Kam zmizel Filip Turek, ptal se minulou neděli Daniel Takáč v debatě ČT a jedna z účastnic, politoložka Anna Shavit, řekla něco, jako že doufá, že chodí do Sněmovny. Moderátor narážel na to, že už tři dny nikdo neslyšel o dalším maléru, který místopředseda sněmovního zahraničního a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal zase vyvedl.
Dalších patnáct minut debatéři probírali nejnovější eskapádu hranatého poslance, až Vladimír Mlynář řekl, že se Turkova role přeceňuje, neboť na osud Green Dealu nemá jeho existence žádný vliv.
S tím lze jen souhlasit, avšak bohužel je to jen část problému s Filipem Turkem. Tou podstatnější je jeho vliv na chod domácí politiky v Česku. Problém je o to větší, že to není vliv cílený, promyšlený, sledující nějakou strategii, ale jaksi mimochodný, prudičský, venkoncem zbytečný a pro všechny zúčastněné pouze ztrátový, a to hodně. Turek je totiž v české politice něco jako obtížný host na svatbě, který všem kazí náladu, ale nikdo si ho netroufá vyhodit, protože bydlel s ženichem na intru a tenkrát ho párkrát vytáhl z maléru.
Turek dál využívá kancelář zmocněnce. Opustím ji, pokud mě odvolají, tvrdí
Něco jako když Turek vytáhl Macinkovy Motoristy z vážného nebezpečí, že zas skončí před vraty do Sněmovny. A hle, nakonec díky Turkově pomoci vlezli i do Strakovky. Jeho už do druhých vrat prezident nevpustil, čímž odstartovaly mimořádně nepříjemné situace, táhnoucí se dosud.
Když se ohlédneme za vším, co Turek od chvíle, kdy složil poslanecký slib, udělal, vidíme jen řetěz mimořádně nepříjemných situací, hloupých výroků a provokací, které zapříčinil buď on sám, nebo byl jejich příčinou. Poslední kousek s „nálezem chemických bojových látek“ na Šumavě a následným bohorovným sdělením, že s docentem Wasserbauerem nařídili ministru Červenému, aby to urychleně začal řešit, namíchl prý už nejen premiéra, ale i kolegy Motoristy. Ale tak už to chodí, ze svatby ho stejně nikdo nevyhodí, neví jak.
Trochu to připomíná jednu z Povídek malostranských Jana Nerudy: Kam s ním? Jenže na rozdíl od slamníku si Turka jako podestýlku žádná mlíkařka nevezme.
Turek prohrál soud s Hnutím Duha, musí se omluvit za výrok o „parazitech“
Tedy, jedno rovněž malostranské řešení mě napadá. Co takhle zrušit zbytečnou funkci vládního zmocněnce pro Green Deal a využít to jediné, co Turek umí: vytvářet mimořádně nepříjemné situace. Nechť se tedy premiér odváží a jmenuje ho vládním zmocněncem pro mimořádné situace s pověřením nikoli tyto situace řešit, nýbrž vytvářet je. Právě tohle dělá, nic jiného neumí! A mělo by to i přidanou hodnotu: vzhledem k tomu, že na rozdíl od Ruska a jiných postkomunistických zemí pro mimořádné situace nemáme žádné ministerstvo, nemohl by se Turek plést do jeho práce a zabýval by se jen sám sebou – což je to zřejmě to jediné, co ho opravdu zajímá.
I když ideální by nepochybně bylo to docela nejjednodušší řešení: prostě ho vyhodit a už ho k ničemu nezmocňovat. Nebyl by prvním ani posledním poslancem, o jejichž existenci se dozvíme, jen když udělají nějaký malér.
