Julian Lennon skládá mozaiku křehkých momentů našeho světa - Novinky
Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se
Julian Lennon vystavuje své práce v Pražské Leica Gallery.
Být synem slavného otce není jednoduché. Třeba nizozemský fotbalista Jordi Cruff odmítal na dresu nosit příjmení, které odkazovalo k jeho veleslavnému otci Johanovi (měl tam uvedeno Jordi). Julian Lennon, který vystavuje své, většinou černobílé, fotografie v pražské Leica Gallery (jeho prezentace Mozaika trvá do 13. září), se snažil tuto kletbu zmírnit šíří svých aktivit. Je totiž nejen písničkářem, ale také hercem, básníkem, kytaristou, filantropem, ekologickým aktivistou i fotografem.
Reklama
Sám se ale vždy spíše považoval za někoho, kdo události dokumentuje, než za klasického uměleckého fotografa. Při procházení interiérem galerie si mezi jeho díly naplno uvědomíme, že mezi suchým dokumentem a klasickým uměním je dosti nejasná hranice.
To je nejvíce patrné v sérii Kuba. Tam se výtvarná stránka intenzivně prolíná právě s tou dokumentární. Na jednom ze snímků vidíme důstojnou americkou káru Chevrolet, která evokuje staré dobré časy. Na kapotě relaxuje řidič ve stínu palem. A nad ním se klene obloha plná mraků. Černobílá forma zobrazení z nich vytváří takřka zlověstnou výstrahu.
Podobně vizuálně vděčnou destinací je metropole New York City. I tady autor dokazuje, že má dobré oko a cit pro zajímavé městské kontexty. Třeba tam, kde vidíme ve druhém plánu na horizontu ikonické mrakodrapy, zatímco ten první zastupuje průhled přes pletivo (s akcentací detailu ostnatého drátu). Jinde si fotograf všiml dalšího neobvyklého propojení. Stojící auto je vyzdobené srdíčky a nápisy I ♥ NY, zatímco na výloze v pozadí se skví nápis Do You Love Me.
Se jménem Lennon se samo sebou musí pojit i hudba. Momentky ze života irské skupiny U2 přinášejí zajímavé vizuální prvky. Často jsou ovšem nenápadně umístěny do celkového obrazu. Snímek, na němž sedí zpěvák kapely Bono doma na židli se sepnutýma rukama, není na první pohled nijak zvláštní. Ale najednou za jeho hlavou na zdi objevíme obraz, na němž vidíme Johna Lennona.
+3
Na další fotce už autor zachytil vokalistu v „plné práci“. Stojí na podiu, pod ním je nekonečná masa svítících mobilů. Podstatou celého vizuálního plánu je „opačné ostření“. Bono je rozmazaný, jako by ve zvláštním oparu, zatímco fanoušci doslova přetékají mimo obraz.
Reklama
S irským kvartetem souvisí i strom Joshua Tree, který najdeme v americké poušti Mojave. Právě podle něj nazvala kapela své album z roku 1987. Křivé větve rostliny se na Lennonových snímcích jako revmaticky zkroucené ruce vztahují k nekonečnému nebi nad stejně nekonečnou pouští.
Podobný „lennonovský“ odkaz, byť mnohem jasnější, vidíme na díle Sean Lennon & Band, na němž zachytil svého nevlastního bratra s kapelou. Tento snímek, stejně jako ten ukazující při plném zaujetí pro hru kytaristu ZZ Top Billyho Gibbonse, je barevný.
Výstava je inspirovaná autorovou knihou Life´s Fragile Moments. Jako kdyby nám tím chtěl Julian Lennon naznačit, že bychom si měli na světě vážit každého dne, každé hodiny i minuty, protože čas nezadržitelně plyne. Proto je tady ale fotograf, který je schopen některé chvíle zmrazit a čas pozdržet.
Julian Lennon: Politiky začnu fotit, až budou plnit své sliby
SEX, STORY, ROKENROL: Jerry Lee Lewis mohl být král. Neměl si ale brát třináctiletou holku
Výběr článků
Reklama