Hlavní zprávy

Jogurtová válka. Turek se sám vyřadil z politiky, ale nekádrujme ho za lumpačení na Babě

Jogurtová válka. Turek se sám vyřadil z politiky, ale nekádrujme ho za lumpačení na Babě

Čestný prezident Motoristů je prototypem dnešního politika. Jedni ho upřímně nesnáší, druzí upřímně milují, přičemž obojí je podloženo hlavně argumenty ze sociálních sítí. Člověk by si pomyslel, že je toho dost na to, aby byl veřejný obraz Filipa Turka hotový. Ale není.

„Vylezl“ na něj pět let starý videoklip ukazující, jak Turek s partou kamarádů „metá jogurty“ u umělé zříceniny Baba na okraji Prahy. Problém je v tom, že ta romantická ruina je kulturní památkou, leží na území památkové zóny Baba a v areálu kulturní památky „výšinné sídliště Baba“.

Stačí to, aby byl Turek kádrován coby znesvětitel zákonem chráněné památky? Pro mnohé ano, můžete se podívat do webových diskusí. Hlavně na ty, kteří v případě Turka hájí postoj „škoda každé rány, která padne vedle“.

Pribinácek a smuteční oznámení. Internet baví Turkova kauza s házením jogurtů

Autor těchto řádků cítí potřebu se zde Turka poněkud zastat. Ne osobně bojovat za Turka, to zvládne sám, ale proti umanutosti, která tak často vede k honům na čarodějnice.

Jako nevhodné se může jevit kde co

Aby nevznikla mýlka. Nejsem obhájcem, natož fanouškem poslance Turka. Udělal toho fakt dost na to, aby se z výkonu vládních i reprezentačních postů sám diskvalifikoval. Jeho zvláštní gesta, zvláštní záliba v militariích či jistých neblahých kapitolách německé historie, jeho styl chování či jízdy autem, to vše dotváří obraz pro mnohé nepřijatelný. Ale…

Patří do toho obrazu i „metání jogurtu“ na Babě? Web iDNES.cz oslovil i Národní památkový ústav. A reakci jeho mluvčí Andrey Holasové pak shrnul do věty: „Chování skupiny osob v uvedeném videu se celkově jeví jako velmi nevhodné.“

Formálně je na tom dost pravdy. Má-li stavba statut chráněné památky, vyžaduje přísnější pravidla. Ale co když je ta stavba zplanělá, zanedbaná, počmáraná graffiti? Co když se už desítky let používá pro mejdany a lumpačiny? Pak ta citovaná odpověď mluvčí památkářů vyznívá dost makarenkovsky.

Stačí se podívat na starý Hřebejkův film Šakalí léta. Zčásti je zasazen právě na Babu, kde se – vysoko nad údolím Vltavy, na přelomu 50. a 60. let – schází nekonformní mládež, první fanoušci rock’n’rollu u nás. Prostě parta, s níž divák automaticky sympatizuje. Jenže, vzato z úřední perspektivy, naplatí i pro ně slova mluvčí Holasové? Nejevilo se i jejich chování u zříceniny Baba jako velmi nevhodné?

S mladickou nerozvážností v 36 letech

Můžu přidat i osobní zážitky z vlastního dětství a mládí. Vyrůstal jsem v pražských Košířích, blízko polorozpadlé, leč památkově chráněné usedlosti a parku Cibulka.

Když nám, klukům z okolí, bylo nějakých třináct let, tedy na začátku Husákovy normalizace, ve věži romantické zříceniny dostali klubovnu obnovení pionýři. Naše parta, často bývalí skauti, jim to chtěla zošklivit. Vylezli jsme na věž (rozhlednu) a do komínku z klubovny jsme nacpali jablka. Ať se tam ti pionýři podusí. Nebylo i toto „velmi nevhodné chování osob“ v památkově chráněném objektu?

Další Turkův výstřelek, v šestatřiceti metal jogurty v kulturní památce. Hájí to mládím

Dobře, bylo nám nějakých třináct let, kdežto Turkovi bylo v době „metání jogurtu“ na Babě 36 let. Byl tedy dospělý. I toho si lidé všímají, Turkovi i jeho kamarádům za to dávají minusy. Pěkně to shrnula webová diskutérka: „Problém influencerů je, že kvůli sledovanosti vymýšlejí hovadiny, které by je jinak nenapadly. A Turek své hovadiny bude svádět na mladickou nerozvážnost, i když si půjde na OSSZ pro důchodový výměr.“ To bych podepsal.

Ale abych byl poctivý, i já přiznám lumpačinu, na níž jsem se podílel v „jogurtových“ letech Filipa Turka. Po usedlosti Cibulka, téměř rozpadlé, ale stále památkově chráněné, mě naháněl Ivan Magor Jirous, neboť jsem řekl, že mi nevadí, že Bertolt Brecht byl komunista. Když ho to přestalo bavit, postavil židli do ohně blízko empirové kašny, sedl si na ni a prohlásil, že se upálí.

Nebylo i toto „chování skupiny osob, které se jeví jako velmi nevhodné“? Navíc v památkově chráněném objektu? Bylo to horší či lepší než „metání jogurtu“ na Babě? Mám se za to zpětně udat? Nepíšu to proto, že bych se tím chlubil, ale jako ukázku, že kde kdo najde ve vlastním životě podobné situace.

Budou-li se takové situace zpětně objevovat a řešit se stále větším zápalem a přísností, začne to připomínat českou verzi MeToo! Tedy něco, co odstartovalo s úctyhodným cílem (ochrana slabších), ale pak se změnilo v hon na čarodějnice.

Argument pro Turka

Jak bylo řečeno, Filip Turek udělal dost zásadních kiksů na to, aby se diskvalifikoval z vysoké politiky. Ale to ještě neznamená, že musí být stále znovu, ba více kádrován za ptákoviny typu „metání jogurtu“.

Kdyby se, čistě hypoteticky, Turkova „kauza“ dostala před soud a já byl jeho obhájcem, tasil bych jako argument film Šakalí léta. Máme snad sympatizovat s lumpačícími filmovými nekonformisty na Babě před 67 lety a přitom za totéž odsuzovat Turka?

A kdybych byl v téže situaci poradcem prezidenta, doporučil bych, aby Turkovi udělil abolici. Uprostřed toho honu na čarodějnice by to působilo jako velkorysé gesto.

Možná jste zmeškali