Je ministr Klempíř nepřátelský agent, když odmítá dotovat oslavu 17. listopadu? Nemyslím si

Opět typická hloupá provokace Motoristů, řekne si člověk, když narazí na zprávu, že ministr kultury Oto Klempíř odepřel státní dotaci spolku Díky, že můžem, který pravidelně organizuje oslavy k výročí 17. listopadu na pražské Národní třídě. Jenže pak si jeden vzpomene, jak ty oslavy probíhaly v minulosti.

Připomínalo to na jednu stranu prvoplánový cirkus snažící se zaujmout „mladé“, na druhé straně papalášskou vzpomínkovou akci, naprosto omyvatelnou a zaměnitelnou. Nic proti slavení sametové či něžné revoluce, většina z nás pamětníků si ji zajisté připomene podle svého gusta i bez státní dotace.

Jste spokojeni s působením Oty Klempíře na ministerstvu kultury?

A mladí? Těžko říci, už sám název spolku Díky, že můžem připomíná jistou servilitou nebohé organizátory oslav, které jsme zažili za minulého režimu. Ale vem to nešť, někdo potřebuje minulost schematizovat, vyrábět jednoduché „živé obrazy“, nebo jak se módně říká memy. Jsou lidé, jimž se tím stoprocentně zavděčíte, ostatně jezuitům se podobným způsobem před staletími docela dařilo při rekatolizaci českých zemí. Ale přirovnání oslav pádu rozkládajícího se socialistického režimu a násilné rekatolizace není na místě, i když metody jsou dost podobné.

Nicméně svět, který zanecháváme našim dětem, je v mnohém nebezpečnější a tvrdší než ten, v který jsme věřili 17. listopadu a který jsme budovali v letech následujících. To samozřejmě není negace polistopadového vývoje, to je popis reality. Rozhodně po svých potomcích nevyžaduji vděk a už vůbec ne názorovou konformitu. Jenže právě to nám do jisté míry sugerují organizátoři podobných oslav.

Novodobí nástěnkáři

Není náhodou státem subvencovaná oslava něco jako výsměch celé téhle události? Vždyť to, co se dělo na podzim 1989, bylo spontánní a svobodomyslné a až se zpožděním jsme si uvědomili, že každý z nás cinkal klíči pro něco trochu jiného. A tak je to v pořádku. Není náhodou státní dotace tohoto konkrétního státního svátku trochu prohrou našeho polistopadového režimu? To, že si platíme novodobé nástěnkáře či „manažery mávátek“, kritiku soudobých poměrů neotupí. A strach z toho, že zadarmo by si nikdo nevzpomněl, má kdo? Ti, kteří dotaci bez mrknutí oka v minulosti přiklepli? Možná.

Na Národní půjdu, dotaci jim nedáme. Klempíř o škrtech, volbách i kritice umělců

Plně chápu zklamání či dokonce rozhořčení lidí, kteří si v minulosti akci užívali a líbila se jim, možná to organizátoři zvládnou i letos, když budou vybírat vstupné.

Mám za to, že oslavy mají být vzpomínkou na událost samu, možná reflexí, pro pamětníka též připomínkou kruté pravdy, že byl tehdy mladý a svět mu ležel u nohou. Ale že bychom k tomu potřebovali státní subvence, mi připadá ponižující. Z tohoto pohledu je dobře, že ministr Klempíř tuhle populistickou dotaci zrušil, alespoň se uvidí, zda vůbec a případně jak chceme sametovou revoluci slavit. Můžeme o tom zatím svobodně diskutovat, což znamená argumentovat, nikoli jen chrlit urážky.