firebirds.
Víra, vůle a ždibec štěstí ho zanedlouho mohou přivést zpátky.
