Zoya Cherkassky se nikdy nebála kritizovat izraelskou společnost, ať už se jednalo o diskriminaci imigrantů ze SSSR nebo přístup k Palestincům. Svou asi nejslavnější sérii vytvořila v reakci na trauma vyvolané před třemi roky krvavým výpadem Hamásu za hranice pásma Gazy. Výstava nazvaná stručně 7. října 2023 je nyní k vidění v Praze.
Vyděšená žena v červených šatech klečí na zemi v kaluži krve, kolem ní se kupí mrtvé děti. Dědeček a babička leží v hořící posteli, ruce svázané za zády. Malá holčička si zacpává ústa: právě vešla do místnosti a vidí, že celou její rodinu postříleli. Zamlklá rodina jí podivné černé jídlo z černých talířů…
Když před třemi roky palestinští teroristé vpadli na území Izraele a povraždili stovky civilistů a vojáků, Zoya Cherkassky si při pohledu na hrůzné záběry v televizi okamžitě vzpomněla na Guernicu. Sama se chopila štětce a během několika týdnů namalovala sérii obrazů, která v zraněné a rozjitřené společnosti měly obrovský ohlas.
„Nikdy by mě nenapadlo, že budu k umění přistupovat jako k terapii. Profesionální umělci se arteterapií nezabývají. Jenže pak došlo k té příšerné události a tohle pro mě byl způsob, jak se s ní vyrovnat,“ vzpomínala Cherkassky pro izraelský portál Calcalist.
Na Guernicu, ikonický obraz z dob španělské občanské války, odkazuje hned první obraz, který zveřejnila jen deset dní po útoku. Vidíme na něm něm třígenerační rodinu tísnící se v jakémsi úkrytu. Matka drží v náručí dítě a zakrývá mu rukou ústa, všichni jsou strnulí hrůzou, kdy je teroristé objeví. Nad nimi svítí osamělá zářivka - stejná jako na Picassově slavném obrazu.
Dvanáct obrazů ukazující hrůzy 7. října vystavovala v Tel Avivu, ve Vídni i ve Spojených státech. Na vernisáž do Židovského muzea v New Yorku tehdy dorazila hrstka kritiků Izraele, kteří se pokusili debatu s malířkou narušit a skandovali, že její obrazy slouží jako „imperialistická propaganda“ k ospravedlnění genocidy v Gaze.
„Cílem kurátorského výběru je legitimizovat sionistické vraždění, etnické čistky a likvidaci palestinské společnosti a infrastruktury,“ hlásaly letáky, které aktivisté rozhazovali během besedy. Zatímco je ochranka vyváděla ze sálu, Cherkassky je vyprovodila po svém: „Fuck you.“
„Jsem strašně šťastná, že se najdou privilegovaní mladí lidé z privilegovaných zemí, kteří přesně vědí jak by se všichni ostatní na světě měli chovat,“ vzkázala izraelská umělkyně svým odpůrcům.
Protest newyorských aktivistů je o to pikantnější, že Cherkassy rozhodně nelze považovat za fanynku současného izraelského establishmentu. Vždy inklinovala k levici a kvůli svým provokativním dílům inspirovaným expresionismem či komiksem si vysloužila pověst „umělkyně, která uráží všechny“.
Narodila se v Kyjevě, pár týdnů před rozpadem Sovětského svazu se s rodiči přestěhovala do Izraele. Ve svých obrazech se věnuje vzpomínkám na sovětské dětství, kritizuje izraelské předsudky vůči ruskojazyčným přistěhovalcům z devadesátých let, ale i politiku na okupovaných palestinských územích a násilí páchané fanatickými osadníky.
Vysoce kvalitní reprodukce jejích obrazů namalovaných v reakci na masakry jsou od pátku do do 27. října k vidění v pražské galerii Artivist Lab v Hybernské ulici. Součástí výstavy jsou jsou jména více než 1 200 obětí napsaná na stěnách, což je vědomý odkaz na Památník obětí šoa v Pinkasově synagoze.
„Výstava odmítá představu, že izraelská oběť musí nejprve prokázat svou politickou nevinu, distancovat se od vlastní vlády nebo doložit svůj vztah k Palestincům, aby směla být veřejně oplakávána. Člověk zavražděný 7. října má právo na jméno, paměť a smutek jednoduše proto, že byl člověkem,“ uvádí kurátorka Tamara Moyzes.
