Když jemenští Húsíové varovali světové aerolinky před využíváním linek do Saúdské Arábie, mohlo to vypadat jako jedno z mnoha propagandistických cvičení, které jsou na Blízkém východě stejnou součástí koloritu jako otevřené ozbrojené střety. Nejpozději v sobotu, kdy raketový útok na rijádské letiště zabil nejméně 13 lidí a na tři stovky dalších zranil, se však ukázalo, že šíitští rebelové z Jemenu se po vzoru Íránu rozhodli na jakýkoli útok odpovídat útokem ještě razantnějším.
Vzdušný prostor nad Saúdskou Arábií, která se v posledních letech snaží prezentovat jako bezpečné a přívětivé teritorium pro mezinárodní obchod, kongresovou i jinou turistiku, je nyní hodně vrtkavým prostředím. Klíčové letecké společnosti zrušily stovky letů, samotné napadené letiště má být přinejmenším do soboty uzavřené, ale výrazné omezení provozu hlásí i třeba nejfrekventovanější letiště království v Džiddě.
Húsíové přitom opakují varování. Jejich mluvčí Jahjá Sarí v úterý večer zveřejnil na síti X výzvu civilistům, aby se „okamžitě evakuovali a drželi se dál od cílů, na které naše ozbrojené síly zaútočí, pokud saúdský nepřítel přistoupí k úderům na oznámené cíle v (jemenském) hlavním městě Saná“. Sarí uvedl, že Húsíové zaútočí na sídlo saúdskoarabského státního ropného gigantu Aramco v Dammámu, mezinárodní letiště krále Chálida v Rijádu a rafinérii společnosti Aramco v Rijádu.
Raketový útok Húsiů na Rijád zranil čtyři lidi, mířil ale na sídlo ropné společnosti
Pro Saúdskou Arábii, tedy zemi, která investuje miliardy dolarů do nákupů sofistikovaných zbraní, ale nyní ji dokážou efektivně paralyzovat rebelové z jemenských hor, jež přitom chtěl Rijád v sousední zemi rozdrtit, se situace nevyvíjí povzbudivě.
Před měsícem Húsíové šokovali, když bleskově obsadili další pobřežní oblasti západního Jemenu i ostrovy přímo ve strategické úžině Báb al-Mandab uzavírající z jihu Rudé moře. Troufale vyhlásili blokádu pro saúdskoarabské lodě. Paralelně s tím došlo opakovaně i k útokům na východo-západní ropovod, kterým se Saúdská Arábie snažila obcházet výbušný Hormuz kontrolovaný či ohrožovaný Íránem. Húsíové ukázali, že ani potrubí položené napříč saúdskoarabskou pouští do rudomořského přístavu Janbú není v bezpečí.
K protiútoku se jemenské provládní síly podporované saúdskoarabským letectvem zorganizovaly teprve minulý týden. Následně přišlo další vyhrocení ze strany Húsíů – útoky na nejméně tři saúdskoarabská letiště, z nichž právě zasažení letiště krále Chálida v Rijádu přineslo bezprecedentně krvavou bilanci.
Rijád den po útoku Húsíů na letiště hlásí další explozi
Pomohla by válka k přežití izraelskému premiérovi?
Tématem posledních dní proto v regionu je, zda a kdo Rijádu pomůže, když si Saúdové nevědí rady vlastními silami. Nejnověji prominentní izraelský komentátor Ben Kaspit napsal, že se zcela vážně uvažuje, že by Saúdům mohl pomoci Izrael, jmenovitě jeho premiér Benjamin Netanjahu, kterého za dva týdny čekají doslova osudové volby. „Přestože si jeho tábor v průzkumech veřejného mínění polepšil, Netanjahu se nadále obává, že přijde o moc. Představa, že by se volby odložily kvůli nějaké vojenské eskalaci, ať už v konfliktu s Íránem, Húsíi nebo jakýmkoli jiným protivníkem, ho proto nijak neděsí. Možná ho k tomu dokonce motivuje,“ řekl Kaspitovi vysoce postavený zdroj z izraelských politických kruhů, který si přál zůstat v anonymitě.
Jemenský válečný bolehlav saúdského prince. Eskalace konfliktu zvyšuje bezpečnostní nejistotu
„A i kdyby taková eskalace nevedla k odložení voleb, ale pouze posunula bezpečnostní otázky do popředí předvolební debaty, Netanjahuovi by to pomohlo připomenout izraelské veřejnosti to, co sám vykresluje jako slavné období války proti Íránu a Hizballáhu. To by mu ve volbách prospělo – alespoň on sám je o tom přesvědčen,“ dodal zdroj.
Podpora výměnou za další Abrahámovskou dohodu
O nabídkách Izraele zapojit se do války na Arabském poloostrově informoval také deník Ha´arec a vypíchl jiný aspekt: Pokud by Netanjahu dnes pomohl saúdskoarabskému režimu, mohl by tím korunního prince Muhammada bin Salmána přimět, aby na oplátku oprášil Abrahámovské dohody, respektive vidinu, že i Rijád nyní naváže oficiální vztahy s Izraelem a odloží deklarovanou podmínku, že bez spravedlivého vyřešení palestinské otázky a vzniku palestinského státu se tak nikdy nestane. Připomeňme, že nejen Netanjahu a jeho pravicoví vládní partneři, ale i sionistická opozice téměř unisono deklarují, že vznik palestinského státu nikdy nepřipustí a že celý prostor od řeky k moři má v nějaké formě ovládat židovský stát.
Zapojení Izraele do záchrany pověsti saúdskoarabského korunního prince Muhammada bin Salmána samozřejmě může znamenat i rozehrání náboženské karty. Bude příslušník dynastie, která mj. drží titul ochránců muslimských svatých míst v Mekce a Medíně, skutečně spolupracovat se židovskými vojáky při bombardování muslimů v Jemenu? Pokud ano, jak se to odrazí na těžce budované prestiži Saúdské Arábie coby vůdčí autority muslimského světa? Zákulisní, oficiálně nepotvrzené zdroje také tvrdí, že i kvůli tomuto citlivému rozměru princ Muhammad zatím izraelské nabídky odmítá.
Souvislosti mohou sahat až k Tálibánu
Ve světových médiích se hodně spekuluje o roli v srpnu ohlášeného obranného paktu z Mekky, který formálně zavazuje Saúdskou Arábii, Pákistán a Turecko ke vzájemné podpoře při sebeobraně. Minulý týden skutečně Ankara a Islámábád vyslaly do Rijádu své delegace a nejspíš i omezené obranné a zpravodajské kapacity. Otázka jejich účinnosti je přitom velmi zásadní a nejistá, zejména když jak Turci, tak Pákistánci zdůrazňují, že jde o spojenectví obranné – tedy že s jejich útočnými akcemi proti povstalcům v samotném Jemenu nemůže Rijád počítat.
Saúdské Arábii jdou na pomoc Turecko a Pákistán. Rijád stupňuje údery proti Húsíům
Saúdové žádali Pákistán o nasazení jeho vojáků už v roce 2015, kdy své tažení proti Húsíům v Jemenu zahájili – tehdy Rijád tvrdil, že ke zdárnému ukončení mise, tedy porážce šíitských rebelů podporovaných Íránem a jejich vytlačení z metropole Saná, bude potřeba nanejvýš několik týdnů. Islámábád ale tehdy takové angažmá, které mělo nádech sunnitsko-šíitského střetu, odmítl. Pákistán má totiž vlastní pohnutou historii vzájemných krvavých střetů těchto komunit a válečné angažmá pákistánské armády v arabském světě mohlo momentální křehký klid opět narušit.
Na další rozměr aktuálně upozornil islámábádský zpravodaj listu Financial Times: Pákistán je v neustálém doutnajícím konfliktu s Afghánistánem, ovládaném hnutím Tálibán. I když teheránský režim má z minulosti s Tálibánci řadu nevyřízených účtů, pokud by se nyní Islámábád aktivně přidal k válce proti Húsíům, nelze prý vůbec vyloučit, že v odvetě by Írán začal podporovat afghánské vládnoucí hnutí proti Pákistánu.
Čeká se na jednoznačnou reakci Bílého domu
Asi nejzásadnější tedy nakonec bude, jak se k celé záležitosti postaví Spojené státy a Donald Trump. Při vrtkavosti jeho nálad a prohlášení může být situace zase jiná, než se tento text objeví na stránkách Lidovky.cz. Doposud jsou ale USA zdrženlivé a zasvěcení a osvědčení analytici v tom vidí jasnou logiku. Trumpovi se dosud nepodařilo uspokojeně uzavřít vojenské dobrodružství s Íránem, k němuž ho už zkraje roku přiměl i izraelský premiér Netanjahu. Nejnověji si americký prezident dokonce posteskl, že se zabíjením íránských duchovních a politiků asi USA zašly příliš daleko, protože nyní je velmi těžké hledat v Teheránu partnery k dojednanému ukončení války.
Húsíové přitom už opakovaně varovali, že pokud proti nim vytáhnou i Američané, musejí počítat s tvrdou odplatou, jakou si prý zatím neumějí představit. Jako přes kopírák se tak opakuje situace z počátku jara, kdy Írán překvapivě eskaloval svoji odvetu proti Američanům i ničivými útoky na jejich základny v regionu a na energetickou infrastrukturu proamerických režimů v oblasti.
Bude tedy zajímavé sledovat, zda po opakovaných apelech i nabídkách přicházejících z Pekingu to nakonec skutečně bude Čína, kdo v zájmu uklidnění regionu kriticky důležitého pro její vlastní ekonomiku zamezí dalšímu rozšiřování konfliktu.
