Staří bílí muži se zamysleli, zda už ve světě není vina bílého muže automatická. „Máme ji každý napsanou na čele a cokoliv uděláme, je špatně,“ míní komentátor serveru Lidovky.cz Petr Kamberský. Přes případ smrti britského mladíka Henryho Nowaka se diskutující podívali i na české prostředí. V závěru se nevyhnuli ani fotbalu.
Komentátor Štěpán Hobza v úvodu popsal případ, který nyní otřásá Velkou Británií. Napětí v zemi vyvolala vražda 18letého studenta Henryho Nowaka. Ten zemřel poté, co ho pobodal sikh Vickrum Digwa. A policie nebyla ani zdaleka bezchybná.
„Jsou lidé, kteří řeknou, že šlo o selhání. Já si myslím, že tohle vysvětlení je prostě nedostatečné. Selhání je, když projedeš omylem na červenou, protože si toho nevšimneš. Tady se stala jakási systémová chyba,“ soudí Hobza. Chyba podle něho pramení i z postupů britské policie. „Oni se nejvíc ze všeho bojí, že budou označení za rasisty,“ doplnil.
„Woke vražda“ ve Velké Británii. Jak si policie spletla vraha s obětí
Třetí diskutující Zbyněk Petráček k tomu poznamenal, že tyto metodiky existují nejen u britské policie už zhruba 25 let. „Dá se říct, že jedna generace policistů vyrostla v tom, aby si dávali pozor na rasismus,“ vysvětlil.
Hobza připomněl, že přeci jen se české prostředí od britského liší. „My jsme z českého prostředí, byť tady máme romskou a vietnamskou komunitu, vlastně zvyklí na absolutně rasově homogenní společnost. Takže můžeme tvrdit, že tady máme opačný problém, který v Británii začali řešit v 60. letech. Pokud to jejich řešení toho původního problému skončilo takhle, tak je nějakým způsobem závadné,“ soudí.
Pak se od dění na ulici komentátoři zaměřili na politiku a pozastavili se nad tím, zda největším problémem není to, že politika není schopná tyto problémy uchopit tak, aniž by byla rasistická, ale zároveň aniž by tyto problémy ignorovala. Na scénu se pak podle nich dostávají pravicově populistické strany, jako je v Německu AfD nebo v Británii Strana nezávislosti Spojeného království, jejímž představitelem je Nigel Farage.
„Z politiky, z té stranické politiky, se vytrácí konkurence a to, čemu se říká alternativa. Posiluje to nějaký společný narativ a sílí dojem, že člověk se musí chovat určitým způsobem, Britové mluví o dobrém vychování a Němci by řekli Kinderstaube. Když se pak najde problém, který toto překračuje, tak se k tomu problému hlásí pouze parta, která je nějakým způsobem nepříjemná nebo umouněná,“ vysvětlil Petráček.
„Z mých konverzací s Brity to vyplývá. Spousta z nich je ochotná Farage volit. Ne kvůli tomu, jaký je Farage, ale opravdu kvůli tomu, že on je prostě jediný, který se nebojí tyto otázky zvednout. To už je opravdu prostor k zamyšlení, jestli si ty mainstreamové politické strany ten hrob nevykopaly samy,“ připojil Hobza.
Ale i přesto, neměli bychom se v otázkách rasismu od USA a Británie spíš učit? Diskutující porovnali podmínky Romů u nás a v Británii. Zastavili se nad problémy s hledáním bydlení i životem v sociálně vyloučených lokalitách.
„Naše prostředí by si zasloužilo být trošku progresivnější, i vzhledem k ženám. Třeba, my jsme stále staří bílí muži, aniž jsme tu neměli jedinou ženu,“ soudí Hobza.
V závěru se komentátoři bavili o fotbalu a blížícím se mistrovství světa. „Občas bych doporučil aktivistům Black Lives Matter podívat se na fotbal, protože za mě strašně málo společenských fenoménů dělá pro rasovou rovnocennost tolik jako fotbal,“ poznamenal Hobza s tím, že se stačí podívat na sestavy reprezentací či na sociální dopad fotbalu v Brazílii, kde pomáhá dětem z chudých slumů. „Já si troufnu říct skandální myšlenku, že fotbal toho pro rasové menšiny udělal výrazně víc než všichni aktivisti dohromady,“ uzavřel Hobza.
