Jak poznáme, že jsme ve válce
Je mi jasné, že v mnoha zemích světa bych byl rád, kdybych za takový titulek jenom dostal nafackováno. V Česku ale bomby nepadají, takže si provokativní titulek můžu dovolit. Jak tedy poznáme, že jsme ve válce?
Rusko tvrdí, že je ve válce s celým Západem a Česko vede na seznamu nepřátelských zemí. Na další úvahy není prostor, věc je tedy jasná. Nicméně je přece jen velký prostor mezi zásahy klouzavých pum a žvásty Vladimíra Solovjova. Řeči jsou řeči a válku nedělají.
Ve znamení šestatřicítky. Jaké teď budou šance rozhlasáků a televizáků?
Minulý týden sice žádné bomby u nás nepadly, ale někdo je nahlásil na palubách dopravních letadel a donutil je mimořádně přistát. Žádné výbušniny se nenašly, zato zmatek nastal obrovský. Souběžně s tím sabotéři vypnuli na dálku stovky mrazicích pultů v supermarketech po celé Evropě. Postižených podniků je sedm set a škoda jde do miliónů eur. Je to válka, nebo zlomyslnost? Evropě nevyhrožuje jenom Putin. Přidali se také Íránci, aby odradili evropské státy před součinností s chystaným úderem proti režimu Revolučních gard.
Odpověď ať najdou vlády a jejich tajné služby, nám zůstanou spekulace. Také pochybnosti. V létě jsem zakoupil větrák, měl krásný design, perfektní provedení. Neměl dálkové ovládání. V návodu jsem objevil QR kód a poučení, že větrák mám regulovat aplikací v mobilu a tu že získám z internetu. Zkusil jsem to. Namířím objektiv na QR kód, naskočila webová adresa… No ano, starý známý Huawei… Kdepak, budu větrák zapínat ručně! V garáži mám elektrokolo. Připojené k internetu… Robotický vysavač. Je na tom stejně. A co auto?
Můj vehikl pochází z doby kamenné, zato soused si koupil nejmodernější elektro. Byl jsem zvědavý na svezení. Soused mě posadil dovnitř, něco nějak zapnul a povídá: „Musíme počkat na aktualizaci.“
Dva paradoxní projevy. O tom, jak probíhá hnědnutí Evropy a jak ubránit naši západní hranici
Zmiňuji se o tom proto, abych vystihl, jaká vize se mi rýsuje v mysli. V roce 1946, tedy těsně po válce, natočila Hermína Týrlová napůl hraný a napůl loutkový film Vzpoura hraček. Název vystihuje děj: dřevěné hračky ožijí a zlikvidují nacistického oficíra. Tehdy to byla pohádka, dnes se to může stát. Jsme obklopeni hračkami. Mohou se kdykoli postavit proti nám.
I tak by mohla vypadat válka. Elektrokola se nám zblázní pod zadkem a naházejí nás do škarpy. Větráky nás umlátí lopatkami a vysavače nám budou útočit na nohy. Elektroauta zablokují dopravu. Mrazáky začnou topit a potraviny se zničí a začnou výpadky dodávek potravin…
Všichni jsme mcdonaldi. Terčem širokospektrální nenávisti je celý západní svět
Pozor, to poslední není groteskní nápad, to je realita, už je to přece tady! A že to moje auto pochází z doby kamenné? Má elektricky stahovací okna. Válka ve stylu Vzpoury hraček mě může postihnout taky. V největším mraze se mi stáhnou a já, omrzlý, budu přemýšlet, kdo sakra je ten nepřítel.