Izraelský muralista Benzi Brofman: Vraždění Hamásu na Nově jsem unikl o pár hodin - Novinky

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Izraelský umělec Benzi Brofman

Šestého října 2023 maloval poblíž Gazy. Pak z oblasti odjel. „Manželka měla z celé akce od začátku špatný pocit. Navíc jsem byl dost unavený, po dokončení díla jsem vyrazil domů,“ říká izraelský graffiti umělec a muralista Benzi Brofman. Masakru na hudebním festivalu Nova tak unikl o pár hodin. Setkáváme se v Praze, kam přivezl část projektu, v němž zachycuje tváře lidí zavražděných Hamásem.

Reklama

Sedmého října 2023 teroristé zaútočili na Izrael. Kde jste v té době byl?

Doma, ale celý ten příběh je delší. Nabídku vyrazit na festival jsem dostal v září 2023. Řekl jsem tehdy ženě: Hele, pozvali mě na hudební festival, abych tam něco namaloval. Nápad se jí líbil, ale pak se zeptala, kde to bude. Odpověděl jsem, že nevím. Tak začala hledat v mapách. Pak se na mě podívala a řekla: Zbláznil ses? Je to deset kilometrů od Gazy. Mám z toho špatný pocit.

Vy jste se tam ovšem přesto vydal…

Ano, z Gazy sem tam spadne raketa, ale věděl jsem, že ji dokážeme, my Izraelci, zneškodnit… Navíc mí přátelé se taky nebáli. Odjel jsem tedy na Novu. Tvořil jsem tam své dílo celou noc a 6. října, kolem jedné odpoledne, jsem už byl doma. Spěchal jsem za ženou, byl jsem taky unavený, nic mě na festivalu nedrželo. Měl jsem tedy štěstí, přežil jsem, protože jsem se vrátil včas. Unikl jsem o pár hodin.

Izraelský herec David Cunio přežil únos do Gazy, po 737 dnech v zajetí je na cestě domů

A kdy jste se poprvé dozvěděl o masakru?

V sobotu ráno. Začaly se k nám dostávat zprávy, že je „něco špatně“. S každou další jsem byl ve větším a větším šoku, ten ještě neodezněl.

Z toho vznikl i váš projekt Podívejte se jim do očí. V rámci něj portrétujete oběti Hamásu, unesené lidi. Kolik jste jich už dokončil?

Zhruba 150. Nejde jen o lidi zavražděné v rámci Novy, ale také ty, které teroristé zavraždili v kibucech. Jde o muže, ženy a děti. Takto je uctívám.

Jak portréty tvoříte?

Nejdříve jsem si je vyhledával na internetu, pak oslovoval své přátele, rodiny obětí… Na to, abych portrét vytvořil, musím být důkladně připravený. Než začnu cokoli dělat, musím nastudovat doslova každý milimetr dané tváře. Nedělám free style. Dělám věrný obraz. Hodně pracuji se sprejem a airbrushem. Část portrétů jsem dělal také na plátna. Sice je nemám rád, ovšem v tomhle případě to smysl má. Chci, aby obrazy měli příbuzní obětí, chci, aby je viděli i další lidé. Pro mnohé jde o cennou vzpomínku, pro další připomínku toho, co jsou teroristé schopní udělat.

Reklama

S uměním jste procestoval kus světa. Kde vaše díla najdu?

Namátkou? Barcelona, Londýn, Berlín, Praha, Singapur, Tchaj-wan…, ale je toho daleko víc. Maluji hlavně na ulici, protože věřím, že umění má lidi spojovat, zlepšovat jejich životy. Pokaždé, když začnu tvořit, zády k nim, sejdou se kolem mě. Sdílíme společně mou radost z toho, že mohu tvořit, je to čisté štěstí. Nikdo moc neřeší, kdo jsem, jakým jazykem mluvím. Jsem tam a se mnou můj svět, který oni pozorují. Navíc graffiti komunitě zůstane.

Asi jste jej nestudoval na vysoké škole, že?

Já ve škole dobrý vůbec nebyl, i proto, že mám ADHD. A když jsem tam něco slyšel, bylo to většinou to, že umění je koníček, ale že se jím neuživím. A na uměleckou školu jsem se nedostal, právě kvůli špatným známkám. Zpětně všem pedagogům a školskému systému děkuji. Díky tomu, že jsme si moc nerozuměli, jsem se mohl stát sám sebou. Jsem čistý samouk. Vidíte, jsem takový „vzkaz“ podobně živým dětem: nezapomínejte na své sny, ač vám okolí třeba nevychází vstříc, nerozumí vám, můžete uspět, když se budete snažit.

Izraelský muralista Benzi Brofman: Vraždění Hamásu na Nově jsem unikl o pár hodin - Novinky