Všichni vědí, v čem Brazilci, zvaní kanárci, vyklízejí pole. Je to evidentní již po řadu let a letos, před pár dny, to byla pořádná řacha. Řacha veslování vikingských lodí vedených samotným blonďatým Ódinem.
Nikdy jsem nebyl nějakým příznivcem ani divákem kopané neboli, jak se dnes říká, fotbalu. Vadily mi ty řvoucí davy, jak se za mých let říkalo, davy chuligánů, které hledaly důvody, jak si ukájet své choutky a pudy.
Nemohl jsem však na brazilských plážích nevidět ty sympatické skupinky rozesmátých klučinů, jak v písku neúnavně honily balóny. To bylo koncem šedesátých let, kdy na plážích od Flamenga a Botafoga po zejména Copacabanu, Ipanemu a Leblon v Riu rostli brazilští kouzelníci okouzlující celý svět. Když jdete největší favelou v Rio de Janeiru, Rosinhou, určitě uvidíte na zdi namalovanou fotbalovou sestavu mistrů světa.
Jasně, řada těch kluků se narodila v chudých favelách a míč byl jejich hlavní zábava, už jen proto, že nic nestála a každý z nich si ji mohl dovolit. A právě tam vyrostly legendy jako Garrincha, Pelé, Didi, Gilmar, Vavá, které válely jako mistři světě v roce 1962. Ty jsem znal i já a jejich následovníky jsem rád pozoroval na brazilských plážích dalších dvacet let. To ještě válel Pelé a Jairzinho v Mexiku.
Brazílie - Norsko 1:2, adeus. Nejvíc fotbalovou zemi planety srazil Haaland
Z lyžařů fotbalisté a hokejisté
V té době Norové běhali „jen“ na lyžích a to jen klasicky. Tehdy na sněhu váleli Pål Tyldum, Oddvar Brå či Johannes Harviken a kdyby se tehdy někdo zmínil o norském alpském lyžování nebo ledním hokeji či dokonce o fotbale, tak by byl jen pro smích. V jejich těsném závěsu byli biatlonisté jako Bjørndalen, Svendsen či Bø.
A náhle jako zjevení se objevili sjezdaři Kjus, Aamondt či Svindal nebo Jansrud, nemluvě o hokejistech, kteří letos porazili Kanadu a mají bronz! Kde se to v tom malém národě s necelými šesti miliony bere, že stále rostou noví a noví Klæbové ve všech sportovních odvětvích?
V posledních dvaceti třiceti letech jsem pozoroval, jak brazilské pláže pomalu měnily své plácky z fotbalových na plážový tenis, plážový volejbal či plážový nohejbal. A tak pomalu vymizela přirozená kolébka fotbalových hvězd a zdroj nových mistrů se přesunul do jiných sportů.
Jenže, jenže brazilští plážoví volejbalisté Renato a Vitor Felipe na mistrovství světa v Římě 2022 narazili, světe, div se, na norskou dvojici Anders Mol a Christian Sörum a prohráli, i když mají víc pláží a ke všemu ještě teplomilných.
Bez čachrů a hulvátství
A tak se kola sportovních dějin točí a točí, jakoby je točil sám Ódin s rohatou hlavou. A náhle mě i ten fotbal začal bavit, protože ti málopočetní Norové mu dali i jistý divácký řád. Žádné hulvátství, žádné podrazy, ale stylově řízené oslavy, kterým se podřídí i sama norská vláda či norská princezna.
Zřejmě proto, že sport, tedy jakýkoliv sport, je vládou mocně podporován od dětství všech, tedy všech Norů bez výjimek a nikdo v tom malém království v nich nehledá místo pro čachry a kšefty, jak jsme toho, bohužel, svědky u nás.
