Olomoucký okresní soud v pondělí rehabilitoval bývalého olomouckého arcibiskupa Josefa Karla Matochu (1889-1961), který byl od Velikonoc 1950 až do své smrti bez právního podkladu vězněn v rezidenci olomouckého arcibiskupství. Pod stálým dohledem Státní bezpečnosti tam prožil posledních jedenáct let svého života. Podnět k rehabilitaci dal ředitel muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století Jan Kratochvil. Rozhodnutí soudu je pravomocné.
„K arcibiskupu Matochovi mám rodinnou vazbu, neboť můj dědeček byl jeho profesorem. Sám jsem se narodil jako dítě politických vězňů, takže nápravu těchto křivd vnímám jako zásadní věc. Bojuji za rehabilitaci duchovních, na které se už dnes zapomíná, přestože to byli hrdinové, kteří se pro svou víru obětovali a odmítli se stát loutkami režimu,“ uvedl Kratochvíl.
Podle soudce Radima Vitoslavského jsou v tomto případě naplněny podmínky zákona o soudní rehabilitaci. „V případě profesora Matochy šlo o osobu nezákonně zbavenou osobní svobody a je namístě, aby se na něj vztahovala soudní rehabilitace,“ uvedl soudce.
Josef Karel Matocha byl v pořadí 12. olomouckým arcibiskupem, jmenován byl do této funkce papežem Piem XII. v březnu 1948. Úřad však mohl vykonávat pouze do Velikonoc v roce 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí, jeho spolupracovníci byli zatčeni.
Arcibiskup nesměl vycházet ze své rezidence a byl neustále pod dozorem příslušníků StB, kteří mu nedovolili ani číst noviny nebo poslouchat rozhlas.
Matocha zemřel 2. listopadu 1961 v Olomouci na nedostatečnou lékařskou péči, kterou mu StB odpírala povolit. Pohřben byl v rodném Pitíně na Uherskohradišťsku. Než byl jmenován arcibiskupem, působil jako profesor křesťanské filozofie.
Soudní řízení pracovalo s důkazy o podmínkách, v nichž byl arcibiskup držen od Velikonoc roku 1950 až do 2. listopadu 1961. Měl odpojený telefon, zabavili mu rozhlasový přijímač. Podle svědectví pamětníků mu byla odpírána i základní lékařská péče a za celých 11 let jej lékař mohl prohlédnout pouze jednou, krátce před smrtí.
Režim mu také bránil v kontaktu s rodinou a nepovolil mu ani účast na pohřbu jeho nejstarší sestry. „V tomto speciálním případě nejde o to, zda učení římskokatolické církve je správné, či nesprávné. Jde o to, aby bylo pojmenováno to, že státní moc zacházela s občanem naprosto nepřijatelným způsobem,“ uvedl obhájce Lubomír Müller.
Jediná cesta k morálnímu zadostiučinění
Advokát Müller podotkl, že pokud byl Matocha jmenován papežem Piem XII. v březnu 1948 arcibiskupem olomouckým, neměla státní moc žádné právo do toho zasahovat.
„Státní moc z profesora Matochy učinila vězně v jeho vlastní rezidenci, a to až do jeho smrti, kdy jej v 73 letech zabil infarkt. Jeho sklon se snažila StB ututlat. Je třeba veřejně a jasně říci, že je to nepřijatelné a i na tyto případy se vztahuje zákon o soudní rehabilitaci. Je to jediná cesta, jak mu vyslovit morální zadostiučinění,“ dodal Müller.
„Chci těmto lidem vrátit jejich důstojnost a připomínat jejich osudy současné generaci, protože tato země se k nim po roce 1948 zachovala velice nechutně a my máme morální dluh jejich jména očistit,“ podotkl Jan Kratochvíl, který podal podnět k soudní rehabilitaci.
Národní pouť, Dny lidí dobré vůle, Slavnostní poutní mše svatá, Velehrad 2025. Arcibiskup olomoucký Josef Nuzík a apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo. (5. července 2025)
K rozsudku se vyjádřil i současný olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. „Jsem velmi rád, že se po tolika letech podařilo dotáhnout tento procesní krok a dosáhnout spravedlnosti i na poli civilního práva. Arcibiskup Matocha je v našem paláci i v srdcích věřících neustále přítomen – hosté, kteří k nám přicházejí, jsou často pohnuti, když si uvědomí, že tyto krásné prostory byly jedenáct let jeho vězením,“ uvedl.
„Tato rehabilitace je důležitým znamením nejen pro církev, ale pro celou společnost, že na hrdinství a utrpení lidí, kteří se nenechali zlomit, se nesmí zapomenout,“ dodal arcibiskup.
