Když hrozí čtyřicítka. Přináší vlnu veder změna klimatu, nebo spíš souhra okolností?

Vlny veder, které právě teď svírají Evropu, nikdo nebere na lehkou váhu. Projevují se na míře úmrtí (“úmrtí související s horkem“, říkají tomu lékaři v Německu). V ekonomice: na každý stupeň Celsia nad hranicí 30 °C klesá produktivita práce o tři procenta a náklady na energie rostou o 1,2 procenta (podle pojišťovny Allianz). A ve Francii přikročili k zákazu prodeje alkoholu.

I kdyby někdo to vše bagatelizoval, samotný fakt, že Francie – země chlubící se „uměním žít“ – zarazila distribuci alkoholu, hovoří za vše. Je to fakt vážné.

Jenže ve vzduchu stále visí již tradiční otázky. Kde hledat příčinu? Je to jednoznačný projev změny klimatu, něco, co nás trestá za civilizační rozvoj a bude nás pronásledovat stále víc? Nebo spíše souhra neblahých okolností, která nad Evropu natlačila horoucí vzduch ze Sahary? Prostě něco, co se přihodilo například v červenci 1983?

Měl by se zpřísnit Green Deal?

A za druhé. Jak se k tomu postavit? Pokrokově? Ještě zpřísnit zásady Green Dealu? Urychlit zákaz spalovacích motorů? Zakázat konzumaci masa? Omezit – nejlépe násobně zdražit – leteckou dopravu?

Podobně po léta zněly výstrahy radikálních aktivistů. Ale nahlédneme-li do evropských médií, i do těch, která donedávna dávala radikálům prostor, vypadá to, jako by se vracela racionalita. I u nás. Ale pozor. Kdyby éru klimatického třeštění vystřídala éra třeštění antiklimatického, nebyla by to výhra.

Čtyřicítka tu byla už v roce 1921

Vlny veder přinášejí jeden mediální fenomén. Novinové titulky, které si vystačí s číslicemi. Starší si ještě pamatují na rok 1969 a na noviny s palcovými titulky „2:0, 4:3“. Nepotřebovaly komentář, každý věděl, že oznamují vítězství našich hokejistů nad Sovětským svazem na světovém šampionátu. Nad tím Sovětským svazem, který nás o půl roku dříve okupoval.

Před lety šlo do titulku napsat 8 miliard. Bylo to v době, kdy počet obyvatel Země překročil osm miliard a též nebylo třeba složité vysvětlování.

Hrozí i více než 41 stupňů. Meteorologové řekli, kde čekají o víkendu nejvyšší teploty

Teď jsou dny, kdy stačí dát do titulku číslo 40 a každý ví, že je řeč o teplotě. Bude naměřena teplota 40 °C? Bude překonán rekord? Média z nějaké zvláštní záliby ráda píší o „pokoření rekordu“, jako by přírodní jev mohl mít ambice někoho nebo něco pokořit.

Ale zásadnější je, čteme-li na webu titulek tohoto znění: Současná vlna veder by před 50 lety byla nemyslitelná. Viník je zřejmý. Lze toto napsat s plnou vážností, i když jde o analýzu dat zahraniční instituce?

Upřímně řečeno, nemyslitelné to nebylo ani před sto lety, natož před padesáti. Tedy alespoň z hlediska naměřených teplot. Díky internetu si ta měření můžeme docela snadno a rychle dohledat, alespoň u nás.

Dohledáme si, že teplota 40 °C byla poprvé naměřena 29. července 1921 v Hradci Králové. Že 27. července 1983 byla v Praze-Uhříněvsi naměřena teplota 40,2 °C. A také, že 20. srpna 2012 bylo v Dobřichovicích u Prahy naměřeno 40,4 °C, což je stále platný teplotní rekord pro Česko. Není nijak zvlášť výjimečný. Třeba německý rekord, z července 2019, má hodnotu 41,2 °C.

Ano, samotný fakt, že je naměřena teplota 40 °C či více, až tak moc neznamená. Jasně, je to extrém a zpráva v novinách, snad i rekord, ale zásadní posun se z toho nevyvodí. Přitom tu posun je. Nedokládají ho ale samotné extrémní teploty. Dokládá ho vyšší četnost extrémních situací, jejich chod, který – daleko více než v roce 1921 – ovlivňuje úmrtí, produktivitu práce i třeba ten zákaz prodeje alkoholu ve Francii.

Z tohoto pohledu není podstatné, zda se tuto neděli někde naměří teplota 40 °C či o fous vyšší nebo o fous nižší. Podstatné je to, že současná vlna veder trvá už skoro týden a má skončit až v pondělí. Po pravdě řečeno, i vlna veder v červenci 1983 trvala dlouho (19 tropických dnů, z toho šest dnů po sobě s teplotou nad 30 °C). Ale na další se muselo léta čekat, kdežto nyní se opakují častěji. Tohle se neokecá poznámkami typu, že Greta Thunbergová je šílená.

Ať to posoudí občané Prahy 7

Nicméně i pro vlny veder platí pořekadlo „všechno špatné je k něčemu dobré“. Dlouholetý starosta Prahy 7 Jan Čižinský (původně KDU-ČSL, nyní Praha sobě) proslul jako radikální aktivista.

Starosta městské části Praha 7 a zakladatel sdružení Praha sobě Jan Čižinský během rozhovoru pro iDNES.cz (16. června 2026)

Když roku 2019 Čižinský vyhlásil na Praze 7 „stav klimatické nouze“, sklízel posměch. Je to přece ideologický krok, inspirovaný městy jako San Francisco či Heidelberg. Jak může maličká Praha 7 ovlivňovat klima? Vytýkalo se mu, že jen naskočil na módní vlnu.

Potlesk sklízel místostarosta sousední Prahy 8 Tomáš Tatranský (TOP 09). Uznal, že podmínky na Praze 7 jsou katastrofální, varoval před cestami na rizikové území, přitom uprchlíkům z Prahy 7 nabídl humanitární pomoc. Byla to pěkná legrace, ale pozor.

Vlny veder ukazují, že v nich není prioritou ideologie, Green Deal a podobně velké věci. Jde spíše o politiku na komunální úrovni. Třeba ve Francii musí mít všechny obce vypracovaný plán ochrany obyvatel před vedry. A tady se vraťme k nám.

Reflektuje Praha 7 svůj „stav klimatické nouze“ po sedmi letech? Podpořila v dostatečné míře stavby odolné extrémům počasí (vedro, sucho)? Když přijde vlna veder, je skutečně lepší žít na Praze 7 než jinde? Pokud ano, starosta Čižinský si zaslouží pochvalu. Ale o tom musí rozhodnout občané Prahy 7.