Dodnes obdivujeme krásu svalnatých těl vytesaných do kamene ve starověku a za jeden z ideálů krásy mužského těla považujeme i v 21. století více než pět set let starou Michelangelovu sochu Davida. Tělesná harmonie se v ní prolíná s vyjádřením síly a zdraví. Estetika tedy zůstává určující pro naše vnímání křivek lidského těla i dnes.
Lékařský výzkum však v posledních dekádách ukázal ještě cosi dalšího. K uvedenému symbolu dodal data a ta říkají, že svalová síla a fyzická výkonnost jsou i určujícími faktory budoucí dlouhověkosti. Ne, nemyslím tím těla vrcholových sportovců a už vůbec ne kulturistů, ale spíše lidi ve středním a vyšším věku, pro které jsou svaly a svalová síla předpokladem delšího a kvalitnějšího života.
Aktivní přístup ke stárnutí
Téma dlouhověkosti představované dnes slovem „longevity“ se stalo důmyslným byznysovým modelem s řadou tvrzení na hraně vědecké poctivosti. Jedno je však jisté a ve veřejném prostoru by to mělo zaznívat co nejčastěji. Pokud hledáme nějaký pomyslný elixír mládí, cestu k dlouhověkosti a delšímu životu ve zdraví, pak mezi nejsilnější a nejlépe doložené faktory patří pravidelný pohyb, ideálně v kombinaci aerobního a silového tréninku.
Čtvrtina Čechů nechodí na preventivní prohlídky. Vojtěch chce motivovat penězi
To, co se touto kombinací snažíme vybudovat, je kardiorespirační zdatnost – tedy schopnost delší a intenzivnější činnosti – a k tomu svalová síla, která nám usnadní řadu aktivit a bude nás chránit před některými traumaty. Že se obě složky takového tréninku dobře doplňují a vedou k řadě příznivých efektů, dnes už dobře víme.
U aerobního tréninku, tedy rychlejší chůze, běhu, plavání, veslování nebo třeba jízdy na kole, vytváříme fyzickou vytrvalost a naším cílem je především cesta samotná. Minimální doba tréninku stanovená není, ale základním doporučením je aspoň dvě a půl hodiny středně intenzivního pohybu týdně. Další, již menší přínos lze získat ještě při větší délce tréninku. Při tomto přístupu si pravděpodobně snížíme riziko kardiovaskulárních onemocnění (srdeční infarkt), neurovaskulárních onemocnění (mozková mrtvice) i onemocnění nádorových nebo neurodegenerativních.
Doplníme-li aerobní trénink dvěma půlhodinovými tréninky silovými – stačí posilovat i jen využitím váhy svého těla – udržujeme nebo zvyšujeme svalovou hmotu a především svalovou sílu. Kromě již výše zmíněného efektu estetického dochází k prevenci úrazů, vytváříme si tím zásobárnu bílkovin pro „horší časy“ a prohloubíme tím i příznivý metabolický efekt tréninku aerobního. Svalová hmota tak představuje metabolickou a funkční rezervu, kterou můžeme využít při nemoci, operaci nebo období imobility. Dalším prospěšným efektem je lepší hospodaření s cukrem a zachování účinnosti inzulinu v prevenci či léčbě cukrovky.
Víc než estetický výsledek cvičení
Při pohledu z druhé strany, tedy při podstatném úbytku svalové hmoty a především svalové síly (odborný termín je sarkopenie), mají lidé nejen bezprostředně horší kvalitu života, protože se tak přinejmenším vytváří závislost na okolí, ale především hrozí, že při závažných onemocněních nebo těžších operacích nemají pacienti žádnou tělesnou rezervu. V krajních případech to může znamenat, že jsou označeni za „křehké“ (ano, to je skutečný medicínský termín) a některé operace se raději vůbec neprovedou, protože by byly příliš rizikové.
Lenny Kravitz odhalil, jak si v 62 letech udržuje neuvěřitelnou formu
To v případě závažných onemocnění srdce, nádorů, degenerací kloubů nebo zlomenin může znamenat dlouhodobou nepohyblivost a další prohloubení nedostatku svalů a svalové síly. Na konci takové sestupné spirály může na imobilizovaného člověka čekat zápal plic nebo plicní embolie, které mu život zkrátí nebo dokonce ukončí.
Nehledejme tedy jakoukoliv pasivní cestu k dlouhověkosti, nespoléhejme se na nějakou zázračnou tabletku a ještě méně na jakýkoliv doplněk stravy. Máme-li nějakou nemoc, je ji třeba samozřejmě léčit, ale hlavní cestou k dlouhověkosti a životu ve zdraví je vlastní aktivita, pohyb a silový trénink. Sval totiž není jen estetickým výsledkem cvičení. Je to metabolicky aktivní orgán a biologická rezerva, kterou si budujeme pro stáří, nemoc a období, kdy ji budeme potřebovat.
Na nic lepšího lékařská věda dosud nepřišla.
