Itálie je skvělá, ale chtěla bych do Ameriky. Koulisiani o svých snech i domácím ME
Když Ela Koulisiani před třemi lety zvedala s KP Brno nad hlavu pohár pro mistryně extraligy, platila na palubovce za zakřiklou slušňačku. Během let strávených ve Francii a Itálii se ale musela obouchat. „Teď je mnohem agresivnější a vyzrálejší hráčka. Každý rok se zlepšuje,“ hodnotí trenér české reprezentace Janis Athanasopoulos. Zkušenosti ze zahraničí bude chtít zúročit i v českém dresu, ve kterém v pátek od 20 hodin společně se spoluhráčkami rozehraje úvodní zápas proti Řecku.
V italském Cuneu vás označili za nejhezčí překvapení sezony. Jak se vám to poslouchá a co jste podle sebe během roku změnila?
O tom jsem ani nevěděla, takže mě to těší. Sezona byla hodně náročná, přijela jsem později kvůli reprezentaci a nikoho jsem tam neznala, ani trenéra. Spíš jsem se snažila makat a vybojovat si místo v základní sestavě, protože ze začátku jsem tolik nehrála. Pak se to naštěstí zlomilo a dostala jsem příležitost.
Co vám italský volejbal dal oproti české extralize?
Ta liga je s českou úplně nesrovnatelná. Je to jedna z nejlepších lig světa a úroveň je tam obrovská. Každý tým je kvalitní a zápasy jsou opravdu vyrovnané. Je tam mnohem větší tlak na výsledky i na body. Oproti extralize je všechno o úroveň, možná i o dvě výš.
Mistrovství Evropy volejbalistek
V Brně se odehraje skupina B šampionátu, který dále hostí Turecko, Švédsko a Ázerbájdžán. V této skupině se krom českého národního týmu představí Srbsko, dále pak Bulharsko, Rakousko, Řecko a Ukrajina.
Všechna utkání bude hostit speciálně upravený pavilon P na brněnském výstavišti. V něm vyrostly tribuny pro 5 000 diváků. „Ukazuje to na jeho úžasnou verzabilitu. Před nedávnem jsme zde měli šest set živých zvířat, za půl roku nám tu naopak bude tančit 4 500 lidí. Já jsem však původní profesí učitel tělocviku, a tak mám obrovskou radost, že poslouží nyní volejbalu,“ těší se na turnaj ředitel brněnských veletrhů Jan Kubata.
Bude druhá sezona v Itálii o něco těžší, protože už soupeřky vědí, jak na vás?
Stoprocentně. Už na konci sezony bylo cítit, že je to zápas od zápasu těžší, protože soupeř se na vás mnohem víc připravuje.
Před odchodem do zahraničí jste říkala, že byste si chtěla vyzkoušet Ameriku, Itálii a Turecko. Itálii už máte. Chtěla byste tam zůstat déle?
Hodně záleží na každé sezoně, protože konkurence je tam vysoká. Pokud by se mi dařilo a přišla by další nabídka z Itálie, vůbec bych se nebránila tomu tam zůstat. Moc ráda bych se ale podívala i do Ameriky. Studují tam na univerzitě oba moji bráchové, takže by bylo pěkné být někde za nimi.
V roce 2022 jste říkala, že před zápasy býváte hodně nervózní. Platí to pořád?
Je to mnohem lepší. Před důležitějšími zápasy nervozitu pořád cítím, třeba teď před prvním utkáním mistrovství Evropy s Řeckem. Ale už je rozhodně menší a umím s ní trochu pracovat. Asi mě nejvíc ovlivňuje důležitost utkání, ale myslím si, že malá nervozita může být i k něčemu dobrá.
V klubovém profilu jste o sobě říkala, že jste na sebe hodně přísná. Platí to pořád?
Určitě. Postupně se ale učím i častěji chválit, protože jsem vždycky hledala jen to špatné. Náš reprezentační trenér Janis Athanasopoulos nás učí dívat se i na dobré věci. Na sebe přísná pořád jsem, ale sportovec do určité míry musí být, protože nás to posouvá.
Ela Koulisiani v utkání s Brazílií na volejbalovém MS.
Teď vás čeká mistrovství Evropy v Brně. Dokážete si představit první nástup před pěti tisíci lidmi?
Určitě to bude krásné. Jsem ráda, že se to organizátorům povedlo. Světla jsou super, palubovka je super a moc se těšíme. Doufám, že přijde spousta lidí a podpoří nás. Publikum může být klíčovým faktorem při rozhodujících zápasech.
Nebude paradoxně největší nervozita pramenit právě z toho, že hrajete doma?
Může být, ale první zápas na mistrovství je nervózní vždycky. Domácí prostředí k tomu může trochu přispět, ale snažím se na něj dívat pozitivně. Komu se poštěstí hrát s pěti tisíci lidmi v zádech? (usmívá se)
Co pro vás znamená, že tak velký turnaj hrajete právě doma v Brně?
Je to obrovské, něco, o čem bych asi nikdy nesnila. Je pro mě velká čest, že tady můžu být. Navíc může přijít spousta kamarádů a rodina. V Brně hraju po třech letech, naposledy to myslím bylo, když jsme s KP vyhrály titul. V reprezentaci jsou navíc i některé holky z KP, takže je milé, že můžeme zavzpomínat.
Česko vs. Řecko live: kurzy a přenos z ME ve volejbale žen 2026 v Brně
Je to pro vás díky bývalým spoluhráčkám trochu návrat domů?
Určitě. Je super si s nimi zase zahrát po sezoně, kdy už spolu nejsme. Dva roky jsem například ve Francii hrála s Magdou Bukovskou, ale teď jsme se třeba rok neviděly. Je skvělé zase společně hrát a vidět, jak se všechny posouváme.
Je pro vás důležitá spolupráce s Pavlou Šmídovou?
Ano. Vždycky jsem říkala, že mým snem bylo si s ní zahrát. Když se tady objevila, všechny jsme z toho byly nadšené. Skvěle zapadla do kolektivu a její hra nám sedí.
Liga národů vám letos vyšla skvěle. Cítíte, že je reprezentace možná v nejlepší formě?
Věřím tomu. Zároveň ale nechci, aby to na nás vytvářelo tlak. Liga se nám opravdu povedla i proti světovým soupeřům. Budu radši, když třeba proti Srbsku převládne chuť vyhrát, a ne tlak, že musíme.
V roce 2022 jste nastoupila na mistrovství světa. Jak se na tu zkušenost díváte v současnosti?
Byl to obrovský zážitek a hodně mě namotivoval i do následující klubové sezony. Právě tam přišel jeden z momentů, kdy jsem se rozhodla, že bych jednou chtěla odejít z Česka a vyzkoušet si zahraničí.
Pavla Šmídová přihrává v utkání Ligy národů míč. U sítě je připravená Ela Koulisiani.
Tehdy jste říkala, že zápas proti Japonkám byl nejrychlejší volejbal, jaký jste kdy zažila. Platí to ještě?
Když si na ten zápas vzpomenu, bylo to šílené. Vůbec jsem tehdy nevěděla, kam jdu. (směje se) Od té doby už jsem se ale potkala i s někým, kdo hraje rychleji. Japonky jsou pořád známé rychlou hrou, ale týmy se je dnes snaží napodobovat, takže už se s tím setkáváme častěji.
Jak těžké je pro českou volejbalistku prosadit se v zahraničí?
Je to náročné a hodně záleží na postu. Obecně se říká, že libera a blokařky to mají nejtěžší. V jednotlivých zemích jsou kvóty na cizinky, takže týmy jsou limitované tím, kolik zahraničních hráček mohou mít. Třeba v Itálii bylo snad jen jedno libero, které nebylo Italka. Je opravdu těžké se tam dostat, ale zároveň je to pro nás motivace a o to větší čest, když si nás někdo vybere.
Máte favorita mistrovství Evropy?
Řekla bych Itálii. Ale bude to těžké. Konkurence je obrovská a věřím, že budou rozhodovat ty nejmenší detaily.