Jsem každopádně pro mír. Akorát bych si předtím přál vítězství…

Asi jsem byla naivní. Když Rusko napadlo Ukrajinu a objevila se zpráva, že francouzský prezident Macron si dlouze telefonoval s Putinem, říkala jsem si – zaplať Pán Bůh, mluví spolu, tak snad válka brzy skončí. No, nezabralo to. Ale mé naděje nezhasly. Ještě je tu americký prezident Trump, utěšovala jsem se. Je s Putinem taky kamarád a má větší výtlak než Macron. Brnkne do Kremlu a bude po tragédii.

No, brnknul. Dokonce prý si docela příjemně popovídali a že se už dlouho neviděli, a tak by bylo prima se sejít. No, sešli se… a nic. Zato si zase zavolali. Pořád si volají. Prezident Trump to vždycky taky hned oznámí a na otázku, jaký ten hovor byl, odpovídá, že bezva, Putin chce mír. Všichni chtějí mír. Akorát, že se pořád válčí.

Teď v létě si zase čtu knížky. Pokaždé si na léto šetřím knížky, protože sedávám, ano i lehávám, venku a tabletu by se pod širákem lesknul displej.

Letos jsem ulovila knihu uspokojivě tlustou. Je to biografie jednoho z nejobávanějších mužů Hitlerovy Třetí říše, Hermanna Göringa. Napsal ji Angličan David Irving, který se ponořil do neuvěřitelně podrobných deníků válečného zločince a dal si práci i s jejich pečlivým ověřováním v nejrůznějších archivech.

Přijďte k nám, budete mluvit s opravdovým člověkem z masa a kostí

Není to ani trochu nuda. Nejvíc mne fascinuje úsilí, jež člověk, bez jehož přispění by Hitler nemohl uskutečnit svou šílenou válku, věnoval také snaze válce zabránit. Pár dní před jejím začátkem (koncem srpna 1939) si i britský ministr zahraničí lord Halifax zapsal zprávu, kterou dostal prostřednictvím šéfa britské tajné služby. Göring v ní dává najevo, že by se rád sešel s britským ministerským předsedou a navrhoval schůzku čtyř velmocí, jež by ozbrojený konflikt aspoň oddálila.

Nic z toho nakonec nebylo, ale mírové východisko hledal druhý muž po Hitlerovi ještě ve dnech, kdy už Německo na vůdcův rozkaz (ale s podporou Göringovy Luftwaffe) vtrhlo do Polska a Anglie mu vyhlásila válku. Zaměstnával prostředníky, nabízel ústupky a posléze sám sebe přesvědčil, že když už musí válčit, chce to dělat humánně. Začal tím, že do Londýna poslal dopisy dvou sestřelených britských pilotů s osobním dovětkem pro rodiny, že jsou naživu a vede se jim dobře. No řekněte, kdo by nechtěl takového nepřítele?

V poslední době si všímám, že mezi nepřáteli je rozdíl. Někteří jsou víc odporní, někteří míň a někteří skoro oblíbení. Zdá se, že Putin je Trumpovým oblíbeným nepřítelem. Taky jsem jednoho měla, dokonce jsem mu to v žertu řekla a místo soudů jsme se nakonec domluvili. Možná to tedy zafungovalo.

Jak to dělají s pitím tam, kde nemají vodu, a co vám v horku ještě táhne hlavou

Toho Göringa studuju se zájmem. Není důvod nevěřit, že se tlustý poživačník bál opravdové války. Když se ho jeden luteránský biskup v lednu 1940 zeptal, jestli dává přednost míru nebo vítězství, vyhrkl spontánně, že samozřejmě míru. Vzápětí však dodal, že napřed by ale strašně rád vítězství. Nepřipomíná vám to něco?